Henri Jozef Machiel Nouwen Pořadí knih

Známý kněz a spisovatel Henri Nouwen oslavil svou padesátku, když si uvědomil, že navzdory rostoucímu věhlasu duchovního mistra jeho vnitřní život stagnuje, je-li vůbec nějaký. Měl za sebou více než dvacetiletou kariéru univerzitního docenta, naposledy na prestižním Harvardu. Byl velice žádaný a vytížený, ale už se téměř nemodlil, trpěl rozervaností a pocitem osamělosti. Pán ho tehdy vyzval k radikální změně života: odešel do komunity Archa, kde pak sdílel život s mentálně postiženými a jejich ošetřovateli. Pozvání přednášet kněžím ve Washingtonu na téma „Křesťanské vedení v 21. století“ ho zastihlo v roce 1989 už v komunitě, tj. krátce po odchodu z Harvardu. Zprvu si nebyl jistý, že má co říct, ale ve světle své nové zkušenosti dal nakonec dohromady několik zásadních postřehů a podnětů ke změně. Jeho přednáška měla velký ohlas a záhy vyšla i knižně pod názvem V Ježíšově jménu. Od té doby doslova obletěla svět – dočkala se téměř dvaceti vydání jen v angličtině a mnoha překladů do cizích jazyků. S velkým užitkem ji čtou lidé ve službě vedení napříč křesťanskými církvemi: kněží, kazatelé, pastoři i studenti připravující se na službu v církvi.

Spisy o míru a spravedlnosti. Katolický kněz nizozemského původu Henri J. M. Nouwen (1932–1996) zprvu působil jako pedagog mj. na Yaleově a Harvardově univerzitě, ale později zasvětil svůj život práci s duševně postiženými lidmi v arše Daybreak v kanadském Torontu. Ve svém životě a díle kladl zvláštní důraz na kontemplativní modlitbu. Bezprostřední kontakt s Bohem považoval za velmi důležitý, avšak spása skrze víru byla pro něho ještě důležitější, stejně jako soucit a solidarita s trpícími. Jezuitský duchovní a mírový aktivista John Dear sestavil sborník Nouwenových prací z let 1983–1994, zaměřených na podporu míru, pokoje, rasové, společenské a sociální spravedlnosti. Tyto eseje nereprezentují Nouwenovy vedlejší zájmy, ale nabízejí některé jeho nejvyzrálejší duchovní postřehy.

Cez trápenie k slobode. „Dnes sa mi zdá vzdialené obdobie, v ktorom som tieto duchovné pokyny písal. Akoby to bolo veľmi dávno. Keď som si ich teraz po ôsmich rokoch prečítal, uvedomujem si, že som prešiel radikálnymi zmenami. Prešiel som cez trápenie k slobode, cez depresiu k pokoju, cez zúfalstvo k nádeji. Určite to bolo pre mňa obdobie očisťovania.“ Týmito slovami uzatvára Henri J. M. Nouwen, katolícky kňaz, dlhoročný člen Archy (spoločenstvo založené Jeanom Vanierom, v ktorom žijú spolu mentálne postihnutí a „zdraví“ ľudia), denník z najťažšieho obdobia svojho života. Knihu zvlášť odporúčame všetkým, ktorí už prešli nejaký kus cesty s Ježišom a vedia, čo je to vnútorný boj a trápenie.

Vlivný autor duchovní literatury, spojující osobní zkušenosti s nejhlubšími myšlenkami křesťanství i jiných spirituálních a náboženských tradic, v knize Duchovní život jako cesta ukazuje tři fáze pohybu člověka k dosažení zralého lidství, zdravých vztahů s druhými lidmi a osobního vztahu s Bohem v modlitbě. Tato cesta růstu vede od zraňující osamělosti k plodné a duchovně plné samotě, od nepřátelství a agresivity k otevřené pohostinnosti, od iluzí a sentimentality ve vztahu k Bohu až k nalezení osvobozující otevřenosti v modlitbě. Henri Nouwen doplňuje svůj výklad moudrými vyprávěními z řady náboženských tradic, od klasiků křesťanských (Thomas Merton, Chalíl Džibrán, pravoslavné hnutí hésychastů) až po příběhy zenové. Připojen je i samostatný autobiografický text „Za zrcadlem“, který líčí autorovu vážnou nehodu a novou, proměňující zkušenost s Bohem na prahu smrti.

