Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin Knihy

Nejvýznamnější autorův román zobrazuje fyzickou, morální a mentální degeneraci tří pokolení šlechtického rodu Golovlevových. Satirická kronika rodiny, jejíž členové, vnitřně podlomeni, propadli kořistnictví, mamonu, pokrytectví, slabošství a vzájemně se ničí a doslova vraždí. Jejich dům se vylidňuje, zaplňuje stíny mrtvých, mezi nimiž těká poslední potomek vymírajícího rodu, přezdívaný Jidášek a Upíreček, ztělesňující kořistnictví a vnitřní prázdnotu. 01-059-74

33 realistických satirických povídek, zachycujících život ruské gubernie v letech 1848-1855, v posledním období Mikulášova panování. Látku k nim poskytla autorovi pozorování, která učinil v zapadlé gubernii Vjatce (nyní Kirov), kam byl poslán do vyhnanství za své členství v kroužku Petrašovců (vyznavačů utopic. socialistů). Na satiricky vylíčených typech hrabivých provinčních úředníků, statkářů, zneuznaných talentů, "zbytečných lidí", proti kterým staví lid jako ztělesnění všeho "živého, rozumného a pracovitého", ukazuje Ščedrin celou hrůzu a zvrácenost přízemního života v gubernii: zvůli a úplatkářství úřadů, divoký, prázdný život provinciálního úřednictva a hrozné bezpráví a utlačení lidu.

Podivné, fantastické město. Nenajdete je na mapách, ač by se mělo skrývat někde v nedohledných ruských pláních. Není nikde, a přece je všude. Nebylo nikdy, a přece bylo stále. Není ničím, a přeci je vším. Je to provinční Zapadákov, a je to také celá obrovitá Rus. Je to dobrodušné sedlácké hnízdo, a je to také děsivý koncentrační lágr. Je to kulisa pusté švandy, divnou náhodou připomínající různé epizody z ruských dějin, a je to také dějiště událostí, nad nimiž mrazí i dnes nejen pro svou obludnost, ale také pro jejich nadčasovost. Město-fantóm, varující město. Jeden z nejskvělejších satiriků 19. století v této slavné grotesce nelítostně konfrontuje pomatené, surové a omezené vládce s věčně pokorným, věčně důvěřivě nadšeným a znovu ubíjeným a oblbovaným lidem, v němž staletí poroby vypěstovala otrockého ducha. Policajt, který se usadil v každém z nás (jak to formuloval sám autor) - to je nejvlastnější terč Saltykovovy drtivé satiry. Adresoval ji svým současníkům, ale dnešní čtenář se přesvědčí, že tato monumentální hyperbola, ukazující daleko dopředu do literatury našeho století, zůstává aktuální bez ohledu na letopočet. A že při všem ničivém sarkasmu neztrácí na pozadí trapných a ubohých dějů hloupětínské historie ze zřetele světlé poselství humanismu a svobody - hodnot, jimiž velký ruský spisovatel věnoval celý svůj nesnadný a statečný život, ukončený právě před stoletím. Vydání čtvrté, tohoto překladu první.

Kniha obsahuje následující autorovy bajky: Velemoudrý piskoř -- Obětavý zajíc -- Ubohý vlk -- Karas idealista -- Ctnosti a neřesti -- Lhavý novinář a lehkověrný čtenář -- Loutkářovy lidičky -- Čížkovo hoře -- Věrný Trezor -- Nedřímavé oko -- Hlupák -- Sousedé -- Zdravě myslící zajíc -- Liberál --Zapomnětlivý beran -- Tahoun -- Kysel -- Planý hovor -- Vesnický požár -- Cestou -- Hyena -- Příhoda s Kramolnikovem -- Kristova noc -- Vánoční pohádka -- Havran prosebník -- Vypravování o tom, jak jeden mužík dva generály vyživil -- Ztratilo se svědomí -- Divý statkář.

V „Asylu Monrepos“ autor ukazuje, kterak šlechta, jež ztratila po rolnické reformě svou jedinou oporu, nemá sílu vyrovnat se s novými poměry a ustupuje nové společenské třídě. V „Byl jsem v Evropě“ Ščedrin bystře zachycuje základní rysy, které určují rozmarnou Francii či militaristické Německo, a srovnává tyto země s carským Ruskem. Výbor doplňují autorovy satirické pohádky. Poznámkami opatřili Jiří F. Franěk a Jasněna Kohoutová.

Jedenáct satirických pohádek (O tom, jak jeden chalupník uživil dva generály, Moudrý hrouzek, Obětavý zajíc, Medvěd v hodnosti velitele, Orel mecenáš, Karas idealista, Zajíc se zdravým rozumem, Věrný Trezorek, Rosol, Tahoun, Sousedé), v nichž autor s vybroušeným vtipem a pronikavou ironií kritizuje zvůli a krutost nevzdělaných vládců, tupost, patolízalství, zákeřnost vysokých hodnostářů apod.

Soubor cestopisných satir, konfrontujících měšťáckou Evropu (Francii z doby Napoleona III. a 3. republiky) s absolutistickým, zaostalým a zkorumpovaným Ruskem cara Mikuláše I. a Alexandra II. Kniha je pravdivou kritikou buržoasní společnosti a násilného buržoasního státu, který je jen nástrojem k potlačování a vykořisťování pracujících.

Výbor povídek chce navázat na více než stoletou tradici českého zájmu o ruského revolučně demokratického spisovatele a vynikajícího satirika a publicistu. Předvádí pestrý kaleidoskop ruské společnosti v období úpadku nevolnického řádu: mazané úředníky, šlechtice, vydřidušské statkáře, žebrající poutníky, starověrce, lokaje a nevolníky. Autor zobrazuje krajní životní polohy a vytváří groteskně nestvůrné obrazy.

Autobiografická kronika významného ruského spisovatele zachycuje realistický obraz doby, v níž autor prožíval své mládí.

Povídky velkého ruského satirika a žalobce nevolnických zlořádů, pokračovatele Gribojedova a Gogola, vzniklé v letech 1857-1863, zachycují dobu těsně předcházející a následující po zrušení nevolnictví roku 1861. Cyklus Nevinných povídek kreslí společnost krutogorských byrokratů (Krutogorsk=Vjatka, dnešní Kirov), v jejichž zatuchlém světě se již objevují znepokojivé zprávy o reformách (Příjezd revisora, Ráno u Chreptugina, Hegemoniev, Zubatov, Povídka pro mládež, Naše přátelské starosti). 4 z povídek líčí otřesné výjevy z nevolnic. života (Míša a Váňa, Vesnické zátiší, Vánoční povídka, Převeselé živobytí). - V Satirách v próze pokračuje Saltykov v líčení "světa smrdutých a špinavých výparů, světa klevet a tučných pirohů". Vznikly většinou po roce 1861 a podávají obraz toho, jak se dlouho očekávané reformy osvědčily v praxi. Jsou zde vykresleni "vyvrhelové nevolnictví, kteří se ze všech sil snaží, aby obnovili nevolnické právo ke svému užitku ve formě méně zbojnické, ale rozhodně ještě zlodějštější".

12 satirických poviedok nás pozýva do ruských gubernií po roľníckej reforme v roku 1861.