Soubor sedmi povídek berlínské spisovatelky vypráví životy žen a mužů na prahu třicítky, kterým v jejich životě zůstává jistá neurčitost a melancholie.
Autorka ve svých povídkách s velkou jemností postihuje životní pocit současných dvacátníků až třicátníků nacházejících se v jakémsi dějinném vakuu. Jsou to melancholici, pohybující se vně svých vlastních životů, které se odvíjejí snad jen díky letmým dotekům s životními příběhy jiných.
Peníze se dají vydělávat různě, třeba tím, že na vlastních nohou testujete luxusní polobotky. Procházíte se po městě, dáváte pozor na kaluže a špínu, tiše snášíte bolest, kterou způsobují neprošlápnuté boty, a pozorujete svět. Stejně jako bezejmenný hlavní hrdina úžasného Genazinova románu navštěvujete dávné přítelkyně, sepisujete posudky na drahé anglické boty, a za honoráře si užíváte skromného života. Jenže když testovače bot opustí poslední přítelkyně Lisa a honorář za posudek klesne na minimum, ze kterého se už nedá žít, musí se něco zásadního změnit.
1. vydání.
Jak blízko můžeme být lidem, které milujeme?
Fotograf sleduje svého adoptivního syna, se zájmem i odstupem zároveň, jeho žena ten pohled vidí, a tím by se to mohlo celé pokazit. Starý muž vzpomíná na cestu na ostrov Nantucket, poslední společnou výpravu s přáteli a do domu, který je zatím jen nahrubo postavený, slovy se kreslí do vzduchu. Žena vypráví o jednom dni u jezera, o jednom neštěstí a možná i o jedné velké lásce. Dítě poprvé v životě spálí věc, která pro něj byla dlouho důležitá.
Postavy Judith Hermannové jsou někdy úplně bezbranné. O to intenzivnější jsou jejich setkání s jinými, milovanými nebo cizími lidmi. Tyto momenty nastávají bezděčně, bez vzruchu a pod povrchem vyvolávají existenciální tíhu. Judith Hermannová používá málo slov a mezi nimi se odehrávají neuchopitelné věci.
Mladou ženu požádají, ať vleze do krabice a nechá se rozřezat. Starý trik hodlá kouzelník nacvičit se svou novou asistentkou doma, kde vše sleduje jeho žena. Román Judith Hermannové Doma začíná právě touto téměř thrillerovou epizodou z minulosti hlavní postavy. Střih. Hrdinka nechává dosavadní život za sebou a stěhuje se do vlastního domu u moře. Píše krátké dopisy bývalému manželovi, navazuje opatrná přátelství, zkouší milostný poměr, přemýšlí, co dál. Vše plyne pomalu, hvězdná autorka této knihy je proslulá tím, že nikam nespěchá. Vypráví o ženě, která se v krajině na pobřeží po malých krůčcích stává někým jiným. Ohledává paměť a okamžik, v němž v životě člověka nastane předěl, kdy se ze starého rodí nové. Mezi slovy nechává jakoby mimochodem protékat něco neuchopitelného a vyzařuje přitom neodolatelnou pomalost, která mnohým z nás už dávno schází. Za román Doma byla Judith Hrmannová v roce 2021 nominována mj. na Německou knižní cenu nebo na Cenu Knižního veletrhu v Lipsku.
Stella, její muž Jason a čtyřletá dcera Ava působí jako šťastná rodina. Až do okamžiku, kdy stiskne zvonek neznámý muž, Mister Pfister, stalker, který se objevuje a mizí. Zanechává vzkazy ve schránce, je stále neodbytnější, Stellin život a život její rodiny se mění v peklo.
Judith Hermannová, hvězda německého literárního nebe, dosud své čtenáře uhranula třemi povídkovými tituly. Počátek veškeré lásky, její první, dlouho a napjatě očekávaný román, je příběhem o stalkingu, zranitelnosti a křehkosti lidského štěstí. Hermannová zde otevírá téma v současné společnosti více než aktuální: strach o vlastní bezpečí.
Zabíjí archaickými prostředky. Posílá zašifrované zprávy. Jde za svým přesvědčením. A má cíl…
Jednoho rána při východu slunce nad Cormons se rozezvoní zvony na poplach a město se stane svědkem ukamenování na dálkové ovládání. Pachatele nikdo neviděl, zůstane jen oběť zasypaná kamením, přivázaná k mariánskému sloupu uprostřed náměstí. Vítaná potrava pro média, která dle krutosti provedení rychle soudí, že vraždu
mají na svědomí islámští džihádisté. Zvlášť když postupně umírají další vážení katolíci a indicie se množí. Navíc se blíží návštěva papeže! To komisaři Vossimu vyšetřování jen ztěžuje. Brzy se ocitá ve spletité síti zájmů a vměšování nejvyšších. Co má záhadný vrah v úmyslu? A kdo zatáhne za nitky při konečném zúčtování?