Monografie známého fotografa přináší desítky jeho černobílých snímků, zabydlených stovkami lidí v nejrůznějších životních situacích. Fotografie vypovídají o zemi, krajině a lidech v období uplynulého čtvrtstoletí.
Fotografický projekt z pražského sídliště z počátku osmdesátých let 20. století
V úvodu přináší fotografická publikace rozsáhlý medailón českého fotografa Jaromíra Čejky, který se dlouhodobě zajímá o putování krajinou, o společenské otázky a prostředí utvářené člověkem. Čejka vytvořil několik fotografických cyklů, v nichž uplatnil sociální cítění. Jeho projekt Jižní Město zachycuje sídliště v 80. letech 20. století, kdy bylo ještě mnoho ploch neupravených, děti si hrály v dnes nepřijatelných podmínkách, obyvetelé měli ztíženou možnost nákupů atd. Černobílé fotografie v příloze vystihují všední život nedostavěného sídliště tvořícího specifickou sociální krajinu. Autorovi se podařilo vytvořit dokument doby, který nic nepřikrášluje a jen zprostředkovává pohled na civilizační architekturu a člověka, který je nucen ji obývat i v nelehkých podmínkách. Černobílé fotografie Jaromíra Čejky zachycují vzhled sídliště Jižní Město v 80. letech 20. století.
Kniha dnes už legendárních fotografií českého venkova 80. let 20. století od jedné z nejvýraznějších osobností české fotografie 20. století.
Složka volných listů s reprodukcemi fotografií Jaromíra Funkeho v počtu dvanáct a text o 12 stranách.
Jeden z nejvýznamnějších českých dokumentárních fotografů současných let představí svůj projekt 70ti fotografií různých formátů předrevoluční doby, doplněný knihou s textem Antonína Dufka a Ludvíka Vaculíka. Výstava byla postavena ve spolupráci s Muzeem v Kroměříži.. Kniha fotografií Jindřicha Štreita vychází ke 20. výročí událostí v listopadu 1989 a u příležitosti výstavy (Ab)normalizace v Muzeu Kroměřížska v Kroměříži. Souběžný anglický text.
Kniha, jejíž smyslem je usnadnit orientaci ve složitém procesu vývoje moderního umění. V souladu s dějinnou realitou tohoto období pojímá území Čecha Moravy jako mnohonárodnostní celek a vedle českých umělců sleduje i tvorbu některých důležitých představitelů národnostních menšin. Vademecum má tři části. První je úvodem do dějin umění tohoto období - základní informace o moderních výtvarných směrech, jejich hlavních protagonistech a uměleckých skupinách v ideových, společenských a geopolitických souvislostech. Druhá část formou slovníku představuje 88 vybraných umělců zabývajících se malbou, plastikou, architekturou, fotografií a uměleckým řemeslem. Třetí část, nazvaná Malý slovník, blíže vysvětluje odborné termíny, složení a zaměření uměleckých skupin nebo významné výstavy uvedené v publikaci. Zvlášť důležitou složkou Vademeka je jeho bohaté obrazové vybavení.
Reprezentativní publikace z pera zasvěceného znalce české fotografie Antonína Dufka potvrzuje zásadní postavení Viléma Reichmanna v dějinách české fotografie, zejména její surrealistické linie. Světového uznání se jeho dílu dostalo retrospektivními výstavami, uspořádanými v r. 1989 a 1990 Muzeem v Bochumi (Museum Bochum) a Muzeem moderního umění ve Vídni (Museum moderner Kunst). Reichmann pochází z brněnské německo-židovské komunity. Intenzivně fotografovat začíná až po druhé světové válce, kdy se stává členem surrealistické skupiny Ra. Proslavil se zejména imaginativními fotografiemi, založenými na poetice náhodných setkání, tvarových analogií či zvětšených detailů. Kniha je uvedena podrobnou charakteristikou autorovy tvorby na pozadí životních osudů, následuje bohatá fotografická část, v níž je každý cyklus zastoupen nejvýznamnějšími snímky.
Zahraniční fotografové 20. stol. ve sbírce Moravské galerie v Brně. Česky a anglicky.
Vladimír Jindřich Bufka (1887-1916) je neprávem opomíjeným českým fotografem. Byl všestranně nadaným tvůrcem a chemikem. Svého času konkuroval Františku Drtikolovi. Jeho ateliér v pražské Lucerně byl zároveň významným uměleckým salonem. Českou fotografii ovlivňoval od svých 21 let, kdy začal publikovat své fotografie i texty. V jeho vlastním díle se prolíná secesní symbolismus s "naturalismem" momentní fotografie a impresionismem. Mistrně zvládl novou techniku tříbarevného gumotisku, která byla tehdy považována za zvláště vhodnou pro uměleckou fotografii. Technické mistrovství ho vedlo k obtížným motivům (např. noční snímky). S první široce využitelnou technikou barevné fotografie, autochromem, se seznámil přímo u jeho vynálezců, bratří Lumierů v Lyonu. Zemřel ve věku 29 let na leukemii. Autorem monografie je historik fotografie Antonín Dufek.
Životopisná data, přehled výstav a zastoupení ve sbírkách.
