Paweł Huelle

Paweł Huelle (1957 v Gdaňsku) je polský básník a především prozaik. Absolvoval polskou filologii v Gdaňsku, kde rovněž pracoval jako novinář v Tiskové kanceláři hnutí Solidarita, přednáší na univerzitě, v letech 1994-97 byl redaktorem a ředitelem gdaňské redakce Polské televize a v poslední době působí rovněž jako fejetonista Gazety Wyborczej. Laureát prestižního ocenění Paszportu Politiky, v r. 1997 byl nominován na literární cenu NIKE. Jeho knihy byly přeloženy do několika jazyků.

Již autorův románový debut Weiser Dawidek (1987; Davídek Weiser, 1996) byl v Polsku považován za „knihu desetiletí“, „vítězství literatury“ a dočkal se i filmového zpracování. Jeho vyprávění jsou zasazena do různorodých, z historického hlediska detailně časoprostorově rekonstruovaných reálií, i když jsou vždy jistým způsobem svázána s autorovou „malou vlastí“, Gdaňskem a jeho okolím. Představují zápis vlastního příběhu autorova dospívání, hledání mytické genealogie, duchovních kořenů. Je třeba dodat, že jde o zápis, v němž hraje velkou roli paměť cizích literárních textů a že máme nezřídka do činění s pastišem, hrou iluzí, dialogem s literárními předchůdci i současníky (kritici ukazují na příbuznost s prózou G. Grasse, B. Schulze či Bohumila Hrabala), což Huelleho vypravěčskému umění ještě přidává na atraktivnosti.

Z další děl: Opowiadania na czas przeprowadzki (1991), Wiersze (1994), Pierwsza milość i inne opowiadania (1996), Mercedes-Benz, Z listów do Hrabala (2001, Kniha Zlín 2010), Castorp (2004), Opowieści chłodnego morza (2008).