Sára Vybíralová Pořadí knih (chronologicky)

Neige Sinno vyrostla v alpském podhůří s matkou, třemi mladšími sourozenci a otčímem, který ji od sedmi do čtrnácti let sexuálně zneužíval. Teprve v rané dospělosti našla odvahu predátora zažalovat – ten vinu přiznal, byl odsouzen k devíti letům vězení, odseděl si pět let a za vzorné chování byl propuštěn. Založil si novou, početnou rodinu a temné období svého života nechal zdánlivě za sebou. Na rozdíl od své oběti, která to udělat nemůže. Ve své románové eseji Sinno popisuje zneužívání i následný soudní proces, které zasáhly její život, poznamenaly rodinné vztahy a ovlivnily atmosféru francouzského maloměsta. Rozebírá, jak prožité trauma deformovalo její vztahy s matkou, sestrami i přáteli a proměnilo způsob, jakým vnímá cizí lidi, děti i vlastní dceru a její výchovu. Smutný tygr hledá literární cestu, jak mluvit o nevyslovitelném a ochránit druhé před tím, co autorka sama prožila.

„Jednou v noci mi zavolala matka. Řekla mi, že muž, se kterým žije, je opilý a uráží ji. Před pár lety odešla od mého otce, aby unikla domácímu vězení, a nyní byla opět v pasti. Děje se to už dlouho, tajila to přede mnou. Poradil jsem jí, aby okamžitě odešla. Ale kam, bez peněz, bez kvalifikace, bez řidičského průkazu? Jaké možnosti se nabízejí ženě, která celý život jen vychovávala děti a trpěla mužskou brutalitou?“ Édouard Louis ve svém novém díle navazuje na příběh své matky, který začal vyprávět v knižní eseji Boje a proměny jedné ženy. V textu na pomezí eseje a prózy nově promýšlí a rozvíjí úvahy o mužské agresivitě, násilí na ženách a znovu dává hlas těm, kteří by jinak zůstali nevyslyšeni.

Káhira v osmdesátých letech dvacátého století. Spořádaný život se pro mladého lékaře Tárika stal svěrací kazajkou. Převzal otcovu lékařskou praxi, dělí svůj čas mezi náročnou práci a každodenní rodinou rutinu, v níž hlavní roli hraje jeho milující manželka, autoritativní matka, důvěřivá sestra a služebná, která je strážkyní rodinných tajemství. Otevření ambulance v chudinské čtvrti vnese do Tárikova života závan čerstvého vzduchu. Vše se mění ve chvíli, kdy vezme pod svá křídla chudého mladíka Alího a mezi oběma muži se rozvine nevyřčený vztah, který hrozí rozvrátit Tárikovu rodinu. Co o tobě vím je pečlivě zpracovaná románová prvotina, prodchnutá humorem, smyslností a jemností. Prostřednictvím řady odhalení, brilantně vydestilovaných odvážným vyprávěním, popisuje rozdělenou rodinu, společnost procházející proměnou a pohnutý osud muže, který hledá svou pravdu.

Mohou film a literatura vyřešit společenské problémy? Jak by se měla proměnit levice, aby dokázala čelit tomu, že se čím dál víc frustrovaných lidí obrací k populistům a extremistům? Uznávaný britský režisér a angažovaný francouzský spisovatel se v živém rozhovoru dotýkají i mnoha dalších bolestí současného světa: původu nesnášenlivosti, předsudků či homofobie, negativní role sociálních sítí, bezdomovectví, násilí, postavení žen či gayů. Úderný rozhovor staví most mezi generacemi levicového myšlení a bezděčně připomíná, co vlastně znamená etika dialogu.

Říkalo se mu Mág z Kremlu. Tajemný Vadim Baranov byl divadelní režisér, producent televizních reality show, nakonec šedá eminence Vladimira Putina řečeného Car. Když opustí místo politického poradce, koluje o něm bezpočet historek, v nichž není možné odlišit pravdu od fikce. Jedné noci však svůj příběh odhalí vypravěči této knihy. Vadimův příběh se odehrává v centru ruské moci, kde spolu dvořani a oligarchové vedou neutuchající válku. Z Vadima se stává hlavní spin doctor režimu, který promění celou zemi v politické divadlo - a jedinou možnou realitou je plnění Carových přání. Když Vadima začnou až příliš vtahovat temnější osidla systému, který pomohl vybudovat, udělá všechno, aby se z něj vymanil. Předobrazem postavy Vadima Baranova byl podnikatel a politik Vladislav Surkov, jeden ze zakladatelů strany Jednotné Rusko, která v roce 2001 pomohla k moci Vladimiru Putinovi. Mág z Kremlu je významným románem o současném Rusku. Odhaluje podhoubí Putinovy éry a představuje brilantní úvahu nad mocí jako takovou. Po mnoho měsíců kniha vedla v žebříčku nejprodávanějších titulů ve Francii, celkem se jí prodalo více než 320 tisíc výtisků.

