Veselé, vtipné vyprávění o Prokůpkovi a pravěkém brontosaurovi Přesličkovi určitě pobaví mladší děti.
Prokůpek dostane k narozeninám od dědečka brontosaura Přesličku. Přeslička má tu výhodu, že se umí podle potřeby zmenšit, stačí několikrát zívnout a je velký jako pejsek, to aby ho Prokůpek mohl mít přes noc ve svém pokoji. Ráno, když kýchne, je z něj zase pořádný obr! Přeslička je správný kamarád, který umí nejen mluvit, ale taky malovat a trochu počítat. A co se s ním dá zažít legrace, třeba na školním výletě s celou Prokůpkovou třídou 2. B!
Tatínek, maminka, babička a hlavně Marek a Honzík bydlí v malém domě v malém městě a žijí si jako v pohádce.
Kamarádí se se sněhulákem panem Vločkou, vodníkovi Vodičkovi kupují zmrzlinu, a když tráví léto v chalupě u lesa, navštíví je princ Bajaja. Je to pohodové čtení o malých předškolácích a šťastné rodině v průběhu jednoho roku.
Román Miroslava Stoniše je apoteózou lásky, té první, neopakovatelné, která podle vypravěče znamená „ztrátu země pod nohama a cestu do nebe ve stavu beztíže“, stavu, kdy v člověku přesto občas „skučí a sténá vichr tesknice“. Jeho idylický vztah s nevinnou, půvabnou Rozárkou jen občas narušuje žárlivost a smutek nad nenaplněnou chlapeckou touhou a cudností jeho mladičké milé.
Pozadí jejich křehké romance tvoří impresionisticky načrtnutá líbezná jesenická krajina, ať prozářená sluncem či zkrápěná deštěm, působivá svou rozechvělou atmosférou a lyrickými obrazy.
Láska, která nakonec nebyla na celý život, ve vypravěči přetrvává jako krásná bolest, přestože po rozchodu naváže další vztahy včetně manželství. Z kouzla své ztracené milé, s níž rozpráví ve snových, imaginativních pasážích a která se v jeho vzpomínkách stává jakýmsi prototypem čistoty, něhy a poezie, se nevymaní ani ve stáří.
Vypravěčovo líčení je však zároveň konfrontováno s jeho deníky a dopisy, nalezenými po čtyřiapadesáti letech, které jeho paměť zpochybňují a nabízejí dvě odlišné „minulosti“. Nostalgické vzpomínky na mládí a melancholie nad jeho uplynutím ho zavedou do míst, kde kdysi jako gymnazista prožil šťastné chvíle se svou prázdninovou láskou. Až tady si uvědomí, že jeho milá je nenávratným přeludem a že čas nelze vrátit.
Humoristicky laděný román zachycuje příběh lásky mladého moravského kněze a osmnáctileté dívky, jež vyústí ve zběhnutí preláta z katolické církve... Hlavním tématem je sice morální poklesek katolíka, ale autor říká: "Není to ani pro církev, ani proti církvi.
Je to román o lásce, která skončila bledě." Kniha, jež by se dala charakterizovat jako čeští Ptáci v trní, je psaná v poněkud absurdním duchu - jak se praví v posudku poroty: "...autor se v lyrizovaném, básnivém vyprávění místy vědomě po-hybuje na hranici nonsensu".
Váz., 240 stran, 12,5 x 20 cm
Novela z pražského uměleckého prostředí, zachycující příběh malíře a konzervatoristky. Křehký příběh o nenaplněném vztahu, vyprávěný v retrospektivě na pozadí uměleckého a částečně i politického kvasu poválečného. Příběh, do něhož se promítají vážné otázky lidského života a zejména pak úsilí o odpovědnost umělce před společností.
Krátké povídky, o nichž řekl sám autor (nar. 1938), že je „psal z radosti nad tím, že člověk mimo rozum má také nerozum, totiž fantazii“. Využívaje ji, přesvědčuje čtenáře, že překvapení čekají na každém kroku a že pomocí fantazie může objevovat nečekané i v nejběžnějších skutečnostech a jevech.
