Jindřich Štreit Pořadí knih (chronologicky)

Novela zachycuje několik měsíců ze života mladého muže, který se bojí závazků. Knihu doprovází fotografie Jindřicha Štreita.

Fotografická publikace Jindřicha Štreita dokumentuje prostředí paliativní péče. Vychází ve spolupráci s iniciativou "Být doma"

Fotografická publikace Jindřicha Štreita „Průmysl Bruntálu a jeho lidé“ dokumentuje práci uvnitř šesti regionálních firem.

Kniha Kláda obsahuje jedenáct krátkých próz, které se zabývají partnerskými vztahy. Jednotliví hrdinové jsou muži a ženy, kteří se dostali, nejčastěji z důvodu špatného rozhodnutí, do krizové situace. Každá povídka je doplněna fotografií Jindřicha Štreita. Oba autoři usilovali při výběru fotografií o propojení emocionálního stavu postavy z fotografie a postav z příběhu. Tak jako lidé na Štreitových fotografiích žijí svůj životní příběh, stejně se odehrává skutečný život v postavách z povídek.

Die Fotografien dokumentieren das Leben auf dem Land in Nordmähren und Böhmen und bieten eine umfassende fotografische sowie soziologische Studie, vergleichbar mit den Arbeiten von August Sander oder Eugene Atget. In einer einzigartigen Bildsprache, die im Verborgenen entstand, wird die Region, die von den Weltkriegen und einer Diktatur geprägt ist, beleuchtet. Jindřich Štreit thematisiert die Vereinzelung des Menschen im sozialistischen Kollektiv, während seine Bilder von Lebensfreude, Gemeinschaft und Solidarität im Privaten und bei Festen zeugen. Diese Kontraste zu den offiziellen staatlichen Feierlichkeiten verdeutlichen die Absurdität der damaligen Realität. Štreits dokumentarischer Stil und lyrischer Realismus basieren auf einer tiefen Vertrautheit mit den Menschen, die er fotografiert, was seine empfindsame Bildsprache prägt. Die Kritik an den Lebensverhältnissen ist in seinen Bildern stets präsent und wurde von der totalitären Staatsmacht als solche wahrgenommen, was zu einem Veröffentlichungsverbot und ständigen Kontrollen führte. Trotz seines Schaffens blieb er bis zum Ende des Sozialismus weitgehend unbekannt. Nach seiner Rehabilitierung in den 90er Jahren wurden seine Werke international anerkannt. In Tschechien ist er ein angesehener Fotograf und Lehrer, doch eine umfassende Monografie, die sein Werk über die Landesgrenzen hinaus bekannt macht, fehlt bisher auf dem internationalen Buchmarkt.

Kniha Křehká každodennost je další z knih řady „Mluv se mnou“ Nadace T-Soft Eternity. Volně navazuje na příběhy onkologických pacientů, pacientů z oddělení dlouhodobé intenzivní péče a na příběhy mladých lidí s Downovým syndromem. Klade si za cíl přiblížit veřejnosti problematiku lidí s mentálním postižením a poruchou autistického spektra a pomoci těm, kteří se s obdobnými problémy setkali a hledají radu a podobné osudy.

Jindřich Štreit patří už dlouho k nejvýznamnějším osobnostem české fotografie. Ač vytvořil mnoho vizuálně silných fotografických cyklů z různých částí světa, jeho zásadním dílem zůstává unikátní soubor fotografií československého venkova v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století. Vytvořil v něm nepřikrášlený, nelyrizovaný a nesentimentální obraz života na vesnicích v chudé oblasti Bruntálska v období komunistické normalizace. Přitom i v tom nejzdevastovanějším prostředí dokázal často objevit něco krásného či aspoň touhu po kráse a po radosti, přátelství a lásce, po nadčasových hodnotách. Zdálo se, že Štreitovy fotografie ze Sovince a jeho okolí ze sedmdesátých a osmdesátých let byly tolikrát publikovány, že už mezi tisíci negativů nelze najít žádné další výjimečné fotografie. Tato kniha však dokazuje, že tomu tak není a že v archivu Jindřicha Štreita bylo možno objevit mnoho dosud nepublikovaných děl z tohoto období, která mohou obstát vedle těch, z nichž už se staly fotografické ikony. Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Buchkunst Berlin.

