Petr Štědroň Pořadí knih

Mladou ženu požádají, ať vleze do krabice a nechá se rozřezat. Starý trik hodlá kouzelník nacvičit se svou novou asistentkou doma, kde vše sleduje jeho žena. Román Judith Hermannové Doma začíná právě touto téměř thrillerovou epizodou z minulosti hlavní postavy. Střih. Hrdinka nechává dosavadní život za sebou a stěhuje se do vlastního domu u moře. Píše krátké dopisy bývalému manželovi, navazuje opatrná přátelství, zkouší milostný poměr, přemýšlí, co dál. Vše plyne pomalu, hvězdná autorka této knihy je proslulá tím, že nikam nespěchá. Vypráví o ženě, která se v krajině na pobřeží po malých krůčcích stává někým jiným. Ohledává paměť a okamžik, v němž v životě člověka nastane předěl, kdy se ze starého rodí nové. Mezi slovy nechává jakoby mimochodem protékat něco neuchopitelného a vyzařuje přitom neodolatelnou pomalost, která mnohým z nás už dávno schází. Za román Doma byla Judith Hrmannová v roce 2021 nominována mj. na Německou knižní cenu nebo na Cenu Knižního veletrhu v Lipsku.

Jak blízko můžeme být lidem, které milujeme? Fotograf sleduje svého adoptivního syna, se zájmem i odstupem zároveň, jeho žena ten pohled vidí, a tím by se to mohlo celé pokazit. Starý muž vzpomíná na cestu na ostrov Nantucket, poslední společnou výpravu s přáteli a do domu, který je zatím jen nahrubo postavený, slovy se kreslí do vzduchu. Žena vypráví o jednom dni u jezera, o jednom neštěstí a možná i o jedné velké lásce. Dítě poprvé v životě spálí věc, která pro něj byla dlouho důležitá. Postavy Judith Hermannové jsou někdy úplně bezbranné. O to intenzivnější jsou jejich setkání s jinými, milovanými nebo cizími lidmi. Tyto momenty nastávají bezděčně, bez vzruchu a pod povrchem vyvolávají existenciální tíhu. Judith Hermannová používá málo slov a mezi nimi se odehrávají neuchopitelné věci.

Zabíjí archaickými prostředky. Posílá zašifrované zprávy. Jde za svým přesvědčením. A má cíl… Jednoho rána při východu slunce nad Cormons se rozezvoní zvony na poplach a město se stane svědkem ukamenování na dálkové ovládání. Pachatele nikdo neviděl, zůstane jen oběť zasypaná kamením, přivázaná k mariánskému sloupu uprostřed náměstí. Vítaná potrava pro média, která dle krutosti provedení rychle soudí, že vraždu mají na svědomí islámští džihádisté. Zvlášť když postupně umírají další vážení katolíci a indicie se množí. Navíc se blíží návštěva papeže! To komisaři Vossimu vyšetřování jen ztěžuje. Brzy se ocitá ve spletité síti zájmů a vměšování nejvyšších. Co má záhadný vrah v úmyslu? A kdo zatáhne za nitky při konečném zúčtování?

Stella, její muž Jason a čtyřletá dcera Ava působí jako šťastná rodina. Až do okamžiku, kdy stiskne zvonek neznámý muž, Mister Pfister, stalker, který se objevuje a mizí. Zanechává vzkazy ve schránce, je stále neodbytnější, Stellin život a život její rodiny se mění v peklo. Judith Hermannová, hvězda německého literárního nebe, dosud své čtenáře uhranula třemi povídkovými tituly. Počátek veškeré lásky, její první, dlouho a napjatě očekávaný román, je příběhem o stalkingu, zranitelnosti a křehkosti lidského štěstí. Hermannová zde otevírá téma v současné společnosti více než aktuální: strach o vlastní bezpečí.

Peníze se dají vydělávat různě, třeba tím, že na vlastních nohou testujete luxusní polobotky. Procházíte se po městě, dáváte pozor na kaluže a špínu, tiše snášíte bolest, kterou způsobují neprošlápnuté boty, a pozorujete svět. Stejně jako bezejmenný hlavní hrdina úžasného Genazinova románu navštěvujete dávné přítelkyně, sepisujete posudky na drahé anglické boty, a za honoráře si užíváte skromného života. Jenže když testovače bot opustí poslední přítelkyně Lisa a honorář za posudek klesne na minimum, ze kterého se už nedá žít, musí se něco zásadního změnit. 1. vydání.

Divadelní adaptace slavného ruského románu. Česká premiéra 27. dubna 2012 v divadle Reduta.

Soubor sedmi povídek berlínské spisovatelky vypráví životy žen a mužů na prahu třicítky, kterým v jejich životě zůstává jistá neurčitost a melancholie. Autorka ve svých povídkách s velkou jemností postihuje životní pocit současných dvacátníků až třicátníků nacházejících se v jakémsi dějinném vakuu. Jsou to melancholici, pohybující se vně svých vlastních životů, které se odvíjejí snad jen díky letmým dotekům s životními příběhy jiných.