Alice Hyrmanová McElveen Pořadí knih

Micheál Burns žije sám v domku poblíž strmých útesů na ostrohu Kerry Head, kde vyrostl. To idylické místo nad zátokou na malebném pobřeží irského jihozápadu má svou temnou stránku: útesy odedávna lákaly sebevrahy. Jeho rodiče považovali záchranu těch ztracených duší – návštěvníků onoho místa – za svou duchovní povinnost a Micheál, jemuž se zhroutilo manželství a rozpadl život, teď v jejich „poslání“ pokračuje. Jen v sebeobětavé službě druhým na úkor vlastního zdraví nachází jakousi útěchu a smysl. Když ale jeho sestry chtějí domek i s pozemkem prodat, musí si vybrat mezi sourozenci a návštěvníky, mezi traumatickou minulostí a možnou budoucností. Působivý příběh s nezapomenutelnou atmosférou ohlašuje výrazný nový talent mladé irské prózy.

Prozaický debut irské básnířky splétá příběhy dvou žen, žijících ve stejné krajině v různých dobách. V 18. století najde šlechtična tělo svého zavražděného manžela, v zoufalství loká z dlaní jeho krev a složí neobyčejnou báseň. Dnešní mladá matka v té básni nachází ozvěny vlastního života a zcela propadne touze dopátrat se pravdy o záhadném osudu její autorky. Fascinující a nadčasový příběh o tom, jak je možné najít svůj hlas tím, že osvobodíte hlas toho druhého.

„Martin Toppy je syn slavného Kočovníka a otec mého nenarozeného dítěte. Je mu sedmnáct let, mně je třicet tři. Byla jsem jeho učitelka. Už dávno bych se zabila, kdybych k tomu měla odvahu.“ Těmito slovy začíná první deníkový záznam zoufalé Melody Sheeové, jejíž fascinující příběh sledujeme od dvanáctého týdne těhotenství až k jeho nevyhnutelnému závěru a následkům. Kniha nás vrací do známého prostředí Ryanových předchozích románů a setkáme se v ní tentokrát i s postavami irských kočovníků. Velká témata viny, pokání, oběti a vykoupení se rozvíjejí v každodenní, často humorné realitě malých lidských životů jako „antická tragédie na irském maloměstě“. Autorovo vypravěčské mistrovství dokáže čtenáře vtáhnout do příběhu, udržet v napětí, rozesmát i rozplakat.

Frankie je na dně. Zhroutila se na vyšisovaný koberec zatuchlé dublinské garsonky a sbírá sílu k poslednímu zoufalému počinu: zavolá mamince. Hrdinkou druhé knihy pozoruhodné irské autorky je pětadvacetiletá výtvarnice, která prochází tvůrčí i existenciální krizí. Opustí velkoměsto a nastěhuje se do chátrajícího venkovského domku po milované babičce, kde od její smrti nikdo nebydlí. O samotě v prostředí plném upomínek na zemřelou i na vlastní dětství se Frankie pokouší pochopit podstatu svého zhroucení a najít z něj cestu ven, překonat smutek a depresi, vrátit se do života. Ve snaze dát svým myšlenkám strukturu zkouší sama sebe ze znalostí nabytých během studia, interpretuje si výtvarná díla převážně dvacátého století a hledá v nich relevanci ke své životní situaci. Název jednoho z nich je titulem knížky. Sara Baume, jejíž prvotině Jasno lepo podstín zhyna se dostalo nadšeného přijetí, zde potvrzuje originální intelekt a jazykové mistrovství, ale největší síla knihy opět spočívá v autorčině schopnosti čtenáře zcela ponořit do světa své hrdinky, vnímat ho jejími smysly, prožívat její emoce a nacházet krásu na nejnečekanějších místech.

První vydaná kniha, která svého autora ihned proslavila, je volným pokračováním jeho prvotiny Prosinec už je takovej (The Thing About December) a odehrává se ve stejném místě po deseti letech. Napínavý příběh ze současného Irska, vyprávěný v jedenadvaceti kapitolkách jedenadvaceti obyvateli nejmenovaného městečka, jejichž osudy se prolínají. Každá postava svou osobní zpovědí přidává další nečekaná fakta, čtenář si buduje vlastní představu a názor, který však musí několikrát změnit. Výsledná mozaika pak nejen objasňuje zápletku, ale podává zároveň velmi působivý a citlivý obraz lidských vztahů pod náporem hospodářského krize, která Irsko postihla po letech nebývalé konjunktury první dekády tohoto století.