Miloš Černý Knihy

V prózách tohoto svazku umělecky vrcholí střední údobí autorovy tvorby. Útlým románem Demian (1919), příběhem mládí Emila Sinclaira, postihl Hesse „nerv doby“ (Thomas Mann) a vypověděl mnoho o tehdejší mladé generaci, která zděšena ztrátou starých morálních hodnot, jež jí zničila první světová válka, hledala hodnoty nové. Román měl neobyčejný úspěch, a právě v jeho vyznění lze hledat důvod, proč se i další generace hlásí k Hesseho odkazu. Nevoli k měšťáckému světu vyjadřuje povídka Klein a Wagner, v níž se autor nejvíce přiblížil expresionismu. Mistrovsky napsané Klingsorovo poslední léto (1920) zkoumá umělectví jako možnost a způsob existence. Slavná próza o Siddhárthovi (1922) ztělesňuje touhu po duchovním životě a reflektuje autorovo studium východních učení, v nichž se pokoušel hledat východisko.

Povídka Siddhárta napsaná v letech 1919 až 1922 nese podtitul „indická báseň“. Vskutku básnickým jazykem se v ní vypráví příběh bráhmanského syna Siddhárthy, který hledá pravdu a smysl života. Hermann Hesse (1877–1962) si při hledání cesty z myšlenkových a společenských krizí své doby i z krizí vlastních bere na pomoc myšlení Východu. Vedle čínské moudrosti jsou to především prvky hinduismu a zejména buddhismu, k němuž autor dlouhá léta inklinoval. Buddhismus však naprosto nebyl nějakým jeho „vyznáním“ a povídka Siddhártha je dle Hesseho vyjádření výrazem osvobození od svázanosti indickým myšlením. V podstatě zde jde o velmi německé hledání svébytné osobní existence, vlastního já. Nikoli skrze nějakou nauku, ale osobním úsilím. Lidské moudrosti se nelze naučit pomocí doktriny, je nutno k ní dospět vlastním životem.

Dne 9. dubna 1945 – ve chvílích, kdy statisícům válkou ohrožených lidí se naděje na přežití stávala takřka jistotou – se uzavřel život mladého, ale už vynikajícího teologa Dietricha Bonhoeffera. Byl popraven za účast na spiknutí proti Hitlerovi.

Druhé vydání souboru esejů. Vybral, uspořádal, předmluvu a komentář napsal Jiří Němec.

Publikace Neonatologie má ambice stát se základním manuálem péče o novorozence pro neonatology a rozšířit vzdělání dětských lékařů, porodníků a spolupracujících lékařů. Je vyčerpávajícím způsobem členěna do kapitol podle jednotlivých orgánových systémů. Specificky je pojednáno o problematice vrozených vývojových vad ve vztahu k jejich chirurgickému řešení a prognóze. Text je doplněn o doporučené postupy České neonatologické společnosti.

Jeden z nejaktuálnějších spisů Guardiniho, Konec novověku z r. 1950, měl původně sloužit jako úvod k přednáškám o Pascalovi, jehož myšlenky přesahují novověk. Guardini cítí, že novověk končí a druhá polovina 20. století naznačuje příchod nové doby. Pravda křesťanského zjevení je stále více zpochybňována a její vliv na životní styl se popírá, což vede k vytváření nekřesťanských a protikřesťanských životních forem. Autonomní světský život se odděluje od křesťanských vlivů, což se projevuje v „čistě vědecké vědě“, „čistě ekonomickém hospodářství“ a „čistě politické politice“. Také náboženská praxe se stává stále více odtrženou od konkrétního života. Od počátku novověku se rozvíjí ne-křesťanská kultura, jejíž hodnoty jsou však spjaty se zjevením, které Bůh sděluje lidem prostřednictvím Bible. Guardini tvrdí, že nadcházející doba přinese bolestné, ale prospěšné jasno. Zjevení není subjektivní zážitek, ale pravda, kterou Bůh zjevil. Historie, která brání této pravdě, je ohrožena. Odhalení klamu ukáže, co znamená křesťanská existence, když se nevěřící zřekne zjevení a jeho hodnot. Musí se plně realizovat v životě bez Krista a poznat jeho důsledky.

Sbírka povídek, úvah a anekdot Abeceda smíchu je průřezem autorova celoživotního díla.

Autobiografické svědectví známého vědce, filozofa, lékaře a hudebníka o vlastním životě a díle.