Miroslav Balaštík Pořadí knih (chronologicky)

O dětství, kde se vzpomínalo na první republiku a večeřelo přesně v šest. O tom, kdy člověk dospěje a za jakou cenu. O zakázaném studentském časopise a univerzitě povrchní i podzemní. O tom, proč na komunismu a normalizaci není vůbec nic dobrého, ale Husák je zajímavější než Dubček. O svobodě v listopadu 1989 získané a postupně ztrácené a co přinesli a odnesli Václav Havel a Václav Klaus. O tom, že kauza Nagyová znamená konec jedné epochy a jak to bylo a je s ODS. O nesvobodě, do níž se dobrovolně řítíme, a proč je nutné připravovat válku, když chceme uchránit mír. O tom, že brexit je šance a Trump může být naděje. A že politika má smysl, pokud člověk zůstane sám sebou.

Jedná se o výbor z téměř dvou stovek rozhovorů, které byly v posledních dvaceti letech publikovány v časopisu Host. Pětatřicet nejzajímavějších dialogů se spisovateli, literárními kritiky, umělci a vědci odhaluje nejen životní a tvůrčí osudy těchto osobností, jejich názory a postoje, ale fakticky zaznamenává i vývoj literatury v posledních desetiletích. Čtenáři zde mimo jiné najdou rozhovory s Janem Balabánem, Alexandrou Berkovou, Petrem Borkovcem, Irenou Douskovou, Otou Filipem, Jiřím Hájíčkem, Petrem Hruškou, Jiřím Kratochvilem, J. H. Krchovským, Jiřím Kuběnou, Petrem Placákem, Miloslavem Topinkou, Bogdanem Trojakem, Michalem Vieweghem a řadou dalších. Kniha vychází také jako připomenutí nadcházejícího třicetiletého výročí založení časopisu Host.

Nečekaně rychlý pád komunismu v roce 1989 přinesl záplavu knih autorů nejrůznějších generací a poetik a téměř v jediném okamžiku propojil literaturu exilovou, samizdatovou a oficiální. „Obnovení chaosu", jak toto období nazval Jiří Kratochvil, však znamenalo také proměnu společenské role literatury a potřebu nově definovat její hodnoty a funkce. Kniha Postgenerace se pokouší mapovat kritické diskuse, spory a manifestační vystoupení, které tuto situaci provázely a které současně upřely pozornost na poezii nejmladší básnické generace. Autoři narození v 60. a 70. letech 20. století již vstupovali do literatury nezatíženi vztahy k bývalému režimu, a vzbuzovali tak namalá očekávání, že do literatury vnesou nové tvůrčí impulsy...

Kniha představuje souhrnný pohled na naratologické teorie dvacátého století do začátku osmdesátých let. Zaměřuje se zejména na teorii ruského formalismu, francouzského strukturalismu, anglo-americké nové kritiky, tel-avivské školy a fenomenologie čtení. Na rozdíl od mnoha jiných publikací neuspořádává kniha S. Rimmonové-Kenanové toto téma chronologicky, ani podle jednotlivých teorií a jejich autorů, nýbrž synchronně okolo jednotlivých naratologických složek jako jsou čas, události, fokalizace, charakterizace, vyprávění, text, čtení apod. Tento přístup umožňuje autorce vnést do knihy i některé vlastní názory a modifikace probíraných teorií. Vedle analýzy a popisu obecného systému, na jehož základě fungují všechny fikční narativy, se autorka zabývá i problematikou studia jednotlivých textů na pozadí tohoto obecného systému.