Eric Voegelin Knihy

Voegelinova Nová věda o politice je jedním ze stěžejních děl moderní politické filozofie. Voegelin vychází z otázky reprezentace, kterou rozebírá filozoficky tak důkladně a svědomitě, že se mu stává východiskem skutečně „nové vědy o politice“.

V 50. letech rozvinul Eric Voegelin tezi o gnostické povaze modernity. Teze narazila na zásadní kritiku, dnes však s diferenciací přístupů k projektu moderny znovu nabývá na aktualitě. Tento svazek přináší nejdůležitější texty, v nichž Voegelin analyzuje základní rysy gnóze a snaží se ukázat jejich přítomnost v moderní politické teorii, filosofii dějin i praktické politice.

Eric Voegelin (1901-1985) byl německo-americký politický filosof. Jeho dílo Řád a dějiny mělo být ojedinělým příspěvkem k filosofii dějin. Tématem byl řád v lidské duši, ve společnosti a v dějinách a metodou mělo být zkoumání symbolů tohoto řádu, jak se historicky proměňovaly od starověkých orientálních civilizací po současnost. Voegelin však tento projekt záhy přerušil, protože pokládal za nutné revidovat jeho teoretická východiska; posledním svazkem uskutečňujícím původní rozvrh se tak stal svazek věnovaný Platónovi a Aristotelovi. Ten ukazuje filosofii (právě v její vrcholné fázi) jako symbolickou formu, jíž duše artikuluje pohyby kosmu a společnosti a především svůj vlastní pohyb mezi řádem a neuspořádaností, pravdou a nepravdou, spravedlností a nespravedlností, vzestupem a upadáním, láskou k moudrosti a láskou ke zdání a vposled mezi životem a smrtí.

Kniha představuje pro českého čtenáře příležitost blíže se seznámit s životem a dílem E. Voegelina (1901–1985), který bezesporu patří k největším myslitelům 20. století. Autobiografii zpracoval na základě magnetofonového záznamu ředitel Institutu Erica Voegelina a přední znalec jeho díla prof. Ellis Sandoz. Na Západě se jeho vzpomínky setkaly s okamžitým úspěchem a dnes jsou doporučovány jako nejlepší úvod do Voegelinova myšlení.

Výbor z esejů „euroamerického“ autora, jehož pozornosti se těší ta filozofie, která je výslovně zaměřena na politickou dimenzi člověka, neboť řád či chaos vládnoucí v politické sféře je přesným odrazem řádu či chaosu v lidských duších. Voegelin považuje zlo pustošící v tomto století svět za důsledek pádu evropského ducha, úpadku filozofie a myšlení vůbec, který vedl i k zatemnění jeho skutečných příčin. Obnovu myšlení proto pokládá za první předpoklad nápravy.

Krátký spis z r. 1938 představuje jedno z nejdůležitějších Voegelinových děl. Ukazuje strukturální podobu ideologických masových hnutí (fašismu, nacismu, komunismu) s politickými náboženstvími, interpretuje je jako jejich sekularizovanou podobu a zařazuje do jejich historického vývoje. Kniha podnítila trvalou diskusi o vztahu sekulární politiky a kultury k náboženství, která dnes nově získává na aktualitě. Přeložil J. Frei.

Podtitul: Texty z let 1960–1977 Výbor z pozdních textů, v nichž se Voegelin silněji než ve svých dřívějších pracích soustředí na individuální zkušenost transcendence a její symbolizaci. Ústředním tématem jsou tedy na jedné straně zkušenosti člověka o jeho bytostném napjatém vztahu k transcendentnímu základu skutečnosti i jeho vlastní existence, na druhé pak symboliky, které z těchto zkušeností vzcházejí a jsou díky nim pochopitelné – symboliky člověka, duše, kosmu a Boha; smrti, života a nesmrtelnosti, smrtelníků a bohů; stvoření, zjevení, vtělení a Božího syna; zajetí a exodu, obrácení, víry, soudu a dalších. Historickou rozmanitost těchto symbolik sleduje Voegelin v sondách do myšlení starověkého Egypta, biblického Izraele, řeckých filosofů, Nového zákona, gnóze a novověku. Za jejich vznikem a zpřesňováním, deformacemi, nepochopením a novým objevováním se snaží zahlédnout jediný konstantní proces hledání pravdy o lidské existenci a celku skutečnosti.

Spanning from the decline of the Greek Polis to Saint Augustine, this first volume of Eric Voegelin's History of Political Ideas bridges the gap between the third and fourth volumes of Order and History. Central to the work is a compelling exploration of Apostolic Christianity's political implications and the contributions of early church fathers. Voegelin's insights into Roman political philosophy and his distinctive analysis of Greek and early Roman law are particularly noteworthy. Originally conceived as a textbook for Macmillan, Voegelin aimed for an original interpretation rather than a conventional synthesis, relying on primary sources and the most advanced scholarship available. Consequently, the book expanded beyond a marketable college survey and remained unpublished until now. As he wrote, Voegelin evolved beyond the framework of a "History of Political Ideas," leading to the creation of Order and History and other mature works. This volume serves as a rich collection of materials that informed much of his later theoretical development, revealing the conceptual foundations of his thought. In examining Hellenism, Rome, and Early Christianity, Voegelin illustrates how the "spiritual disintegration" of the Hellenic world initiated a significant transition in the self-understanding of Mediterranean and European societies. His reflections address universal concerns about the order of human existence in society and hist

In "The Later Middle Ages," the third volume of his monumental "History of Political Ideas," Eric Voegelin delves into a pivotal era in political thought, illuminating key figures of the high Middle Ages. He explores the historical momentum that shaped the modern world through the core symbols of medieval civilization, centered on the aspiration for the "sacrum imperium," an order that unites the transcendent and immanent, ecclesiastical and political, divine and human. This period is marked by a "civilizational schism," where both the reality and aspiration for the "sacrum imperium" faded, leading to the dissolution of faith and reason. Voegelin's unique perspective highlights figures like William of Ockham, Dante, Giles of Rome, and Marsilius of Padua, who sought personal authority and intellectual analysis to understand the loss of this ideal. He also investigates lesser-studied aspects of the era, such as the mysticism in "Piers Plowman" and Cola di Rienzo's apocalyptic revolt, which reflect reactions to societal disintegration. However, Voegelin also identifies the emergence of the constitutional political tradition as a significant positive development, particularly in distinguishing between representative institutions and communal consciousness. His insights into the English political pattern and the German imperial zone culminate in a compelling analysis of Nicholas of Cusa, who envisioned the unity of mankind beyond f