Alice Hyrmanová McElveen Knihy

Micheál Burns žije sám v domku poblíž strmých útesů na ostrohu Kerry Head, kde vyrostl. To idylické místo nad zátokou na malebném pobřeží irského jihozápadu má svou temnou stránku: útesy odedávna lákaly sebevrahy. Jeho rodiče považovali záchranu těch ztracených duší – návštěvníků onoho místa – za svou duchovní povinnost a Micheál, jemuž se zhroutilo manželství a rozpadl život, teď v jejich „poslání“ pokračuje. Jen v sebeobětavé službě druhým na úkor vlastního zdraví nachází jakousi útěchu a smysl. Když ale jeho sestry chtějí domek i s pozemkem prodat, musí si vybrat mezi sourozenci a návštěvníky, mezi traumatickou minulostí a možnou budoucností. Působivý příběh s nezapomenutelnou atmosférou ohlašuje výrazný nový talent mladé irské prózy.

Prozaický debut irské básnířky splétá příběhy dvou žen, žijících ve stejné krajině v různých dobách. V 18. století najde šlechtična tělo svého zavražděného manžela, v zoufalství loká z dlaní jeho krev a složí neobyčejnou báseň. Dnešní mladá matka v té básni nachází ozvěny vlastního života a zcela propadne touze dopátrat se pravdy o záhadném osudu její autorky. Fascinující a nadčasový příběh o tom, jak je možné najít svůj hlas tím, že osvobodíte hlas toho druhého.

Frankie je na dně. Zhroutila se na vyšisovaný koberec zatuchlé dublinské garsonky a sbírá sílu k poslednímu zoufalému počinu: zavolá mamince. Hrdinkou druhé knihy pozoruhodné irské autorky je pětadvacetiletá výtvarnice, která prochází tvůrčí i existenciální krizí. Opustí velkoměsto a nastěhuje se do chátrajícího venkovského domku po milované babičce, kde od její smrti nikdo nebydlí. O samotě v prostředí plném upomínek na zemřelou i na vlastní dětství se Frankie pokouší pochopit podstatu svého zhroucení a najít z něj cestu ven, překonat smutek a depresi, vrátit se do života. Ve snaze dát svým myšlenkám strukturu zkouší sama sebe ze znalostí nabytých během studia, interpretuje si výtvarná díla převážně dvacátého století a hledá v nich relevanci ke své životní situaci. Název jednoho z nich je titulem knížky. Sara Baume, jejíž prvotině Jasno lepo podstín zhyna se dostalo nadšeného přijetí, zde potvrzuje originální intelekt a jazykové mistrovství, ale největší síla knihy opět spočívá v autorčině schopnosti čtenáře zcela ponořit do světa své hrdinky, vnímat ho jejími smysly, prožívat její emoce a nacházet krásu na nejnečekanějších místech.

První vydaná kniha, která svého autora ihned proslavila, je volným pokračováním jeho prvotiny Prosinec už je takovej (The Thing About December) a odehrává se ve stejném místě po deseti letech. Napínavý příběh ze současného Irska, vyprávěný v jedenadvaceti kapitolkách jedenadvaceti obyvateli nejmenovaného městečka, jejichž osudy se prolínají. Každá postava svou osobní zpovědí přidává další nečekaná fakta, čtenář si buduje vlastní představu a názor, který však musí několikrát změnit. Výsledná mozaika pak nejen objasňuje zápletku, ale podává zároveň velmi působivý a citlivý obraz lidských vztahů pod náporem hospodářského krize, která Irsko postihla po letech nebývalé konjunktury první dekády tohoto století.

„Martin Toppy je syn slavného Kočovníka a otec mého nenarozeného dítěte. Je mu sedmnáct let, mně je třicet tři. Byla jsem jeho učitelka. Už dávno bych se zabila, kdybych k tomu měla odvahu.“ Těmito slovy začíná první deníkový záznam zoufalé Melody Sheeové, jejíž fascinující příběh sledujeme od dvanáctého týdne těhotenství až k jeho nevyhnutelnému závěru a následkům. Kniha nás vrací do známého prostředí Ryanových předchozích románů a setkáme se v ní tentokrát i s postavami irských kočovníků. Velká témata viny, pokání, oběti a vykoupení se rozvíjejí v každodenní, často humorné realitě malých lidských životů jako „antická tragédie na irském maloměstě“. Autorovo vypravěčské mistrovství dokáže čtenáře vtáhnout do příběhu, udržet v napětí, rozesmát i rozplakat.

Kniha, kterou právě držíte v rukou, je vyjádřením úcty a zároveň i splátkou dluhu Tomáši Baťovi juniorovi. I proto má dvě části. V první dvaatřicet osob rozličného postavení, profesí a věku nabízí dvaatřicet pohledů na tohoto mimořádného člověka. Všichni se s ním osobně setkali a toto setkání v nich zanechalo hluboký dojem či zajímavou vzpomínku. Druhá část nabízí letmý pohled na jeho rozsáhlé podnikatelské dílo. Tomáš Baťa jr. (17. 09. 1914 – 01. 08. 2008) byl nepochybně osobností světového významu. Svědčí o tom, kromě jiného, mimořádné posty, jež zastával v prestižních mezinárodních organizacích, ale i plejáda významných ocenění, která za svého života obdržel. Sám sebe skromně označoval za světového ševce. Díky sametové revoluci jsme měli možnost poznat ho i osobně. Přitom se stalo něco, co se mohlo stát jen kvůli tomu, že od roku 1945 až do konce roku 1989 bylo jméno Baťa v Československu tabu: s Tomášem Baťou jr. se do Československa vrátil i jeho otec. Pokud jsme při hovorech s Tomášem Baťou jr. oceňovali baťovské dílo, měli jsme na mysli dílo vybudované jeho otcem, dílo, které nás stále obklopuje. Vůbec jsme se ale nezajímali o práci Tomáše Bati jr., muže, jenž vybudoval ve světě, stranou našich očí, největší obuvnické impérium všech dob. Tato kniha se to snaží alespoň částečně napravit. Nesčetně fotografií vhodným způsobem dokresluje Tomáše Baťu jr. i jeho podnikatelskou a životní cestu.