Claude Durand Knihy

Román Sto roků samoty, který vyšel poprvé v roce 1967, je jedním z nejvýznamnějších děl latinskoamerické, ale i světové prózy. Je komponovaný z množství reálných i fantaskních epizod a vypráví půvabné i kruté příhody šesti generací rodiny Buendíů, žijících ve fiktivní tropické obci Macondo. Román se dá číst jako historicko-chronologická zpráva o vývoji jihoamerického kontinentu od doby osvobození a začátku občanských válek (1830 - 1902) až po nástup severoamerického imperialismu (1899 - 1930). Můžeme jej ale také číst jako symbolický popis samoty člověka, který ztratil svou přirozenost, svůj harmonický vztah ke světu, v němž původně měl všechen život na Zemi svou věčnou, kosmickou dimenzi, a který je nyní vydán napospas postupnému umírání všeho. Motiv samoty je v románu úzce spjat s motivem smrti - metafyzická samota (soledad) je chápána jako předstupeň jakési solidarity (solidaridad) se smrtí. Bipolárnost slov soledad a solidaridad má pro Márqueze ovšem i svůj původní, etický, a tím i politický význam. Individuální samotu, jíž trpí všichni obyvatelé Maconda, lze překonat pouze láskou a mezilidskou solidaritou, která jako jediná může zabránit jinak nevyhnutelné zkáze....

Vzpurná dívenka s očima dokořán, nadšená posluchačka rozhlasových her na pokračování zvyklá nahlížet klíčovými dírkami a naslouchat za dveřmi, zdědí po matce vypravěčské nadání odrážející se ve fantastických, neuvěřitelných příbězích, šokujících, směšných a zároveň tragických jako život sám, díky němuž se jí podaří uniknout bídě, ponižování a útisku. Při svém putování se střetne s celou řadou bizarních postav, ať už je to její kmotra, jež přivede na svět dvouhlavou obludu, kuchařka Elvíra, která má ve zvyku spávat v rakvi, což jí nakonec při povodni zachrání život, vlivná bordelmamá se svým přítelem transvestitou Mimi, z něhož se stane televizní hvězda, nebo dítě ulice Huberto Naranjo, který se dá k partyzánům, rodina strýce Ruperta a tety Burgel, kteří v alpské vísce uprostřed tropů vyrábějí kukačkové hodiny, případně sám diktátor, šéf tajné policie s gardénií na klopě či orientální obchodník se zlatým srdcem a něžnýma rukama a jeho životem znavená žena Zulema ... v neposlední řadě pak Rolf – Evina životní láska – neboť jisté příběhy přece nemohou končit jinak než šťastně.

Isabel Allende transports us to a Latin American country in the grip of a military dictatorship, where Irene Beltran, an upperclass journalist, and Francisco Leal, a photographer son of a Marxist professor together discover a hideous crime. They also discover how far they dare go in search of the truth in a nation of terror . . . and how very much they risk.

Reimp. de la 1ª ed., 1977. Premio Planeta 1977

Eva Luna, héroïne du précédent roman d'Isabel Allende, n'avait pas son pareil pour conter des histoires aussi extraordinaires que véridiques, tirées de la chronique locale de son village, Agua Santa.On trouvera ici un nouvel échantillon du talent de la Schéhérazade latino-américaine. Vingt-trois récits burlesques ou sombres, de nostalgie ou de colère, d'ironie ou de révolte. Vingt-trois contes d'une prodigieuse diversité de situations, où la romancière de La Maison aux esprits révèle les mille et une facettes de son inspiration.