Monografie zpracovává téma rozvoje fotografického řemesla v nově vznikajících studiích a ateliérech od 60. let 19. století až do počátku 1. světové války na pozadí rozsáhlých změn japonské tradiční společnosti. Byli to především zahraniční návštěvníci Japonska, kteří si pořizovali ze svých cest fotografickou dokumentaci v renomovaných fotografických salonech, vlastněných jak zahraničními provozovateli, tak stále častěji i japonskými tvůrci, kde se vyráběla obsáhlá honosná alba s obrazy známých míst a také s ustálenými etnografickými typy zachycenými při charakteristických činnostech. Silnější a známější obchodní firmy však pohlcovaly své konkurenty a často rovněž přebíraly jejich archiv fotografických negativů do svých portfolií, což v současnosti výrazně ztěžuje identifikaci autorů jednotlivých záběrů. Mezi těmito tvůrci objevíme řadu umělecky zdatných fotografických mistrů – průkopníků fotografického média v Japonsku, kteří celosvětově proslavili japonskou kolorovanou fotografii, jež ve své době patřila k mistrovským ukázkám japonského smyslu pro koloraci.

Fotografická publikace vydaná k příležitosti komponovaného pořadu světově uznávaného fotografa, prof. Jindřicha Štreita, o jeho díle. Mluvené slovo, fotografie a to vše proložené písničkami olomouckého písničkáře Nosláva.

Fotografická publikace - katalog k výstavě s názvem Ze tmy ke světlu zachycuje zcela originálním způsobem službu vězeňských kaplanů při práci s lidmi, kteří mají snahu napravit a změnit svůj život. Projekt vznikal dva roky, během kterých autor navštívil dvacet vězeňských zařízení a fotografoval zde nejen vězněné osoby, ale také kaplany, vychovatele, příslušníky sboru a další, kdo s vězni pracují. Vydáno u příležitosti stejnojmenné výstavy, Staroměstská radnice v Praze, 18.8.-29.9.2020.

Kniha Jindřich Štreit / (Ne)známé fotografie 1978–1989 vychází k životnímu jubileu jednoho z nejvýznamnějších českých fotografů, který svou celoživotní tvorbu zaměřil dokumentaci venkovského života v období skomírajícího komunismu. Jeho tvorba byla představena na stovkách samostatných i skupinových výstav doma i v zahraničí. Jeho práce jsou zastoupeny v mnoha významných světových institucích (Victoria & Albert Museum, London, International Centrer of Photography, New York, The Museum of Modern Art, New York, The National Gallery of Art, Washington, Tokyo Metropolitan Museum of Photography ad.). Kniha zahrnuje desetiletí Štreitovy dokumentaristické tvorby, kter á vznikala v prostředí bývalých Sudet a je barvitou ilustrací života ve zdevastovaném moravském pohraničí. Je rozdělena na dvě části. Jedna přibližuje jeho méně známé a doposud pravděpodobně nepublikované fotografie, uchovávané po několik desetiletí v archivu autora na Sovinci. Druhá pak naopak ve formě samostatné přílohy přináší výběr z jeho nejznámějších fotografií. Ty autor původně vybral pro výjimečný projekt, který byl v podobě dvacetimetrového pásu z térového papíru hustě pokrytého fotografiemi poprvé prezentován v roce 1988 v Bratislavě. Vzhledem k náročnosti tématiky vznikala kniha ve spolupráci s odbornými pracovníky Muzea umění Olomouc (Š. Bieleszová, L. Daněk, A. Šimková, G. Renotiere) a Institutu tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě (V. Birgus).

