Radovan Charvát Knihy

V technokraticky a byrokraticky organizovaném pracovním světě má člověk stále větší problémy prosadit se jako individuální, autonomní a ve své oblasti činnosti aktivní osoba. Byrokracie a státní správa na straně jedné a globálně operující hospodářské organizace na straně druhé nutí k přizpůsobování, v němž člověk přichází o svoji individualitu, nedokáže se identifikovat s prací a nakonec ani se svým soukromým životem. Ztrácí motivaci, jeho výkon klesá a sám tomuto tlaku podléhá, vnitřně se vzdává. V popředí moderní společnosti stojí dnes především rozmnožování blahobytu bez ohledu na všeobecné blaho a životy příštích generací …

Román Vyhlazení (Auslöschung, 1986) představuje poslední a vrcholný autorův příspěvek světové literatuře. Rozvíjí zde a k dokonalosti přivádí všechny motivy a prostředky, které prostupují jeho tvorbu odpočátku: kritika všeho a všech – zejména rakouského státu a společnosti – jako umění literární nadsázky, všudypřítomná tragikomika, sarkasmus, sebeironie a bytostně hudební rytmus vyprávění.

Výbor miniatur, glos, výstižných črt i krátkých povídek z let 1899–1920 tohoto významného švýcarského autora představuje vhled do jeho tvorby nejvlastnější: v psaní krátkých próz byl Robert Walser jedinečný a neopakovatelný, v mnohém překonávají jeho vlastní romány.

Klempererovo svědectví se vyznačuje přesností, historickou předvídavostí a citlivou psychologií postav, přičemž autor nešetří sebekritikou ani humorem. Jako žid z asimilované rodiny vzdělaných lidí si v Denících vyměňuje role s filologem a romanistou, přičemž se zaměřuje na proměny jazyka Třetí říše, které podrobně vysvětluje a odhaluje jejich skrytý význam. Deníky zachycují pronásledování Židů v Německu za nacistické vlády z pohledu oběti. Klemperer, protestant ze vzdělané židovské rodiny a profesor romanistiky, byl po zbavení funkcí a penzionování nucen žít v chudobě a izolaci díky smíšenému manželství. Po zamezení přístupu do knihoven se rozhodl soustředit na dokumentaci každodenního nacistického teroru vůči židovskému obyvatelstvu v Drážďanech. Jeho deníky vznikaly pečlivým a stylisticky precizním zaznamenáváním událostí, příkoří a individuálního teroru mezi obyčejnými lidmi, což představuje silné sociologické, psychologické a historické svědectví doby. Vydání těchto deníkových záznamů je považováno za jeden z nejvýznamnějších počinů v oblasti memoárové literatury posledních let.

Katalog k výstavě Pravoslav Sovak - Krajiny času. Museum Kampa 24.2. - 27.5.2018

Román Noc z olova je sondou do nejskrytějších zákoutí duše plnou neobvyklých symbolů a obrazů vymykajících se realitě, které utkví v mysli i dlouho po přečtení. Ústřední postava, Matthieu, se vydává na pouť temným, nehostinným městem, jehož obyvatelé nikdy nespí. Vše je jen pouhý klam, pokřivený odraz v zrcadle. Po boku druha Anderse, svého mladšího dvojníka, se propadává do temnoty a s sebou strhává i udiveného čtenáře. Novela Noc z olova z roku 1956 uzavírá rozsáhlé dílo vzdělance a estéta, německého spisovatele a dramatika Hanse Hennyho Jahnna (1894–1959).

Hrdina, kultivovaný muž středního věku, touží napsat vědeckou práci o obdivovaném skladateli, ale jeho práci v samém počátku přeruší návštěva obávané sestry a strach, že by se tato úskočná obchodnice pohrdající jeho zjitřenou fantazií, mohla vrátit. Ve druhém plánu knihy odjíždí psychicky vyčerpaný muž na Mallorku, kde se místo odpočinku stane svědkem tragédie mladého manželského páru, jejichž život končí sebevraždou. Podle místního zvyku jsou manželé pohřbeni v betonové kryptě a ponechání zapomenutí. Na malé ploše autor sugestivně charakterizuje svět, který zabíjí vše pozitivní lidskou omezeností a sobectvím, proti kterým se citlivější jedinec nedokáže ubránit.

