Dagmar Stein Pořadí knih (chronologicky)

Nové zpracování klasiky americké literatury citlivě doplněné dílem fotografa Tomáše Rasla, v krásném grafickém provedení. Strhující příběh o síle slova a proměně osobnosti pod tlakem ideologie přečtete za hodinu, ale bude ve vás doznívat ještě dlouho poté. Dílo, které ani téměř po 80 letech od svého prvního vydání neztrácí na síle. Novela v dopisech mezi americkým obchodníkem s uměním a jeho někdejším společníkem, který se z USA vrací do meziválečného Německa, není jen připomínkou zločinů páchaných ve jménu nacistické ideologie, ale také stále aktuálním varováním před rasismem, nacionalismem a nesnášenlivostí obecně. „Nejúčinnější svědectví o nacismu, jaké se kdy v beletrii objevilo.“ The New York Times Book Review Kniha, která zaujme napříč všemi generacemi.

Málokdo má za sebou tak pestrý život jako překladatelka a tlumočnice Dagmar Steinová. V šestnácti letech odešla v březnu 1939 sama z okupovaného Československa do Velké Británie, kde pět let žila a studovala. Roku 1944 odjela pracovat do Moskvy na československé vyslanectví a posléze se tam stala dopisovatelkou ČTK. Do Prahy se vrátila roku 1946 a prošla několik zaměstnání. V letech 1952–1968 působila ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (později Odeonu) jako vedoucí redakce románských literatur. Od roku 1970 se již naplno věnovala překladu a tlumočení, navštívila nespočet zemí po celém světě.

Nejúspěšnějším Crébillonův román je "Blouznění srdce a rozumu" (1736-1738). Sedmnáctiletý šlechtic Melcour v něm vypráví o svém vstupu do společnosti, o tápáních a nejistotách, které přitom prožívá. Touží poznat cit lásky v ryzí podobě, ale místo s citovostí se Melcour setkává jen s citovým chladem a hrou, místo s láskou s vypočítavostí, ješitností a cynismem. Crébillon tak nepřímo soudí svou společnost jako svět bez budoucnosti . který si svou zahálčivostí a rozkošnictvím připravuje vlastní zkázu. Náznakem pravé lásky, jež pro hrdinu zůstává neproniknutelným citem, je krásná Hortense, tvořící se svou neznámou společnicí dvojici jako vystřiženou z rokokové rytiny Watteauovy a v protikladu k Meilcourovu poblouznění citovým zmatkům obestřená melancholickou moudrostí a vyvážeností citu a rozumu.

Vzpomínání pro syna Honzu. „Budeme spolu vzpomínat,“ tak uvozuje Dagmar Steinová knihu svých memoárů na období let 1922 až 1959. „Vzpomínání, to jsou vlastně svého druhu kapitoly, které na sebe ani nemusejí přesně časově navazovat. Paměť je věc ošidná, dokáže nejen vymazat nebo třebas jen zakrýt všelijaké zážitky či zkušenosti, ale ráda přebíhá od jednoho tématu k druhému, z doby zcela nedávné do vzdálené minulosti a naopak.“ V duchu řečeného přistoupila Dagmar Steinová k psaní svých vzpomínek, někdy detailních, někdy strohých, s množstvím odboček při popisu lidí, které potkala, či scén, které se jí vryly do paměti. Čtenáře nepřesvědčuje, ani je se je nesnaží svým psaním okouzlit. Je přímá a zároveň sdělná. S ohledem na pestré životní osudy čeká na čtenáře čtivo poutavé, leckdy napínavé - a upřímné.

Příručka přináší podrobné návody na pěstování hub - žampionů, hlívy, houževnatce, penízovky, lanýžů ad. Stručně seznamuje s historií pěstování hub a léčivými účinky některých druhů. Představuje nejvhodnější houby pro domácí pěstování, u každého druhu jsou uvedeny vlastnosti, postup a metody pěstování, sklizeň. Podrobně se věnuje jednotlivým postupům pěstování (na slámě, v plastových nádobách, na dřevě, ve volné půdě ad.). Text je doplněn přehlednými tabulkami. V závěru knihy jsou uvedeny zásady správné úpravy hub, čištění, sušení, zmrazování a několik kuchařských receptů.

Die besten Pilze zum Selberziehen – von Austernpilz und Braunkappe bis zu Shiitake und Champignon, verschiedene Kultivierungsmethoden, Ernte und Verwertung, Rezepte, getrocknete Pilze in der Küche.