Kniha-objekt Kde domov můj, vydaná k 70. narozeninám fotografa Jindřicha Štreita, posouvá pojetí klasické fotografické knihy do interaktivního formátu. Hlavním tématem jsou lidé bez domova, které Jindra intenzivně fotografuje poslední čtyři roky. Výsledky jeho práce jsou uspořádány do série, symbolicky uzavřené v kartonové krabici převázané motouzem. Tento koncept vychází z materiálů, které jsou lidem bez domova známé a které se v těžkých chvílích stávají jejich vlastnictvím. Kniha-objekt míří do dvou světů – k těm, kteří mají domov, i k těm, kteří ho postrádají. Bez ohledu na společenský status mohou její vlastníci prožít stejný zážitek. Kniha se dá použít jako dekorace, snadno se vejde do knihovničky, nebo ji lze rozebrat a její části darovat či použít jako předmět obchodní směny. Štreit se ve své tvorbě zaměřuje na portrétování různorodého prostředí a jeho obyvatel, přičemž silná sociální témata dokumentuje bez násilné estetizace. Jeho humánní přístup k fotografovaným subjektům mu umožňuje překračovat hranice osobního prostoru. Každá krabice obsahuje 91 fotografií na papíře Munken Lynx 250 g a plakát s esejí o lidech bez domova od sociologa Jiřího Siostrzonka. Limitovaná edice je podepsaná autorem.

Tak jako odcházejí lidé a s nimi vzpomínky, mizí i paměť krajiny. Přicházejí lidé, kteří zpochybňují pravdu. Snaží se měnit historii ve svůj prospěch. Místa poznamenaná událostmi pohlcuje příroda. Proto se musí silné příběhy zachycovat. Syrově, autenticky. Autorský projekt fotografa Jindřicha Štreita, literární dokumentaristky Barbory Baronové a architekta Václava Hlaváčka zaznamenává vzpomínky a obrazy Josefa Černohorského, bývalého vězně komunistického režimu nasazeného v 50. letech do jáchymovského uranového dolu Barbora.

V úvodu přináší fotografická publikace rozsáhlý medailón českého fotografa Jaromíra Čejky, který se dlouhodobě zajímá o putování krajinou, o společenské otázky a prostředí utvářené člověkem. Čejka vytvořil několik fotografických cyklů, v nichž uplatnil sociální cítění. Jeho projekt Jižní Město zachycuje sídliště v 80. letech 20. století, kdy bylo ještě mnoho ploch neupravených, děti si hrály v dnes nepřijatelných podmínkách, obyvetelé měli ztíženou možnost nákupů atd. Černobílé fotografie v příloze vystihují všední život nedostavěného sídliště tvořícího specifickou sociální krajinu. Autorovi se podařilo vytvořit dokument doby, který nic nepřikrášluje a jen zprostředkovává pohled na civilizační architekturu a člověka, který je nucen ji obývat i v nelehkých podmínkách. Černobílé fotografie Jaromíra Čejky zachycují vzhled sídliště Jižní Město v 80. letech 20. století.

Černobílé fotografie Jindřicha Štreita zobrazují důležité okamžiky života člověka - od narození do smrti.// Fotografie, jež zachycují duchovní rozměr lidského údělu, jsou doprovázeny texty básníka Josefa Mlejnka.//Publikace byla vydána při příležitosti Světových dnů mládeže v Madridu v r. 201.// Česko-anglicko-španělská verze.

Fotografická publikace světoznámého fotografa Jindřicha Štreita s doprovodnými texty Václava Hlaváčka.

