Miloš Černý Knihy

V prózách tohoto svazku umělecky vrcholí střední údobí autorovy tvorby. Útlým románem Demian (1919), příběhem mládí Emila Sinclaira, postihl Hesse „nerv doby“ (Thomas Mann) a vypověděl mnoho o tehdejší mladé generaci, která zděšena ztrátou starých morálních hodnot, jež jí zničila první světová válka, hledala hodnoty nové. Román měl neobyčejný úspěch, a právě v jeho vyznění lze hledat důvod, proč se i další generace hlásí k Hesseho odkazu. Nevoli k měšťáckému světu vyjadřuje povídka Klein a Wagner, v níž se autor nejvíce přiblížil expresionismu. Mistrovsky napsané Klingsorovo poslední léto (1920) zkoumá umělectví jako možnost a způsob existence. Slavná próza o Siddhárthovi (1922) ztělesňuje touhu po duchovním životě a reflektuje autorovo studium východních učení, v nichž se pokoušel hledat východisko.

Povídka Siddhárta napsaná v letech 1919 až 1922 nese podtitul „indická báseň“. Vskutku básnickým jazykem se v ní vypráví příběh bráhmanského syna Siddhárthy, který hledá pravdu a smysl života. Hermann Hesse (1877–1962) si při hledání cesty z myšlenkových a společenských krizí své doby i z krizí vlastních bere na pomoc myšlení Východu. Vedle čínské moudrosti jsou to především prvky hinduismu a zejména buddhismu, k němuž autor dlouhá léta inklinoval. Buddhismus však naprosto nebyl nějakým jeho „vyznáním“ a povídka Siddhártha je dle Hesseho vyjádření výrazem osvobození od svázanosti indickým myšlením. V podstatě zde jde o velmi německé hledání svébytné osobní existence, vlastního já. Nikoli skrze nějakou nauku, ale osobním úsilím. Lidské moudrosti se nelze naučit pomocí doktriny, je nutno k ní dospět vlastním životem.

Dne 9. dubna 1945 – ve chvílích, kdy statisícům válkou ohrožených lidí se naděje na přežití stávala takřka jistotou – se uzavřel život mladého, ale už vynikajícího teologa Dietricha Bonhoeffera. Byl popraven za účast na spiknutí proti Hitlerovi.

Druhé vydání souboru esejů. Vybral, uspořádal, předmluvu a komentář napsal Jiří Němec.

Monografie našich předních specialistů v oboru je praktickým manuálem, který se snaží poskytnout ucelené informace o příčinách, symptomech a léčbě nejzávažnějších a nejčastějších patologických stavů novorozenců. Měl by pomoci v rychlé diagnostice problémů novorozence po porodu a v prvních dnech života, předložit širokou diferenciálně diagnostickou rozvahu a přinést jasná doporučení vedoucí k léčbě dané patologie, stabilizaci stavu, případně připravit novorozence na transport. Kapitoly jsou uspořádány abecedně, každá odpovídá jednomu klinickému, laboratornímu nebo diagnostickému problému. Publikace je určena pediatrům a neonatologům všech zdravotnických zařízení, především však lékařům menších a středních porodnic, novorozeneckých a dětských oddělení, kteří nemají široké zázemí jednotky intenzivní péče. Zároveň bude i cenným zdrojem odborných informací pro postgraduální studium a předatestační přípravu v pediatrii a neonatologii. Česká monografie zabývající se komplexně problematikou onemocnění v novorozeneckém věku naposledy vyšla před více než třiceti lety.

Sbírka povídek, úvah a anekdot Abeceda smíchu je průřezem autorova celoživotního díla.

Autobiografické svědectví známého vědce, filozofa, lékaře a hudebníka o vlastním životě a díle.

Novela Siddhártha napsaná v letech 1919 až 1922 nese podtitul „indická báseň“. Vskutku básnickým jazykem se v ní vypráví příběh bráhmanského syna Siddhárthy, který hledá pravdu a smysl života. Hermann Hesse si při hledání cesty z myšlenkových a společenských krizí své doby i z krizí vlastních bere na pomoc myšlení Východu. Vedle čínské moudrosti jsou to především prvky hinduismu a zejména buddhismu, k němuž autor dlouhá léta inklinoval. Buddhismus však naprosto nebyl nějakým jeho „vyznáním“ a novela Siddhártha je dle Hesseho vyjádření výrazem osvobození od svázanosti indickým myšlením. V podstatě zde jde o velmi německé hledání svébytné osobní existence, vlastního já. Nikoli skrze nějakou nauku, ale osobní úsilí. Lidské moudrosti se nelze naučit pomocí doktríny, je nutno k ní dospět vlastním životem.