Eric Voegelin Pořadí knih (chronologicky)

Eric Voegelin (1901-1985) byl německo-americký politický filosof. Jeho dílo Řád a dějiny mělo být ojedinělým příspěvkem k filosofii dějin. Tématem byl řád v lidské duši, ve společnosti a v dějinách a metodou mělo být zkoumání symbolů tohoto řádu, jak se historicky proměňovaly od starověkých orientálních civilizací po současnost. Voegelin však tento projekt záhy přerušil, protože pokládal za nutné revidovat jeho teoretická východiska; posledním svazkem uskutečňujícím původní rozvrh se tak stal svazek věnovaný Platónovi a Aristotelovi. Ten ukazuje filosofii (právě v její vrcholné fázi) jako symbolickou formu, jíž duše artikuluje pohyby kosmu a společnosti a především svůj vlastní pohyb mezi řádem a neuspořádaností, pravdou a nepravdou, spravedlností a nespravedlností, vzestupem a upadáním, láskou k moudrosti a láskou ke zdání a vposled mezi životem a smrtí.

V 50. letech rozvinul Eric Voegelin tezi o gnostické povaze modernity. Teze narazila na zásadní kritiku, dnes však s diferenciací přístupů k projektu moderny znovu nabývá na aktualitě. Tento svazek přináší nejdůležitější texty, v nichž Voegelin analyzuje základní rysy gnóze a snaží se ukázat jejich přítomnost v moderní politické teorii, filosofii dějin i praktické politice.

Podtitul: Texty z let 1960–1977 Výbor z pozdních textů, v nichž se Voegelin silněji než ve svých dřívějších pracích soustředí na individuální zkušenost transcendence a její symbolizaci. Ústředním tématem jsou tedy na jedné straně zkušenosti člověka o jeho bytostném napjatém vztahu k transcendentnímu základu skutečnosti i jeho vlastní existence, na druhé pak symboliky, které z těchto zkušeností vzcházejí a jsou díky nim pochopitelné – symboliky člověka, duše, kosmu a Boha; smrti, života a nesmrtelnosti, smrtelníků a bohů; stvoření, zjevení, vtělení a Božího syna; zajetí a exodu, obrácení, víry, soudu a dalších. Historickou rozmanitost těchto symbolik sleduje Voegelin v sondách do myšlení starověkého Egypta, biblického Izraele, řeckých filosofů, Nového zákona, gnóze a novověku. Za jejich vznikem a zpřesňováním, deformacemi, nepochopením a novým objevováním se snaží zahlédnout jediný konstantní proces hledání pravdy o lidské existenci a celku skutečnosti.

Die „geistige Krise“ der westlichen Moderne bildet den Mittelpunkt, um den das Denken Voegelins kreiste. Die Rekonstruktion der Prozesse, die in diese Krise führten und die Bestimmung ihrer geistigen Wurzeln bilden das eine große Thema seines Werkes, die Suche nach Wegen aus dieser Krise und der Entwurf einer Philosophie der Ordnung das andere. 1938, noch in Wien, hatte Voegelin in der Studie die Politischen Religionen eine erste Deutung dieser Krise vorgelegt. Ein Jahrzehnt später, inzwischen noch immer in der Emigration, folgte im Schlussteil seiner History of Political Ideas, eine zweite, weitaus präzisere Diagnose. Unter dem Titel „Die Krise“ verfolgte sie jene intellektuellen und politischen Strömungen seit der Aufklärung, die zur Zerstörung der geistigen Grundlagen der westlichen Zivilisation führten und schließlich in den totalitären Regimen des 20. Jahrhunderts ihren blutigen Höhepunkt fanden.

This collection of essays showcases Eric Voegelin as both a scholar and public intellectual in Vienna from 1934 to 1939, before his escape from Nazi terror in 1938. The essays reflect his diverse thinking and scholarly pursuits, addressing topics such as Austrian politics, constitutional history, European racism, public opinion formation, administrative law theories, and the role of political science in university education. Several pieces offer commentaries or summaries of arguments he presented in his five published books from 1928 to 1938. The essays weave together multiple thematic threads that resonate with contemporary readers. Thirteen pieces are shorter works published in trade journals and newspapers, with nine appearing in the Wiener Zeitung in 1934 and the Neue Freie Presse in 1937. These highlight two key periods when Voegelin engaged as a public intellectual, both as a lecturer and in print. This collection will appeal to a broad audience, including constitutional historians, political science historians, political theorists, and those interested in Voegelin's later contributions.

Esta obra explora a antiga simbolização grega da realidade humana. Conduzindo os leitores desde as origens da cultura grega nas civilizações da Creta pré-homérica pela Ilíada e pela Odisséia, passando por Hesíodo e pelo surgimento da filosoia com os pré-socráticos Parmênides e Heráclito.

Voegelinova Nová věda o politice je jedním ze stěžejních děl moderní politické filozofie. Voegelin vychází z otázky reprezentace, kterou rozebírá filozoficky tak důkladně a svědomitě, že se mu stává východiskem skutečně „nové vědy o politice“.

Výbor z esejů „euroamerického“ autora, jehož pozornosti se těší ta filozofie, která je výslovně zaměřena na politickou dimenzi člověka, neboť řád či chaos vládnoucí v politické sféře je přesným odrazem řádu či chaosu v lidských duších. Voegelin považuje zlo pustošící v tomto století svět za důsledek pádu evropského ducha, úpadku filozofie a myšlení vůbec, který vedl i k zatemnění jeho skutečných příčin. Obnovu myšlení proto pokládá za první předpoklad nápravy.