Kniha je souborem nejzajímavějších rozhovorů s lidmi, ať již s umělci, vědci, pedagogy či spisovateli s často svéráznou filozofií a životním postojem, které mohli čtenáři slyšet na Veřejných debatách v jihočeské metropoli, pořádaných právě tímto občanským sdružením. Na otázky postupně odpovídali takové osobnosti, jako jsou Milan Knížák, Bořek Šípek, Karel Hvížďala, Petr Vopěnka, Boris Cvek, Vladimír Kokolia, Cyril Höschl, Zdeněk Lukeš, Jindřich Štreit a Robin Šóen Heřman.

Každodenní život obyvatel severomoravského Vítkova - obyčejní lidé a jejich obyčejné dny ve fotografiích Jindřicha Štreita.

Jeden z nejvýznamnějších českých dokumentárních fotografů současných let představí svůj projekt 70ti fotografií různých formátů předrevoluční doby, doplněný knihou s textem Antonína Dufka a Ludvíka Vaculíka. Výstava byla postavena ve spolupráci s Muzeem v Kroměříži.. Kniha fotografií Jindřicha Štreita vychází ke 20. výročí událostí v listopadu 1989 a u příležitosti výstavy (Ab)normalizace v Muzeu Kroměřížska v Kroměříži. Souběžný anglický text.

Básniká sbírka doplněná 30 autorskými fotografiemi. Ve volném verši občas okořeněném roztroušenými rýmy a asonancemi se s autorem vydáme na zadumanou návštěvu Polabí. Ovšem Polabí již mizejícího, kde se setkáme s oním výše zmíněným starým světem a výhradně jeho artefakty - počínaje kamny, starým věšákem či všelikerým haraburdím přes nedotčenou otevřenou krajinu až po pohřbívání v rakvi do země. e volném verši občas okořeněném roztroušenými rýmy a asonancemi se s autorem vydáme na zadumanou návštěvu Polabí. Ovšem Polabí již mizejícího, kde se setkáme s oním výše zmíněným starým světem a výhradně jeho artefakty - počínaje kamny, starým věšákem či všelikerým haraburdím přes nedotčenou otevřenou krajinu až po pohřbívání v rakvi do země.

Kniha povídek doprovázená fotografiemi Jindřicha Štreita - fotografa ze Sovince. Kniha obsahuje povídky jako Setkání, Hostina, Pábitelé atd.

Rozsáhlá publikace významného českého fotografa Jindřicha Štreita, zachycující život a prostředí Vítkovických železáren.Součástí knihy je CD se skladbou Vozes de aço (Hlasy ocele) od Petry Oliveira Bachraté, kterou interpretuje dcera Jindřicha Štreita Monika.

Tato kniha je historickým dokumentem o zvůli, které se komunistický režim dopouštěl na svých věřících spoluobčanech. Autorka - dnes žijící ve Francii - toto rozsáhlé dílo pojala jako soubor kompaktních chronologických celků. Jednotlivé kapitoly tak v rámci dobových dokumentů, novinových článků a dalších reálií obsahují řadu svědectví pronásledovaných, vězněných a často i mučených věřících, knězů a řádových sester. Publikace je doplněna fotografiemi známého umělce Jindřicha Štreita, kresbami Otmara Olivy a faktografickými poznámkami Vojtěcha Vlčka.

Česko-anglický katalog vydaný k výstavě konané v Muzeu v Bruntále v říjnu a listopadu 2007. Obrazy Pavel Forman, fotografie Jindřich Štreit, text Martin Koudela alias Jan Vrak. Postavy ze Štreitových fotografií se na malbách Pavla Formana ocitají v cizím industriálním a městském prostředí a dostávají svůj nový význam. Postavy rámují expresivně použité geometrické tvary a další symboly, zasazující příběh do odlišných souvislostí, které přesto podobným způsobem komentují nejzákladnější lidské hodnoty a zkušenosti. (Roman Dobeš)

An extensive monograph on the famous Czech photographer Jindrich Streit.

