Historie města Hloupětína

Podivné, fantastické město. Nenajdete je na mapách, ač by se mělo skrývat někde v nedohledných ruských pláních. Není nikde, a přece je všude. Nebylo nikdy, a přece bylo stále. Není ničím, a přeci je vším. Je to provinční Zapadákov, a je to také celá obrovitá Rus. Je to dobrodušné sedlácké hnízdo, a je to také děsivý koncentrační lágr. Je to kulisa pusté švandy, divnou náhodou připomínající různé epizody z ruských dějin, a je to také dějiště událostí, nad nimiž mrazí i dnes nejen pro svou obludnost, ale také pro jejich nadčasovost. Město-fantóm, varující město. Jeden z nejskvělejších satiriků 19. století v této slavné grotesce nelítostně konfrontuje pomatené, surové a omezené vládce s věčně pokorným, věčně důvěřivě nadšeným a znovu ubíjeným a oblbovaným lidem, v němž staletí poroby vypěstovala otrockého ducha. Policajt, který se usadil v každém z nás (jak to formuloval sám autor) - to je nejvlastnější terč Saltykovovy drtivé satiry. Adresoval ji svým současníkům, ale dnešní čtenář se přesvědčí, že tato monumentální hyperbola, ukazující daleko dopředu do literatury našeho století, zůstává aktuální bez ohledu na letopočet. A že při všem ničivém sarkasmu neztrácí na pozadí trapných a ubohých dějů hloupětínské historie ze zřetele světlé poselství humanismu a svobody - hodnot, jimiž velký ruský spisovatel věnoval celý svůj nesnadný a statečný život, ukončený právě před stoletím. Vydání čtvrté, tohoto překladu první.