Punč přání je půvabný příběh, kde havran a kocour, dvě popletená stvoření, s pomocí svatého Silvestra porazí zlé magické síly a prolomí účinky čarovného punče…

Ve svém prvním velkém románu, jenž vyšel v roce 1967, odhaluje Thomas Bernhard se svou typickou bezohledností, ironií, ale především prozaickou suverénností úzkostné stránky lidského života, který se často až zákonitě vyjevuje jen jako nevýslovné utrpení. Lékař se synem se v něm vydávají do temných údolních vesnic ve Štýrsku, kam nikdy neproniká slunce. Pacienti, odlišní svým postavením a povahou svého utrpení, představují pro mladého studenta obraz lidského života jako jediné vleklé nemoci. Zatímco v první části příběhu sledujeme popis rozrušené lidské psychiky, ve druhé části děj pokračuje zpovědí knížete Sauraua, kterého lékař navštíví na zámku uprostřed hlubokých lesů: Saurau ve svém dlouhém, vyčerpávajícím monologu, který je jakousi reflexí rozkládajícího se současného světa, vyjadřuje touhu po skoncování s existencí, kterou ve svém schizofrenním mozku vnímá jako anachronismus. Rozrušení se odehrává v krátkém období těsně před „katastrofou“ a je jedním z nejpřesvědčivějších Bernhardových románů, předurčujících jeho pozdější prozaickou tvorbu.

Moderní román o dobrodružství a touze, příběh anglického cestovatele Johna Franklina – hrdiny od dětství postiženého „pomalostí“, chápající čas podle vlastního měřítka. V jeho povaze se však skrývá síla, co jednou uloží do paměti, to tam utkví navždy.

Útlá novelka vypráví o prvním citovém vzplanutí šestnáctiletého jinocha k dvacetileté krásce. Slovo červnec v názvu je staročeským označením července (čerwnec).

Na tomto příběhu pracoval Otfried Preussler deset let. Tento někdy temný a strašidelný příběh je určen spíš větším dětem. Inspirací mu byla stará lužickosrbská pověst o chlapci Krabatovi. Čarodějův učeň, který poznává temné stránky černé magie a bojuje proti svému mistrovi, je přiběhem, který stojí za přečtení.

Úsloví a příběhy v této malé knížce nabízí čtenáři seznámení s důmyslným humorem a moudrostí zenových mistrů, sebrané za celá staletí. Dopřejte slovům zenových mistrů čas spočinout ve vaší mysli, abyste mohli skutečně okusit chuť zenu.

Obvyklé i neobvyklé příběhy, v nichž je téměř vždy přítomen prvek hrůzy, anekdoticky vyostřené či groteskní scény zdánlivě bez pointy, plné dvojznačnosti a iritace, které popisují vlastní Bernhardovy zážitky či události ze soudní síně. Setkáme se v nich s rozličnými postavami od filozofů a spisovatelů, krotitelů lvů přes ředitele a starosty až k prezidentům; občas v nich zableskne známé jméno – např. Knut Hamsun, Ingeborg Bachmannová či bývalý italský král Umberto. Jedno mají tyto příběhy společné: objevily se kdysi v lokálních zprávách některých regionálních novin.

Kniha Zmatky chovance Törlesse je románová prvotina rakouského spisovatele Roberta Musila vydaná v roce 1906. Záhy dosáhla značného úspěchu a etablovala Musila jako literáta; vyvolala i veřejný skandál zobrazením šikany a homosexuálních praktik na chlapeckém internátě. Expresionistický příběh, napsaný dle autorových slov „z dlouhé chvíle“, líčí prožitky mladého kadeta rakousko-uherské internátní školy (Musil vychází ze své vlastní zkušenosti s Vojenskou kadetní školou v Hranicích): jeho zrání a morální a ideové tápání mezi konvenční společností a vlastními představami o světě stejně jako první sexuální zkušenosti. V tomto díle Musil poprvé nastínil obraz zkázy měšťanského světa a zhroucení světového řádu, který později rozpracoval v trojdílném románu Muž bez vlastností.

Kapesní vydání zásad, moudrostí, aforismů, citátů a stěžejních myšlenek židovského učení.

