Paul Éluard Knihy

Rozsáhlá antologie z básnického díla tří osobností moderní francouzské poezie. Výbor z básní Guillauma Apollinaira, Paula Éluarda a Jacquesa Préverta.

Nádherná kniha poezie ilustrovaná M. Ernstem, P. Picassem, M.Rayem a J. Štyrským. Obalka K. Teige

Veřejná růže je surrealistická sbírka intimní poezie. Sbírka obsahuje celkem 19 básní psaných volným veršem a jednu báseň v próze (Za jednoho velmi chladného odpoledne). Převážnou část básní tvoří milostná lyrika. Ústřední téma ženy jako motivu erotické touhy je pojednáno v mnohavariacích, v nichž je vynanézavě uplatněna surrealistická metoda volného proudu asociací. Časté je spojení tématu ženy s motivem krajiny, ve shodě s názvem sbírky se najednou uplatňuje i asociativní vazba žena - růže. Dominantní tendence tělesné lásky vystupuje v celé škále žádostí od polibku až k vrcholnému milostnému splynutí v křehkých i vášnivých, ale vždy výsostně poetických obrazech.

Podtitul 1917–1952. Svazek, přinášející v pečlivém výběru nejlepší verše francouzského lyrika lásky, naděje a boje za mír, představuje vedle básní milostných, občanských, politických a protiválečných zejména verše zrozené z úzkosti o ohroženou Francii v době druhé světové války.

The poetry of Eluard is that of the real world and its natural sensations and feelings. The main themes that stand out are love, brotherhood and kindness. His imagery is characterized by its appeal to the senses and the importance of concrete objects and of everyday things.

Publikácia ONESKORENÉ VINOBRANIE je tak trochu výnimočná preto, lebo výber textov a ich redakcia sú poznačené dosť subjektívnymi kritériami. Zostavovateľ do nej zaradil texty autorov, ku ktorým má osobitý vzťah, od ktorých sa učil a ku ktorým sa s väčšou či menšou intenzitou v priebehu svojej umeleckej aktivity vracal. Paul Verlaine, Jean Arthur Rimbaud, Filippo Tommaso Marinetti, Guillaume Apollinaire, Tristan Tzara, Paul Eluard či André Breton (hoci ten v prítomnom výbore zastúpený nie je) predstavujú pre Ivana Mojíka, autora niekoľkých básnických zbierok, koncentrát tých úsilí a snáh, o ktoré sa moderná európska lyrika v minulom období usilovala. Ivan Mojík prebásňoval ich texty z doslovných prekladov svojej ženy Drahomíry Mojíkovej, ktorá bola za svojho života jeho neoceniteľnou spolupracovníčkou a tlmočníčkou. Aj preto je kniha venovaná jej pamiatke.

bilingual edition, tr Gilbert Bowen

"Parler aux hommes le langage de tous les hommes et leur parler cependant un langage tout neuf, infiniment précieux et simple pourtant comme le pain de la vie quotidienne, nul poète, avant Éluard, ne l'avait fait si naturellement. Transmuer en une sorte d'or vierge l'aspect des joies et des douleurs communes à tous, pour en faire éclater la splendeur unique, Éluard fut capable de cela plus intensément et plus aisément que nul autre. L'amour la poésie, ce titre (que je trouve follement beau), n'est-ce pas la formule exacte qui en coiffant impérieusement la vie permet de la renouveler ? La plupart des poètes ont célébré l'amour. Combien sont-ils, à la réflexion, qui l'aient porté en eux toujours et qui en aient imprégné leur œuvre à la manière d'Éluard ? Capitale de la douleur, L'amour la poésie, je vois en ces livres des tableaux de la vie commune telle que par l'amour elle est rendue poétique, c'est-à-dire illuminée. Il n'est personne qui, pour un temps bref au moins, n'ait fait l'expérience de pareille illumination, mais les avares et les prudents ont la règle de rabaisser les yeux au plus vite, tandis que la leçon d'Éluard est de substituer définitivement le monde ainsi transfiguré à l'ancien et de s'en mettre plein la vue et plein les doigts sans avoir peur de se déchirer à ses aigus sommets." André Pieyre de Mandiargues.

"Y al feo lenguaje con que se bastan los choarlatanes, ese lenguaje tan muerto como las coronas de nuestra frentes semejantes, reduzcámoslo, transformémoslo en un lenguaje encantador, verdadero, de intercambio común entre nosotros." Estas palabras de Paul Eluard (1895-1952) son una sencilla definición de lo que es su poesía, siempre basada en tres conceptos básicos en él: el amor, poesía y verdad.

"Les expériences auxquelles va se livrer Éluard entre Le devoir et l'inquiétude (1917) et Les dessous d'une vie (1926) n'ont pas pour but d'affirmer l'originalité ou la virtuosité d'un écrivain, d'aiguiser ou de souligner sa singularité, ni de créer "un frisson nouveau" pour les "connaisseurs". Éluard n'est pas non plus à cette époque "à la recherche de lui-même", comme on dit. Tout se passe au contraire comme s'il s'était trouvé d'emblée, en même temps qu'il prend congé de Grindel pour adopter le nom de sa grand-mère. La voix la plus éluardienne se fait entendre dès le début, inimitable comme eau de source, effervescente de limpidité, volubiles et lisses vocalises de bulles d'oxygène naissant." Claude Roy.

Die erotischen Briefe des Dichters Paul Eluard an seine Frau Gala, die spätere Muse und Geliebte von Salvador Dalí, spiegeln neben einer großen Liebe, die sich wenig um Konventionen kümmerte, auch die Epoche des Surrealismus wider, die Eluard mit seinen Freunden wie Max Ernst, Breton oder Miró prägte.

Zbierka básní francúzskeho autora. Preložil Vladimír Reisel.

Nerven am Rande des Weltzusammenbruchs. 100 Jahre DADA. DADA wird oft als schräge Verkleidung, provokanter Nonsens und viel Lärm gegen eine Kultur verstanden, die den Ersten Weltkrieg ermöglicht hat. Doch es ist mehr: eine Bewegung von Künstlern und Lebensstrategen, die kämpferisch auf eine unübersichtliche Welt reagierten. Martin Mittelmeier zeigt, wie aktuell diese Antworten sind und wie DADA die gegenwärtige Kultur weiterhin beeinflusst. Im Februar 1916 gründete eine Gruppe von Künstlern und Literaten im neutralen Zürich das Cabaret Voltaire, wo Unerhörtes geschah. Hugo Ball trat in einem obeliskenartigen Kostüm auf und sang sinnlose Lautverse, während Richard Huelsenbeck erfundene „Negerlieder“ trommelte und Tristan Tzara eine Kakophonie aus simultanem Geschrei dirigierte. DADA entstand und verbreitete sich schnell weltweit. Der Charakter von DADA variierte an jedem Ort, da die Dadaisten kein neues Programm schaffen wollten. So erlebte DADA, nach den Ready-mades von Duchamp und den Montagen von Grosz und Heartfield, rasch ein Ende, wirkt jedoch bis heute nach. Mittelmeier führt uns durch das DADA-Universum und zeigt die Vielzahl der DADA-Subversionen sowie die verzweifelte und irrwitzige Reaktion der Dadaisten auf die Probleme einer komplexen Welt, die der heutigen zum Verwechseln ähnlich ist. Ausstattung: mit Abbildungen.