Jiří Daníček Knihy

Pokud se domníváte, že držíte v ruce „kuchařku na trému“ a stačí si jen vybrat ten správný recept typu „vraž tam jedno vejce a pořádně zamíchej“, obáváme se, že tato kniha není pro vás „to pravé ořechové“. Jestliže hledáte zaručený recept s přesvědčením, že tréma poté sama odejde, knihu odložte a nekupujte ji. To vám totiž autor neslibuje, a jak sám říká, neumí to zařídit. Také vám nebude říkat, co máte dělat. „Obecně platné zaručené recepty“ zkrátka nefungují. Ve své publikaci vám nabízí něco zcela jiného. Něco, co se mu osvědčilo při práci s lidmi, kteří za ním přicházejí ze stejného důvodu, z něhož se i vy nyní chystáte otevřít tuto knihu. Bude vás provázet vašimi myšlenkami tak, abyste si je utřídili a našli si v nich vlastní fungující řešení. Pokud jste tedy připraveni na sobě opravdu poctivě pracovat a nečekat, až řešení přijde samo, je tato kniha určena právě vám. Přejeme vám příjemné zážitky při sebeobjevování.

V pořadí šestá kniha básníka a prozaika Jiřího Daníčka (*1948) zahrnuje v sedmi oddílech 94 textů napsaných v letech 2019-2022. Básně - a o ty se opět jedná ve všech případech - se vracejí na táž místa: ke zvykům čínských básníků, na lov tetřívků, do (nejen) židovské školy, za podobou krásné Helené, nebo i dál, do Nového světa. A opět lze říci, že pro jednoduchého čtenáře jsou to verše jednoduché, pro složitého složité, pro smutného smutné a pro zvláštního zvláštní. Ale něco podstatného je tu navíc. Těm, kdo trpí tritanopií, neschopností vidět modrou barvu, umožňují některé verše skrze řádky tuto barvu zahlédnout, nebo si ji alespoň představit.

Židovská ročenka pro rok 5779 (2018/2019) přináší texty dvanácti autorů, domácích i zahraničních. V úvodu je otištěna kapitola z knihy Svět modliteb známého a respektovaného učence, rabína Elie Munka, nazvaná Hodiny modlitby a jejich význam.

Text, který letošní ročenku otvírá, je výběr z nejstarší dochované sbírky chasidských vyprávění Šivchej ha-Bešt (Velebení Ba'al Šem Tova) z roku 1814, který uspořádal, přeložil a úvodní studií opatřil judaista Pavel Sládek, působící na FF UK. Počátky židovské emancipace a tzv. toleranční patent pro české Židy jsou tématem, jemuž se věnuje historička a hebraistka Iveta Cermanová, působící v Židovském muzeu v Praze. Jindřich Toman, profesor a vedoucí katedry slavistiky Michi-ganské univerzity v USA, v ročence publikuje doslov, který napsal k anglickému vydání Žalozpěvu za 77 297 obětí Jiřího Weila v roce 2020. Daniel Boušek, působící na FF UK na oboru hebraistika, v ročence publikuje studii Judeo-arabština a judeo-arabská literatura. Delmore Schwartz proslul v newyorských intelektuálních kruzích zejména povídkou Zodpovědnost se započíná ve snech, kterou přinášíme v novém překladu. Ota B. Kraus, od jehož narození uplynulo v září 2021 rovných sto let, je zastoupen povídkou Strawberry Fields (dávno před Beatles), která dosud nebyla publikována. Lali Michaeli, izraelskou básnířku původem z Gruzie, představuje několika překlady z hebrejštiny Michaela Rozov. Jindřich Vacek, překladatel z hebrejštiny, francouzštiny a z jidiš, vydal v roce 2021 knihu pamětí Všechny moje toulky, ze které přetiskujeme dvě ukázky. Rozsáhlou ukázku před-stavuje i část autobiografické povídky Zbožné lži americké autorky žijící v Německu Irene Dische. Básník Tim Postovit, narozený v roce 1996 v Kyjevě, strávil rané dětství v Izraeli a od svých šesti let žije v Česku. Je autorem knih Magistrála (2019) a Motýlí pavilon (2021), ze kterých jsme vybrali pět básní. Povídka čtenářům dobře známého Davida J. Novotného Návrat do Josefova celou ročenku uzavírá. (