Často se stane, že se nemohu modlit, že jsem příliš unavený, abych si četl evangelia, příliš neklidný na duchovní rozjímání, příliš deprimovaný na to, abych něco říkal Bohu, prostě příliš vyčerpaný, než abych cokoli dělal. Ale stále se mohu dívat na tyto obrazy, tak úzce spojené se zkušeností lásky (Nouwen). Henri Nouwen uvádí čtenáře do své zkušenosti modlitby s ikonami na příkladu čtyř slavných ruských ikon (ikona Trojice, Vladimirská Madona, Kristus, Seslání Ducha svatého), které výrazně ovlivnily jeho duchovní život. Modlitba v autorově pojetí není něco odtrženého od praktického života, ale naopak, jde o úzké propojení všeho lidského s Božím tajemstvím, o vtažení celého lidského života do života Božího. Čtenáři knihy Modlitba s ikonami jsou zváni, aby společně s autorem hlouběji poznávali Boží lásku i povolání vnášet do světa naději evangelia.

Paradox následování Krista. Ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka (Flp 2,6-8). Kristův život je v příkrém rozporu s hodnotami, které uznává svět, což pro všechny Kristovy následovníky představuje velkou výzvu. Právě to je tématem knížky Nesobeckou cestou. Pokušení, jimž musel čelit Kristus na poušti, jsou přítomná v každé době, i když v různých převlecích. Kristův učedník se musí potýkat s touhou po moci a se sklonem ovládat druhé, se sebestředností a touhou po vlastní slávě a s hledáním jistot v hromadění majetku. Autor osvětluje kontrast mezi cestou Kristova učedníka, která je cestou shora dolů, cestou rostoucí pokory a svobody, a cestou mentality světa, která nás tlačí vzhůru, k honbě za úspěchem, seberealizací, vlivem, popularitou a bohatstvím, které má člověku zajistit přináležitost k „elitě“. Jen nesobecká cesta je cesta Kristova, jinudy jej nelze následovat.

Kráčet v těžkých časech s nadějí. Tato hluboce povzbuzující, hluboce realistická kniha, sestavená z nepublikovaných spisů milovaného autora, lektora a duchovního průvodce Henriho Nouwena, se zaměřuje ne na to, jak přežít těžké časy, ale jak žít plně uprostřed nich a dále.

Žádný duchovní nemůže nikoho spasit. Může se jen těm, kdo jsou plni strachu a obav, nabídnout jako průvodce. A přece díky právě tomuto vedení lze spatřit první známky naděje. Je tomu tak proto, že sdílená bolest, je-li chápána jako cesta k osvobození, již není paralyzující, ale mobilizující. Když si uvědomíme, že před svými bolestmi nemáme utíkat, ale že je můžeme využít pro společné hledání života, pak se tyto bolesti mění z projevů zoufalství ve známky naděje. (z přebalu knihy)

Setkání s reprodukcí Rembrandtova obrazu Návrat ztraceného syna bylo pro Henriho Nouwena počátkem dlouhého duchovního dobrodružství. Rembrandtovo zpodobení známého evangelního příběhu inspirovalo autora k úvahám nad jednotlivými dramatickými momenty podobenství: návrat marnotratného mladšího syna, otcova láskyplná náruč, zášť staršího syna, To vše ve světle malířovy vlastní životní pouti i osobních zkušeností. Témata návratu domů, přijetí a usmíření naleznou odezvu v srdci každého, kdo kdy poznal opuštěnost, sklíčenost, žárlivost či hněv. Výzva k lásce, jak ji projevil otec a přijal syn z podobenství, se ukazuje jako to nejdůležitější poselství příběhu známého křesťanům všech dob a s novou přesvědčivostí a platností směřuje k současnému čtenáři.

Podtitul: Křížová cesta. Ježíš kráčí cestami Palestiny. Kráčí mezi lidmi, kterým hlásá radostnou zvěst. A nakonec vychází z Getseman na křížovou cestu. Tato kniha meditací Henriho Nouwena nám vykládá jednotlivá zastavení křížové cesty na příkladech utrpení těch nejubožejších. Političtí vězni, opuštěné děti, matky oplakávající své zabité syny, vyčerpaní farmáři, čtyři zavražděné služebnice církve… Těmito působivými obrazy dává Henri Nouwen tradičním zastavením křížové cesty nový smysl, který nepochybně přivede každého čtenáře k hlubšímu zamyšlení nad podobami utrpení v lidském životě...