Antonín Dufek Pořadí knih

V roce 2016 uplynulo sto let od narození K. O. Hrubého, významného českého fotografa, pedagoga, teoretika, kurátora, lektora a organizátora. S jeho jménem je spojeno nejen mimořádné dílo, ale i mnoho dalších aktivit, které ve druhé polovině dvacátého století ovlivnily tehdejší vnímání a pozici média fotografie. Fotografie K. O. Hrubého jsou spjaty s dobou svého vzniku, reflektují autorovy osobní zájmy a témata, která jej zvlášť oslovovala, dobové názorové trendy i aktuální společenskou situaci. Jeho začátky jsou spojené s českou meziválečnou avantgardou, byl mu blízký jeden z výrazných uměleckých proudů poválečných desetiletí, obracející se k poetice všedního dne. Později se krátce věnoval i inscenované fotografii, poslední desetiletí jsou spojena s malbou obrazů poetického naivizujícího pojetí. Jeho oblíbeným námětem byla krajina, dokumentoval folklór a tradice venkovského prostředí, fotografie byla i jakýmsi deníkem jeho života. K. O. Hrubý zanechal rovněž výraznou stopu jako pedagog, k jeho odkazu se dodnes hlásí řada českých fotografů. Rozsáhlá třísetstránková monografie, která vychází u příležitosti výstavy Hrubého díla v brněnském Domě umění, tak poprvé komplexně postihuje autorovu fotografickou tvorbu a její význam v kontextu české i světové fotografie.

Album No. 19 Unikátní album sedmdesáti dvou nedatovaných fotografií Kolína a okolí vzniklo zřejmě v roce 1923. Ač předchází Funkeho avantgardní dílo, jedná se o album mimořádně závažné. Jaromír Funke tehdy fotografoval teprve čtvrtým rokem. Často zobrazoval Kolín, zejména význačné kolínské památky a stavby i městská zákoutí. Důležité jsou zejména jeho momentky snímané kvalitním příručním fotoaparátem, který na začátku dvacátých let ještě nebyl žádnou samozřejmostí. Velkou část fotografických toulek absolvoval Funke společně s Josefem Sudkem, z jehož fotografické sklizně z té doby se ale dochoval jen zlomek.

Publikace doprovází rozsáhlou stejnojmennou retrospektivní výstavu v Domě umění města Brna, která znovuobjevuje legendární fotografickou skupinu EPOS. Inscenované snímky brněnské skupiny, kterou tvořili Jiří Horák, Rostislav Košťál, František Maršálek a Petr Sikula, se výrazně zapsaly do dějin československé fotografie. Tvorba Eposu úzce souvisí také s brněnskou uměleckou scénou přelomu šedesátých a sedmdesátých let, mimo jiné s nastupující hereckou generací kolem Divadla Na Provázku. Jejich inscenovaná fotografie si jako tzv. Brněnská škola aranžované fotografie vydobyla místo v dějinách československé fotografie. Elegické, pochmurné ladění fotografií souvisí s tehdejším mentálním nastaveném vzdorné vlasaté „bigbítové“ mládeže sedmdesátých let i svobodnou hippie náladou konce let šedesátých. Fotografie skupiny nesou znaky inspirace filmovou estetikou Nové vlny, módní fotografie a reportážní fotografie tehdejších časopisů orientovaných na mladou generaci. Publikace s texty Pavla Vančáta, Antonína Dufka, Ladislava Plcha a Michala Konečného rozsáhle dokumentuje a analyzuje tento jev.

Málokdo tak silně ovlivnil směřování moderní české a slovenské výtvarné fotografie posledního půl století jako často přehlížená, přesto nepřehlédnutelná Milota Havránková (*1945). Jako vůbec první žena absolvovala v roce 1969 nově vzniklou katedru fotografie v legendární líhni fotografických talentů na pražské Filmové a televizní fakultě (FAMU) a na přelomu tisíciletí se stala první profesorkou v oboru fotografie na Slovensku. Tato publikace představuje hlavní okruhy její rozsáhlé tvorby. Milota Havránková ve svých dílech navazuje na odkaz fotografické avantgardy – neustále zkoumá a překračuje hranice fotografického média, experimentuje. Teprve nyní nastává doba, kdy z jistého časového odstupu dokážeme její tvorbu náležitě docenit v celé šíři i hloubce. Katalog se souběžným anglickým textem vydán k výstavě konané v Galerii hlavního města Prahy v Domě u Kamenného zvonu od 2. 10. 2015 do 17. 1. 2016. Texty přispěli Antonín Dufek, Nadia Rovderová, Suzanne Pastor a Anna Vartecká.

