Paul Éluard, zakladatel surrealismu, byl jedním z nejdůležitějších lyrických básníků 20. století. Jeho dílo se často odráží od zásadních událostí století, jako jsou světové války a odpor proti nacismu. Éluardovy básně jsou hluboce zakořeněny v politických a společenských ideálech své doby, přičemž si zachoval jedinečný a silný lyrický hlas. Odmítl pozdější směřování surrealismu a stal se významným hlasem svého generace.
The poetry of Eluard is that of the real world and its natural sensations and feelings. The main themes that stand out are love, brotherhood and kindness. His imagery is characterized by its appeal to the senses and the importance of concrete objects and of everyday things.
Nerven am Rande des Weltzusammenbruchs. 100 Jahre DADA. DADA wird oft als schräge Verkleidung, provokanter Nonsens und viel Lärm gegen eine Kultur verstanden, die den Ersten Weltkrieg ermöglicht hat. Doch es ist mehr: eine Bewegung von Künstlern und Lebensstrategen, die kämpferisch auf eine unübersichtliche Welt reagierten. Martin Mittelmeier zeigt, wie aktuell diese Antworten sind und wie DADA die gegenwärtige Kultur weiterhin beeinflusst. Im Februar 1916 gründete eine Gruppe von Künstlern und Literaten im neutralen Zürich das Cabaret Voltaire, wo Unerhörtes geschah. Hugo Ball trat in einem obeliskenartigen Kostüm auf und sang sinnlose Lautverse, während Richard Huelsenbeck erfundene „Negerlieder“ trommelte und Tristan Tzara eine Kakophonie aus simultanem Geschrei dirigierte. DADA entstand und verbreitete sich schnell weltweit. Der Charakter von DADA variierte an jedem Ort, da die Dadaisten kein neues Programm schaffen wollten. So erlebte DADA, nach den Ready-mades von Duchamp und den Montagen von Grosz und Heartfield, rasch ein Ende, wirkt jedoch bis heute nach. Mittelmeier führt uns durch das DADA-Universum und zeigt die Vielzahl der DADA-Subversionen sowie die verzweifelte und irrwitzige Reaktion der Dadaisten auf die Probleme einer komplexen Welt, die der heutigen zum Verwechseln ähnlich ist. Ausstattung: mit Abbildungen.
Publikácia ONESKORENÉ VINOBRANIE je tak trochu výnimočná preto, lebo výber textov a ich redakcia sú poznačené dosť subjektívnymi kritériami. Zostavovateľ do nej zaradil texty autorov, ku ktorým má osobitý vzťah, od ktorých sa učil a ku ktorým sa s väčšou či menšou intenzitou v priebehu svojej umeleckej aktivity vracal. Paul Verlaine, Jean Arthur Rimbaud, Filippo Tommaso Marinetti, Guillaume Apollinaire, Tristan Tzara, Paul Eluard či André Breton (hoci ten v prítomnom výbore zastúpený nie je) predstavujú pre Ivana Mojíka, autora niekoľkých básnických zbierok, koncentrát tých úsilí a snáh, o ktoré sa moderná európska lyrika v minulom období usilovala. Ivan Mojík prebásňoval ich texty z doslovných prekladov svojej ženy Drahomíry Mojíkovej, ktorá bola za svojho života jeho neoceniteľnou spolupracovníčkou a tlmočníčkou. Aj preto je kniha venovaná jej pamiatke.
Die erotischen Briefe des Dichters Paul Eluard an seine Frau Gala, die spätere Muse und Geliebte von Salvador Dalí, spiegeln neben einer großen Liebe, die sich wenig um Konventionen kümmerte, auch die Epoche des Surrealismus wider, die Eluard mit seinen Freunden wie Max Ernst, Breton oder Miró prägte.
Rozsáhlá antologie z básnického díla tří osobností moderní francouzské poezie. Výbor z básní Guillauma Apollinaira, Paula Éluarda a Jacquesa Préverta.
Podtitul 1917–1952. Svazek, přinášející v pečlivém výběru nejlepší verše francouzského lyrika lásky, naděje a boje za mír, představuje vedle básní milostných, občanských, politických a protiválečných zejména verše zrozené z úzkosti o ohroženou Francii v době druhé světové války.