Ročenka 5781 (2020/2021) přináší jako obvykle v češtině dosud nepublikované nebo aktuálně jako součást větších celků vycházející texty židovských autorů domácích i zahraničních. Letos jsou v ní zastoupeni Josi Klein Halevi, Jindřich Toman, Anka Muhlsteinová, Matvej Grubian, Joav Katz, Jeff Friedman, Batya Gur , Arnošt Goldflam a David Jan Novotný.

Koncem ledna vychází Židovská ročenka 2022/2023 - 5783. Jako vždy obsahuje výběr z textů českých i zahraničních autorů, několik z nich představujeme: Básník, spisovatel a novinář Miloš Doležal přibližuje pozoruhodnou osobnost Maxe Eislera (1881-1937), česko-rakouského historika umění, pedagoga a sionistu, jenž na jihlavské Státní reálné škole rozpoznal umělecký talent svého žáka, Bohuslava Reynka. ¦ Ruth Jochanan Weiniger píše o mikulovském rodáku Hieronymu Lormovi (1821-1902), známém především tím, že vytvořil dotykovou abecedu pro hluchoslepé. Autorka se však zaměřuje na Lormovy pozdní filozofické texty, sepsané z pozice asimilovaného Žida, zabydleného v moderním, nenáboženském (či postnáboženském) světě. ¦ Teoretik umění a básník Jindřich Toman se zabývá Příběhy z ghetta překladatele a autora Siegfrieda Kappera (1821-1879), pokládaného za prvního židovského básníka, jenž psal česky, a velkého obhájce a propagátora česko-židovského "spolku". V jeho textech odehrávajících se v ghettu však Toman překvapivě nachází tragické zápletky, které z takového svazku plynou… ¦ Osobnost hebraisty, odborníka na judaismus období Druhého chrámu, profesora Davida Flussera (1917-2000) asi není nutné představovat. V ročence přinášíme dvě jeho přednášky na téma Židovské prameny raného křesťanství, které v osmdesátých letech 20. století připravil pro armádní rozhlasové vysílání v Izraeli. Díky tomuto formátu je Flusserovo životní téma podáno velmi přístupným a živým způsobem. ¦ K zahraničním současným židovským autorům, kteří se čtenářům ročenky představují poprvé, patří například architekt, básník a esejista z prostředí sovětské neoficiální kultury Michail Ajzenberg (1948), či americký básník Stanley Moss (1925). Oba si rozhodně zasluhují pozornost. ¦ A překvapením možná budou komentáře k Tóře od rabína Davida ben Yarona, který před lety působil v pražské obci jako "hostující rabín".

Zápisky, ze kterých se tato knížka skládá, vznikaly v rozmezí pětadvaceti let, od roku 1990 zhruba do roku 2016. Autor se v nich snažil zaznamenat, co se o navštívených krajích a místech dozvěděl z pramenů, kterým mohl důvěřovat, porovnat tyto prameny se skutečností, přidat údaje, které mu připadaly zajímavé a pro případného návštěvníka užitečné, a příležitostně uplatnit také vlastní pohled tam, kde se zdálo, že stojí za zaznamenání. Rozhodně se ale nejedná o pokus o turistického průvodce. Pokud zde zápisky laskavému čtenáři jako celek předkládáme, tak zejména proto, že mu snad mohou být upozorněním a případně i inspirací k vlastním pohledům na místa a skutečnosti, které by jinak na svých cestách mohl v zamyšlení minout, nebo dokonce vůbec nenavštívit. Totéž platí i o židovských památkách, o nichž se zápisky nezřídka zmiňují. A rovněž o víně.