V úvodu přináší fotografická publikace rozsáhlý medailón českého fotografa Jaromíra Čejky, který se dlouhodobě zajímá o putování krajinou, o společenské otázky a prostředí utvářené člověkem. Čejka vytvořil několik fotografických cyklů, v nichž uplatnil sociální cítění. Jeho projekt Jižní Město zachycuje sídliště v 80. letech 20. století, kdy bylo ještě mnoho ploch neupravených, děti si hrály v dnes nepřijatelných podmínkách, obyvetelé měli ztíženou možnost nákupů atd. Černobílé fotografie v příloze vystihují všední život nedostavěného sídliště tvořícího specifickou sociální krajinu. Autorovi se podařilo vytvořit dokument doby, který nic nepřikrášluje a jen zprostředkovává pohled na civilizační architekturu a člověka, který je nucen ji obývat i v nelehkých podmínkách. Černobílé fotografie Jaromíra Čejky zachycují vzhled sídliště Jižní Město v 80. letech 20. století.

Jaromír Funke (1896-1945)patřil mezi novátory moderní fotografie, podobně jako Jaroslav Rössler, Man Ray, László Moholy-Nagy, Albert Renger-Patzsch, Alexander Rodčenko, Paul Strand, Edward Weston a další. Podobně jako oni se Funke - roku 1922 - vydal na cestu k abstrakci, která vyústila v jeho vlastním -ismu, "fotogenismu". Reagoval také na kubismus a vytvořil vzorová díla nové věcnosti a konstruktivismu, stál nejblíž Bauhausu. V průběhu dvacátých let akceptoval jako jeden z prvních také iracionální směry, poetismus a surrealismus. Na Bretonově pojetí zázračného setkání založil po polovině třicátých let svoji „emoční fotografii“. Byl typickým všestranně vzdělaným intelektuálem své doby. Součástí knihy je Antologie textů Jaromíra Funkeho. Kniha přibližuje především logiku utváření a proměn Funkeho tvorby, zasazuje Funkeho dílo do kontextu evropské avantgardní fotografie a kultury. Prokazuje, že Funke patří k jejím průkopníkům. Jde o první velkou monografii tohoto světově proslulého fotografa. Na knize spolupracovala paní Miloslava Rupešová, dcera Jaromíra Funkeho.

Kniha o fotografické sbírce Moravské galerie v Brně obsahuje průřez tím nejlepším, co se podařilo nashromáždit dvěma generacím kurátorů v uplynulých padesáti letech. Je exkurzí do malého univerza sbírky s ukázkami fotografií pokrývajícími téměř celou dobu existence média a s texty, které čtenáři přiblíží důvody i okolnosti jejího založení. Na více než pětistech reprodukcích postihuje vývoj fotografie v rozmezí let 1841-2005.

Vladimír Jindřich Bufka (1887-1916) je neprávem opomíjeným českým fotografem. Byl všestranně nadaným tvůrcem a chemikem. Svého času konkuroval Františku Drtikolovi. Jeho ateliér v pražské Lucerně byl zároveň významným uměleckým salonem. Českou fotografii ovlivňoval od svých 21 let, kdy začal publikovat své fotografie i texty. V jeho vlastním díle se prolíná secesní symbolismus s "naturalismem" momentní fotografie a impresionismem. Mistrně zvládl novou techniku tříbarevného gumotisku, která byla tehdy považována za zvláště vhodnou pro uměleckou fotografii. Technické mistrovství ho vedlo k obtížným motivům (např. noční snímky). S první široce využitelnou technikou barevné fotografie, autochromem, se seznámil přímo u jeho vynálezců, bratří Lumierů v Lyonu. Zemřel ve věku 29 let na leukemii. Autorem monografie je historik fotografie Antonín Dufek.