Emil Hakl Pořadí knih

Psík Moko má jen jedno oko. Protože se mu všichni smějí, žije daleko od lidí a zvířat. Jednoho dne se rozhodne, že už ho samota nebaví. Sbalí si mapu, deku, kompas a psí kost a vydá se na dobrodružnou cestu za novým okem. Zabloudí až do lunaparku, kde se seznámí s malým Vilíkem. Ten mu pomáhá hledat očičko a společně potkají různé „podivné“ bytosti. Ty je naučí, že z toho, co je jiné, než jsme my, nemusíme mít strach. A že jsou důležitější věci než to, jak vypadáme. Pes Moko a jeho oko je líbezný pohádkový příběh ve verších pro děti a jejich rodiče od známé slovenské básnířky. Do češtiny jej přeložil Emil Hakl.

Prý je to syndrom doby. Ženy a muži, kteří se nikterak neženou do svatby a společného života, o potomcích ani nemluvě. Ale vlastně ani dlouhodobější vztah není to, co hledají... ale ví to oni sami, co by chtěli? Žijí singl. A taky se tomu říká syndrom Sexu ve městě. Soubor povídek jedněch z nejpopulárnějších současných českých autorů.

Literární svět Petra Šabacha je královstvím, ve kterém namísto trůnu stojí hospodská židle, okolo stolu sedí štamgasti a rytířský řád se udílí za dobrý příběh. Na život se tu dívá skrz půllitr s pivem, aby získal patřičně komické rysy a nostalgickou náladu, a pije se svižně, aby nespadla pěna. Autorský styl Petra Šabacha představuje nejzákladnější formu, na níž stojí literatura - poutavě odvyprávěnou a vypointovanou historku, kterou ovládl osobitým stylem, s autenticitou a nadsázkou. Šabach se tak posadil k jednomu stolu s Jaroslavem Haškem a Bohumilem Hrabalem. Napsal desítky povídek a románů, z nichž některé byly zpracovány filmově a staly se sdílenou výpovědí o konci normalizace a náhle svobodných devadesátých letech. Výběr toho nejlepšího z Šabachova díla doplněný dosud nepublikovanými povídkami připravili spisovatelé Emil Hakl a Václav Kahuda, předmluvu napsal autorův přítel Zdeněk Svěrák.

Výběr fejetonů, které vznikaly pro rubriku Pavlač magazínu Čilichili v letech 2005–2016 Jedenáct let vycházely pravidelně v časopise Čilichili sloupky Pavlač Emila Hakla. Zveřejnit všechny by nejspíš bylo čtenářsky neúnosné, a tak jsme se vydali osvědčenou cestou autorského výběru. Výbor z Pavlače Emila Hakla obsahuje nejvýraznější kousky z autorovy sloupkařské dekády.

Román Emila Hakla předjímá to, k čemu technověda směřuje již delší dobu – výrobu umělého člověka. Frankensteinovská touha lidstva je zde naplněna v ryze amatérských podmínkách. To však oběma hrdinům nebrání prožít intenzivní vztah založený na vzájemné příchylnosti, která časem přeroste v závislost, spikleneckém přátelství a sexu. Je to román o lásce s téměř detektivní zápletkou, napsaný autorovým typicky úsporným a svižným stylem. Život je zázrak, ať vzniká jakkoli.

Především o vztazích mužů a žen jsou povídky dalšího souboru edice Česká povídka. O těžkém údělu muže, jehož žena prožije každé dvě minuty spontánní orgasmus, píše Michal Viewegh. Lásku k prostitutce nezvládá starší muž v povídce Petra Šabacha. Šokující třetí přání splní vánoční kapr v příběhu Milana Lasici. O složitém soužití muže a ženy píše Emil Hakl. Se svými podvodnickými manýry narazí hrdina povídky Marka Epsteina. Láska a internet - to je téma text Marka Šindelky. O tom, že sauna je pro muže ráj, píše Jaroslav Rudiš. Svérázného postaršího hrdinu představuje Josef Moník. O kamarádství a lásce na železnici je příběh Borise Dočekala.

Jeden ústřední hrdina, jeden život, a co s ním udělal čas - to je v kostce námět jedenácti nových povídek. Najdete v nich, jak se nemá zacházet s hovězím, jak se připravit na konec světa, jak nemluvit s potomkem, jak si vybrat správný čaj a řadu dalších témat. Svěží rytmus, bohatý jazykový rejstřík, střídmé návaly melancholie a lehce cynický humor se střídají s haklovskou úsečností a laserovou přesností vidění.

Román o tom, co vzejde z jednoho obyčejného rande, jednoho obyčejného přátelství, jedné obyčejné exekuce a z obyčejné touhy po pomstě. Hakl zůstává věrný žánrové nezařaditelnosti – útržky z historie německé RAF se mísí se současným českým marazmem, existenciální thriller s milostným příběhem, šedý optimizmus s černou realitou. Poprvé se však v jeho próze objevuje aktivní prvek – čin jako jediné možné řešení.

Nová próza Emila Hakla volně navazuje na autorovu nejúspěšnější knihu O rodičích a dětech. Ve třech příbězích píše vypraveč soukromou kroniku svého dosavadního života. Nejprve se vydává se dvěma mladšími přáteli vyzkoušet paragliding, aby se v napůl bezmocném závěsu začal přibližovat k vlastní minulosti. Nejpůsobivějším, absolutním předělem tohoto triptychu je loučení s otcem a závěr patří cestě do dunajské delty, symbolickému pokusu najít sebe sama. I v nejsmutnější situaci si Haklův hrdina dokáže zachovat odstup a s jazykem i vlastní pamětí zachází se stejnou bravurou jako Hrabalův Haňťa. Je ovšem dnešní, a proto drsnější, když v sebeironickách glosách a metaforách konstatuje, o co jde outsiderům i vítězům: Vzájemně si předvádět odrbané plechové slepičky svých životů. Natahovat klíč a přihlížet, jak zobou...