Lucie Bartoňová Pořadí knih

Zkrácená verze pohádek o pejskovi a kočičce pro nejmenší... Milé děti, tak si představte, že se taková věc může vůbec pejskům a kočičkám stát! Vidíte a stane se. Někdy. Když je k tomu správná příležitost a když si k tomu docela snadno představíme, že pejskové a kočičky jsou vlastně ve své kůži oblečeni stejně jako lidé. A taková díra do kalhot je velikánská ostuda pro každého, kdo nosí kalhoty. Tedy i pro pejsky. Člověk nebo i zvířátko musí být na svoje věci tuze opatrní, protože těm neopatrným se mohou stát i jiné věci. Mohou si třeba rozbít nějakou hračku, a co je ještě horší, mohou ji třeba i ztratit. A s rozbitým autíčkem si nemůžete hrát na závody a se ztraceným kyblíčkem se nedá hrát na vaření. A to jsme ještě nepovídali o pohozených hračkách. To jsou ty nejubožejší hračky na světě vůbec, když je ti jejich tatínkové a maminky, ti kluci a holčičky sami pohodili. Ztratit se náhodou může třeba i hračka, nebo i nějaké peníze, ale pohodit a nechat někde ležet nějakou hračku nebo dokonce i nějakou panenku, to se mezi slušnými dětmi nedělá. To ne. A protože oba dobře víme, že se toho někdy některé dítě, nějaká holčička nebo kluk dopustí, proto Vám chceme povědět o takové jedné malé, ztracené a ubohé panence, abyste věděli, že se takové věci nemají nikdy dělat. Tak nazdar a v úctě KOČIČKA a PEJSEK

Svazek přináší autorovu původní básnickou tvorbu; zahrnuje všechny knižně publikované básně a v širokém, autorizovaném výboru též básně vydané v časopisech a sbornících i dosud neuveřejněné. J. Zelenka dosud vydal čtyři sbírky: jako soukromý tisk vyšlo Spoutání (1984, s básněmi z desetiletí předcházejícího roku vydání), knižně byly publikovány Přepadání (1994 [ve skutečnosti 1995], obsahující výbor ze sbírky Spoutání, rozšířený o nové básně z období 1991–1994, a o prózu Sníh z léta 1987), Objetiny (1997, s básněmi datovanými 1994–1997) a Kostelík (2003, s vročením 2001). Mimo vyjmenované edice zůstaly další autorovy básně a básnické cykly, které napsal od poloviny 60. let 20. století až do současnosti, většina z nich dosud existovala pouze v rukopisech, pouze několik jich bylo otištěno časopisecky a ve sbornících. Uspořádali, k vydání připravili, ediční poznámku a komentáře napsali Lucie Bartoňová a Robert Krumphanzl.

Povídky Půlnočního deníku psala Gertruda Goepfertová na základě záznamů svých tehdejších snů v průběhu 60. let, v době, kdy se starala zejména o vlastní rodinu. Soustavnému psaní se tehdy nemohla věnovat, ale zapsané sny byly, jak říká, „jako hotové románky, které uvázly v mysli, v paměti jako vzpomínky na ,prožitou noc‘“. Jejich síla netkví prvotně v tom, jaké události jsou v nich popisovány. Sebevědomí autorčiných textů má své opodstatnění ve způsobu, jakým Goepfertová z těkavých snů vybudovala beletristický text, který pojednává neskutečné obrazy a situace věcně a s odstupem. Fantasknost dění je střídmou stylizací, prostou nadnesenosti, paradoxně podtrhována a zvýrazňována. Ilustrace: Gertruda Goepfertová.