Publikace byla vydána při příležitosti výstavy Jindřicha Štreita konané v Muzeu Kampa roku 2005.// Obsahuje cykly fotografií (Obyčejný život, Dětská centra a Uprchlické tábory) zachycující práci Charity a život pod Kavkazem.// Kniha je v česko-anglickém podání.

Sloupky a fejetony filmového režiséra Jana Špáty. Výbor fejetonů, které vycházely v Lidových novinách, MF Dnes, Týdeníku Rozhlas a v časopisu Marianne. Texty, jež lze chápat jako extrakty životních zkušeností tohoto výsostného člověka a umělce, nahlížejí problémy každého z nás s životní skepsí prosluněnou pochopením a láskou. Jejich protipól tvoří neméně zajímavé a hluboké fotografie Jindřicha Štreita.

Fotograficko-dokumentární kniha autorů Jindřicha Štreita a Martina Sedláčka o životě našich krajanů žijících v Krasnodarském kraji na severním pobřeží Černého moře. Tato kniha byla oceněna 1. místem v 9. ročníku soutěže O fotografickou publikaci roku.

Snímky známého fotografa silných lidských příběhů Jindřicha Štreita zdobí odčtvrtka secesní kavárnu prostějovského Národního domu. Ve vybraných dvaceti fotografiích ze souboru „Za oponou“ zachytil Štreit svět zákulisí Státní opery Praha. Už z názvu se dá tušit, že jej zajímalo především to, co se v divadle odehrává mimo světla ramp. Hledáček svého fotoaparátu zaměřil hlavně na to, jak lidé v divadle vlastně žijí.

Záběry světoznámého fotografa z burjatské osady Kižinga doplněné etnografickými texty o původu Burjatů, jejich náboženství a současném stylu života. ,,Vážení čtenáři, do rukou se Vám dostává kniha, kterou svým obsahem, kvalitou i posláním můžeme označit za vyjímečnou. Výběr sedmdesáti černobílých fotografií prezentovaný významným českým fotografem Jindřichem Štreitem doplněný o příspěvky Dana Berounského (o životě v Kižinze) a Luboše Bělky (o burjatském buddhismu) není možné označit jinak. Jindřich Štreit studoval a naslouchal mnoha informacím o končinách, o kterých často snil a které chtěl jednou fotografovat. Přes jeho obavy z daleké cesty i uzavřených a na první pohled nemluvných Burjatů se mu jeho sen splnil. V létě roku 1997 přijal pozvání na výpravu do Burjatské republiky a spolu se svým průvodcem Danem Berounským působil ve vesnici Kižinga, která se nachází v drsném prostředí jižní Sibiře asi 200 km východně od hlavního města Ulan-Ude. Vznikl unikátní materiál, mající na straně jedné nevyčíslitelnou dokumentární a fotografickou hodnotu, na straně druhé materiál vyjadřující pohled na život v těchto končinách očima umělce...” ... (Martin Sedláček, Společnost pro Studia člověka, která připravila dvě výpravy do Burjatské republiky v letech 1995 a 1997)

Kolekce padesáti černobílých snímků, které známý Jindřich Štreit vyfotil v železárnách – záblesky světla, fantasmagorické trubky, tváře unavených lidí. „Chtěl jsem ukázat, že často pracují v prostředí, které není ani nejhezčí, ani nejmalebnější. Ukazuju, že při nočních směnách jsou tak unaveni, že nevědí, jak poslední hodiny přečkají. A přitom se bojí, jestli tuto práci budou ještě zítra mít.“

Autorka knihy Romské povídky čerpá náměty z vlastního života, neboť hrdiny svých povídek osobně poznala jak při povolání zdravotní sestry, tak jako starostka romských osadníků na Valašsku. Povídky jsou věnovány JUDr. Tomáši Holomkovi, který pracoval ve Svazu Cikánů-Romů a často říkával: "Lidé nejsou černí a bílí, jsou jenom dobří a slušní proti zlovolným a agresivním, a těm nesmí být dovoleno a schváleno, aby mohli konat zlo.