Miloš Černý Pořadí knih

Od roku 1990, kdy byla založena Česká neonatologická společnost, je neonatologie v ČR uznaným specializovaným oborem dětského lékařství, zaměřeným na péči o novorozence. V posledních třiceti letech došlo díky pokroku v poznání patofyziologických procesů, technologiích a kvalitě intenzivní péče k výraznému zlepšení neonatální mortality a morbidity, na které jsme právem hrdí. Nicméně, ne každé dítě se narodí zdravé či v termínu. Spektrum novorozeneckých onemocnění zahrnuje běžné i vzácné choroby, nezralost, vrozené vady, infekce a dědičné metabolické poruchy. Od roku 2016 organizuje prim. Milena Dokoupilová odborné konference „Dny novorozeneckých kazuistik“, které se zaměřují na problematiku novorozenců od 30. týdne těhotenství. Tato akce, konaná na zámku Zbiroh, má vysokou úroveň a je velmi dobře hodnocena odbornou veřejností. Z konferencí byly vybrány kazuistiky zahrnující jak lehce a středně nezralé, tak donošené novorozence, včetně běžných diagnóz a složitých případů vyžadujících multidisciplinární přístup. Kazuistiky obsahují teoretickou část, obrazovou dokumentaci a literární odkazy. Publikace má sloužit jako pomocník v postgraduálním vzdělávání mladých lékařů a k včasné diagnostice a léčbě. V případě pozitivního ohlasu se plánuje další vydání.

Monografie našich předních specialistů v oboru je praktickým manuálem, který se snaží poskytnout ucelené informace o příčinách, symptomech a léčbě nejzávažnějších a nejčastějších patologických stavů novorozenců. Měl by pomoci v rychlé diagnostice problémů novorozence po porodu a v prvních dnech života, předložit širokou diferenciálně diagnostickou rozvahu a přinést jasná doporučení vedoucí k léčbě dané patologie, stabilizaci stavu, případně připravit novorozence na transport. Kapitoly jsou uspořádány abecedně, každá odpovídá jednomu klinickému, laboratornímu nebo diagnostickému problému. Publikace je určena pediatrům a neonatologům všech zdravotnických zařízení, především však lékařům menších a středních porodnic, novorozeneckých a dětských oddělení, kteří nemají široké zázemí jednotky intenzivní péče. Zároveň bude i cenným zdrojem odborných informací pro postgraduální studium a předatestační přípravu v pediatrii a neonatologii. Česká monografie zabývající se komplexně problematikou onemocnění v novorozeneckém věku naposledy vyšla před více než třiceti lety.

V prózách tohoto svazku umělecky vrcholí střední údobí autorovy tvorby. Útlým románem Demian (1919), příběhem mládí Emila Sinclaira, postihl Hesse „nerv doby“ (Thomas Mann) a vypověděl mnoho o tehdejší mladé generaci, která zděšena ztrátou starých morálních hodnot, jež jí zničila první světová válka, hledala hodnoty nové. Román měl neobyčejný úspěch, a právě v jeho vyznění lze hledat důvod, proč se i další generace hlásí k Hesseho odkazu. Nevoli k měšťáckému světu vyjadřuje povídka Klein a Wagner, v níž se autor nejvíce přiblížil expresionismu. Mistrovsky napsané Klingsorovo poslední léto (1920) zkoumá umělectví jako možnost a způsob existence. Slavná próza o Siddhárthovi (1922) ztělesňuje touhu po duchovním životě a reflektuje autorovo studium východních učení, v nichž se pokoušel hledat východisko.

Novela Siddhártha napsaná v letech 1919 až 1922 nese podtitul „indická báseň“. Vskutku básnickým jazykem se v ní vypráví příběh bráhmanského syna Siddhárthy, který hledá pravdu a smysl života. Hermann Hesse si při hledání cesty z myšlenkových a společenských krizí své doby i z krizí vlastních bere na pomoc myšlení Východu. Vedle čínské moudrosti jsou to především prvky hinduismu a zejména buddhismu, k němuž autor dlouhá léta inklinoval. Buddhismus však naprosto nebyl nějakým jeho „vyznáním“ a novela Siddhártha je dle Hesseho vyjádření výrazem osvobození od svázanosti indickým myšlením. V podstatě zde jde o velmi německé hledání svébytné osobní existence, vlastního já. Nikoli skrze nějakou nauku, ale osobní úsilí. Lidské moudrosti se nelze naučit pomocí doktríny, je nutno k ní dospět vlastním životem.

Povídka Siddhárta napsaná v letech 1919 až 1922 nese podtitul „indická báseň“. Vskutku básnickým jazykem se v ní vypráví příběh bráhmanského syna Siddhárthy, který hledá pravdu a smysl života. Hermann Hesse (1877–1962) si při hledání cesty z myšlenkových a společenských krizí své doby i z krizí vlastních bere na pomoc myšlení Východu. Vedle čínské moudrosti jsou to především prvky hinduismu a zejména buddhismu, k němuž autor dlouhá léta inklinoval. Buddhismus však naprosto nebyl nějakým jeho „vyznáním“ a povídka Siddhártha je dle Hesseho vyjádření výrazem osvobození od svázanosti indickým myšlením. V podstatě zde jde o velmi německé hledání svébytné osobní existence, vlastního já. Nikoli skrze nějakou nauku, ale osobním úsilím. Lidské moudrosti se nelze naučit pomocí doktriny, je nutno k ní dospět vlastním životem.

Jeden z nejaktuálnějších spisů Guardiniho, Konec novověku z r. 1950, měl původně sloužit jako úvod k přednáškám o Pascalovi, jehož myšlenky přesahují novověk. Guardini cítí, že novověk končí a druhá polovina 20. století naznačuje příchod nové doby. Pravda křesťanského zjevení je stále více zpochybňována a její vliv na životní styl se popírá, což vede k vytváření nekřesťanských a protikřesťanských životních forem. Autonomní světský život se odděluje od křesťanských vlivů, což se projevuje v „čistě vědecké vědě“, „čistě ekonomickém hospodářství“ a „čistě politické politice“. Také náboženská praxe se stává stále více odtrženou od konkrétního života. Od počátku novověku se rozvíjí ne-křesťanská kultura, jejíž hodnoty jsou však spjaty se zjevením, které Bůh sděluje lidem prostřednictvím Bible. Guardini tvrdí, že nadcházející doba přinese bolestné, ale prospěšné jasno. Zjevení není subjektivní zážitek, ale pravda, kterou Bůh zjevil. Historie, která brání této pravdě, je ohrožena. Odhalení klamu ukáže, co znamená křesťanská existence, když se nevěřící zřekne zjevení a jeho hodnot. Musí se plně realizovat v životě bez Krista a poznat jeho důsledky.

Druhé vydání souboru esejů. Vybral, uspořádal, předmluvu a komentář napsal Jiří Němec.

Dne 9. dubna 1945 – ve chvílích, kdy statisícům válkou ohrožených lidí se naděje na přežití stávala takřka jistotou – se uzavřel život mladého, ale už vynikajícího teologa Dietricha Bonhoeffera. Byl popraven za účast na spiknutí proti Hitlerovi.

Sbírka povídek, úvah a anekdot Abeceda smíchu je průřezem autorova celoživotního díla.