Může se člověk neustále měnit, aniž by ztratil sám sebe? Ještě mu nebylo třicet, přesto za sebou má několik životů. Zažil dětství v extrémní chudobě, stud za vlastní původ i za sexuální orientaci. Utekl z vesnice do města, kde se už jako náctiletý na gymnáziu snaží co nejvíc vzdálit svým kořenům. Novou identitu touží najít i později na univerzitách v Amiensu a Paříži. Jako spisovatel zažívá nevídaný úspěch, těší se zájmu médií, neustále cestuje a vypráví o svém životě. Pozornost a uznání jsou zpočátku návykové, vždyť přesně o tomhle snil. Jenže postupně se dostavuje únava a znechucení vlastním životem, nejraději by od všeho znovu utekl a pokračoval v nekonečném přetváření sebe sama. Hluboce osobní a dojemný román je největším dílem literární hvězdy od vydání Skoncovat s Eddym B. Kritika i čtenáři ho ocenili jako pozoruhodný návrat autora, který má co říct a nešetří ani sám sebe.

Je čas otevřít budoucnost a odvážně přemýšlet o světě bez kapitalismu. Tato kniha se právě tímto tématem zabývá. Na základě sociálních a politických experimentů zapatistických komunit zkoumá, jak by mohla taková „skutečná utopie“ vypadat. Kniha se ptá, jak praktikovat radikální demokracii a budovat společnost bez vlivu státu; jak odstranit škodlivou tržní logiku zaměřenou na maximalizaci zisku a jak dát upřednostnit dobrý život pro všechny; jak poskytnout dostatek času pro tvořivý rozvoj; jak připustit různé cesty emancipace a vytvořit podmínky pro skutečnou mezikulturní výměnu bez dominance jedné kultury nad druhou. Tyto myšlenky představují nestátní, neproduktivistický a neeurocentrický antikapitalismus. V knize spojuje Jérôme Baschet teoretickou invenci s přímou zkušeností jedné z nejoriginálnějších autonomních zkušeností posledních let. Opouští staré revoluční recepty, které selhaly v 20. století, a navrhuje jiné způsoby, jak prakticky tvořit nový způsob života ve smyslu hesla "Jiný svět je možný".

„Mé matce ukradli život,“ píše Édouard Louis. „Byla stejně jako já okradena o možnost být sama sebou.“ Literární dílo francouzského spisovatele je autobiografickou sociální freskou, kterou zahájil zpovědí Skoncovat s Eddym B. a prohloubil v pokusu o lepší porozumění svému otci esejem Kdo zabil mého otce. Tentokrát se věnuje příběhu matky, která strávila většinu života v chudobě a nouzi, od střední školy odsouzená k péči o domácnost a děti, ponižovaná instinktivně násilnickým chováním mužů i prostředím patriarchální bílé třídy průmyslové Francie. Jednoho dne, ve svých pětačtyřiceti letech, se však proti tomuto životu vzbouří a vybojuje si svobodu. Tato kniha je příběhem této proměny. Příběhem laskavým a nemilosrdným.

Literární zpověď, která je stručnou, ale sžíravou obžalobou francouzského třídního systému a zároveň něžným milostným dopisem. Autor se vrací ne sever Francie do průmyslového městečka, které popsal v knize s Eddym B., aby navštívil svého umírajícího otce. Tomu je sotva padesát let, ale po pracovní nehodě, která mu rozdrtila páteř i ducha, se ze zatvrzelého hrubiána proměnil v opilého, tloustnoucího invalidu, který sotva chodí a dýchá a není schopen postarat se o svou rodinu. Louis znovu zkoumá jejich komplikovaný vztah, poraněný hanbou a opovržením, které vůči němu otec cítí kvůli jeho homosexualitě. Vzpomíná na útržky jejich rozhovorů a hádek, ale i na něžné momenty. Nakonec dochází k tvrdé obžalobě francouzské vlády a bezohledného kapitalismu, který otce odsoudil k předčasné smrti. Francouzský spisovatel jde proti establishmentu s holými pěstmi, ale ke svému dlouho odcizenému otci se obrací s otevřenou náručí. Právě tahle kombinace dělá z jeho knihy dojemné svědectví.