Oldřich Švarný

Po absolvování klasického gymnázia začal v roce 1939 studovat latinu a řečtinu. Po uzavření vysokých škol nacisty byl totálně nasazen. Během válečných let se věnoval studiu cizích jazyků: již tehdy jej zaujala čínština. Po válce vystudoval na brněnské Masarykově univerzitě angličtinu a ruštinu. Poté učil tři roky tyto jazyky na brněnských středních školách. Zájem o čínštinu jej neopouštěl, přihlásil se tedy k postgraduálnímu studiu sinologie a fonetiky na Karlově univerzitě. Prof. J. Průšek jej brzy pověřil zpracováním standardní české transkripce čínštiny.

V roce 1951 byl Švarný přijat do Orientálního ústavu, 1952 obhájil doktorskou disertaci na téma Prozodické vlastnosti slabiky v čínštině a jejich modifikace v řeči souvislé. Téměř celá 50. léta a počátkem 60. let vyučoval fonetiku moderní čínštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, 1963 obhájil kandidátskou disertaci K otázce morfému a slova v moderní čínštině.

Školní rok 1969/70 strávil v USA na univerzitách v Princetonu a v Berkeley, kde prováděl akustickou analýzu nahrávek plynulé čínské řeči. Zkoumal zejména různé stupně přízvukové prominence čínské slabiky v toku řeči a její souvislost s tónem. Výzkum prozodie moderní čínštiny dovršil ucelenou podobou prozodického přepisu mluvené čínštiny a vypracováním statisticky podloženého systému akcentuačních typů dvojslabičných slov.

V roce 1976 byl donucen z politických důvodů odejít z OÚ, avšak podařilo se mu získat smlouvu o externí pracovní činnosti na poloviční úvazek. Začal vyučovat čínštinu v jazykových kursech OKD Prahy 6. Celá 80. léta se věnoval analýze rytmického členění vět mluvené čínštiny. Věnoval se též studiu dalších orientálních jazyků: sanskrtu, hebrejštiny, arabštiny, tibetštiny, vietnamštiny. Pro potřeby výuky čínštiny na FF Univerzity Komenského v Bratislavě, kde začal 1989 přednášet, zpracoval Gramatiku hovorové čínštiny v příkladech, doplněnou šesti kazetami. Po listopadu 1989 byl mimosoudně rehabilitován. Posléze začal učit na katedře Dálného východu FF UK v Praze a 1994 i na Palackého Univerzitě v Olomouci.

Od konce 50. let prakticky nepřetržitě pracoval na rozsáhlém slovníku jednoslabičných sémémů moderní čínštiny, který byl původně plánován jako 3. díl Úvodu do hovorové čínštiny. O vydání slovníku usiloval od konce 70. let, neustále jej doplňoval a zdokonaloval. První díl pod názvem Učební slovník jazyka čínského vyšel 1998. Toto obsáhlé dílo je ztělesněním výsledků Švarného celoživotní práce. Teoretická východiska byla stanovena již v jeho doktorské a kandidátské disertaci. Slovník zahrnuje vedle obsažného teoretického úvodu a vlastního slovníku téměř 2 000 sémémů s podrobnými gramatickými informacemi i šestnáct tisíc cenných exemplifikačních vět.