Ve čtyřech fragmentech vzpomíná hrdina hlavně na svou chůvu, Češku, která svou láskou poznamenala celé jeho dětství. Tato doba se nesmazatelně vryla do jeho paměti a Barbořiny zásady a postoje ho ovlivňovaly po celý život. Po mnoha peripetiích se stal hrdina lékařem a po vypuknutí 1. svět. války se dobrovolně přihlásil na frontu. Tam pozoruje Barbořinýma očima lidi kolem sebe a umožňuje tak autorovi portrétovat a parodovat v postavách z jeho okolí své současníky.

Záznamy snů německého filozofa, muzikologa a sociologa Theodora W. Adorna (1903-1969) jsou bizarní a někdy komické, odhalující jeho surreálné i erotické představy a motivy z rodinného prostředí. Adorno, významný představitel kritické teorie frankfurtské školy, začal své sny pečlivě zaznamenávat v roce 1934, před emigrací do USA, a pokračoval až do své smrti v roce 1969. V tomto svazku autor neprovádí žádné vysvětlení ani interpretaci, sny zůstávají bez komentáře. V jednom rozhovoru však uvedl, že „sny tvoří kontinuum, patří jednotnému, ucelenému světu, podobně jako Kafkovy povídky“ a varoval, že čím více jsou sny propojené, tím hrozí, že je nelze od skutečnosti odlišit. V jeho snech se objevují různé osobnosti kulturního a společenského života a Adorno se vyrovnává s pocity viny spojenými s holocaustem, jemuž unikl jako emigrant. Často prožívá i svou vlastní popravu. Protokoly snů tak poskytují překvapivý pohled na vnitřní svět Adornovy výjimečné osobnosti. Kniha je doplněna komentářem německého profesora literatury Jana-Philippa Reemtsmy.

Román o dospívání v divoké době. Hlavní hrdina Jiřík, alter ego autora, vyrůstá v Praze padesátých a sedmdesátých let v domácnosti, které vládnou ženy. V příběhu hraje velkou roli nejen politika a osud Jiříkovy židovské rodiny, ale i jeho bouřlivé dospívání. Realita románu má silně autobiografické rysy. Kniha však nabízí mnohem více než jen řadu absurdních historek: díky fabulačnímu umění autora a jeho sebeironii mutují často i následky zážitků holocaustu jeho příbuzných do neobvyklých grotesek. Román vyšel původně německy a byl dokonce nominovaný na prestižní Německou knižní cenu. Pro české vydání text ve spolupráci s předkladatelem Radovanem Charvátem výrazně upravil. Generační výpověď o normalizační době je svým zpracování i v rámci české literatury naprosto ojedinělá.

Úvahy o zlu a jeho různých formách, kritika církve, která pomocí strachu z ďábla zajišťuje poslušnost lidí. Drewermann tvrdí, že strach je vštěpován každému jedinci od začátku jeho života, a to strach z porušení desatera a vyloučení z komunity. Církev vytvořila konvenci, že ďábel je synonymem zla, čemuž se lidé obávají. Tato atmosféra strachu se může zneužívat a vést k neurotickým a psychotickým onemocněním, jak upozorňuje Drewermann, psychoterapeut. V rozhovoru s novinářem J. D. Kogelem rozvíjí úvahy o lidské agresi, zoufalství, víře, odpuštění, existenci a hledání ospravedlnění. Zmiňuje také biologii, sociální psychologii, psychoanalýzu, teologii prvotního hříchu a vykoupení, církevní hrozbu pekla a křesťanskou naději v nebe. Eugen Drewermann, profesor katolické dogmatické teologie, byl v roce 1991 zbaven práva učit a v roce 1992 i kázat pro své nekonformní názory. V roce 2005 oznámil odchod z katolické církve a je považován za významného myslitele a univerzálního vzdělance v Německu.

Impozantní románová freska významného současného švýcarského spisovatele. „Lze vidět modrýma očima?“ otázal se mandarín, když se poprvé setkal s barbary z Evropy. „Lze vidět modrozelenýma očima?“ zeptal se sám sebe Past, hlavní postava románu. Právě ho propustili z jakési obskurní kulturní nadace a výše uvedená otázka ho přiměla rozpomenout se na svůj pohnutý život a procestovat znovu téměř všechny světadíly v opojném víru času a obrazů, kdy se události prolínají a důvěrně známé se nečekaně mění v cizí.