Eduardo Fernández Couceiro Pořadí knih (chronologicky)

Kniha komplexně zkoumá proces pronikání humanismu a renesance do české knižní kultury a kriticky se staví proti převažující interpretační linii, vedoucí od národního obrození až po marxistickou literární vědu, která se snažila uchovat velkolepý obraz 16. století jako „zlatého věku“. Ve sledovaném období žila česká převážně reformačně orientovaná společnost v sebestředném náboženském mesianismu a stavěla se odmítavě k jakýmkoliv kulturním novinkám. Knihtiskařská produkce zřetelně odrážela konzervatismus a mravní rigorismus utrakvistické společnosti, která ignorovala zábavnou literaturu, protože ji považovala za samoúčelnou anebo dokonce za nežádoucí. Do české knižní kultury nenašly cestu renesanční literární žánry ani humanistická textová kritika. Z typografického hlediska tiskaři se od gotického estetického názoru odpoutávali velmi pomalu. Muselo se čekat na obrození, než se česká knižní kultura pracně vrátila do evropského hlavního kulturního proudu.

Nové vydání slavné humoristické knihy, která pobavila již několik generací čtenářů, je podle ankety Kniha mého srdce vítězem u českých čtenářů, tentokrát doplnil barevnými ilustracemi Adolf Born. Na jejích stránkách se dovíte, co se stane, když vás věrný sluha Saturnin přestěhuje z pohodlného bytu na loď, kde vás navštíví se svým synem Miloušem teta Kateřina, která omračuje spoustou přísloví a ráda by se znovu provdala, a co se přihodí u dědečka, jehož dům je povodní načas odříznut od civilizace. Všem nepříjemnostem, katastrofám i přetvářce tety Kateřiny naštěstí umí s jiskřivým vtipem čelit Saturnin. Jeho schopnosti jsou téměř geniální, a přitom je to tak prosté, jak píše o Saturninovi v dopise dědeček: „V bláznivých nápadech toho chlapíka je kus poezie, jeho humor, fantazie a podivuhodné myšlenkové přemety dovedou udělat detektivku z jízdního řádu a člověk cítí, že nemusil tak zestárnout, kdyby si byl nezapomněl hrát.“