Constance Keatingová, která prožila celý svůj dospělý život odcizena od rodiny i od Irska, v jakémsi vnitřním vyhnanství, se vrací krátce před Vánocemi domů zemřít. Do líčení jejích posledních dnů se neustále prolínají vzpomínky, útržky minulosti, takže se před námi postupně rozvíjí celý život umírající ženy. Constance čeká na nevyhnutelnou smrt a zároveň i na příchod otce svého dítěte, aby vše skončilo tak, jak si to přeje. Úsporné vyprávění, typické pro autorku, nás dovede k nádhernému a zcela nečekanému konci.

Nesmrtelná klasika, Džibránovo vrcholné dílo, filosofická báseň v próze týkající se zásadních témat lidského života a smrti, v novém překladu Pavly Piňosové.

Svazek přináší dvě Sartrova stěžejní prozaická díla – povídkový soubor Zeď (1939) a román Nevolnost (1938). Zeď vyšla rok po proslulém románu Nevolnost a obě díla pak vyústila na poli filosofickém spisem Bytí a nicota, který založil autorovu slávu jako ateistického existencialisty, ovlivněného filosofií Martina Heideggera.

Novela Pravda někdy bolí je erotická satira z intelektuálního prostředí. Ze všech britských humoristických autorů, a je jich nemálo, je David Lodge snad ten nejvtipnější. Čeští čtenáři znají řadu jeho satirických a parodických děl z českých překladů: Den zkázy v britském muzeu, Hostující profesoři, Svět je malý, Pěkná práce a další.. Autorův bestseller, novela ''Pravda někdy bolí'', je erotická satira z intelektuálního prostředí.

Maldororovy zpěvy pornografie - skandální surrealistický text, který vyšel anonymně poprvé v roce 1928 a k jehož autorství se Aragon přiznal až nedlouho před smrtí. Doplněno Pauvertovou předmluvou a Mandriarguesovou poznámkou k vydání z roku 1968. S původními ilustracemi André Massona.

Eseje se zaměřují na absurdity, svobodu myšlení a rozhodování, a smysl existence. Camus, ačkoli většina čtenářů považuje jeho eseje za filozofické, se sám filozofem nepovažoval; jeho cílem bylo zjistit, jak se chovat, což ukazuje na jeho důraz na morálku před metafyzikou. V Mýtu o Sisyfovi zobrazuje absurdního hrdinu, který je odsouzen k beznadějné práci, což ilustruje jeho názor, že nesmrtelný život je nemožný a lidská existence absurdní. Jak tedy žít v absurdnu? Svazek začíná esejem o sebevraždě, kterou Camus považoval za zásadní filozofický problém, avšak bez jednoduchého řešení; místo toho vidí vzpouru jako odpověď. Sebevraždu lze vysvětlit, ale ne ospravedlnit. Lidské drama začíná pochybnostmi o existenci, kdy svět ztrácí barvu a člověk se cítí jako cizinec ve vlastním životě. Absurdno však nevzniká pouze z neštěstí; je to lidský osud, který musí lidé vyřešit. Camus ukazuje, že Sisyfova radost spočívá v tom, že je pánem svého osudu, stejně jako absurdní člověk. Tato konfrontace iracionálního světa a touhy po lásce a světle je záhadou, kterou zkoumá i Dostojevskij, Kierkegaard a Kafka. Camus se snaží proniknout do podstaty metafyzické zkušenosti, a člověk, který objevil absurditu-vášeň, musí pokračovat ve svém zoufalém hledání světla.

Studie o jeho životě a díle: Gilbert Lely navázal na práci Maurice Haina a uspořádal faktografický materiál, který se zachoval a na jehož základě zrekonstruoval průběh hlavních afér Sadova života, čímž završil proces očišťování od žurnalistických pomluv, které zatemnily Sadův literární a vědecký význam na více než sto let.

První román jednoho z nejvýznamnějších francouzských spisovatelů, představující první literární aplikaci existencionalistické filosofie. Hrdinou románu je mladý intelektuál, který se pokusí z duševní krize, způsobené konvenčním životem na malém městě, osvobodit činem – literární prací. Je rozhodnut psát a psát cokoli, aby překonal chaos existence a dal smysl vlastnímu životu. Autor zde hodnotí lidský život jako náhodu a dochází k závěru, že smysl dodává lidskému životu pouze čin.

Milostný román z konce 18. století, ve kterém autor formou dopisů líčí život francouzské šlechtické společnosti. Na příběhu dvojice libertinských šlechticů, kteří pro vlastní pobavení manipulují s osudy bližních, vytvořil autor nejen obraz určité doby a společnosti, zabývající se intrikami, ale uvedl do literatury řadu znamenitě psychologicky propracovaných typů a zobrazil složitost vztahů mezi lidmi s časově neohraničenou platností.

Sbírka povídek z vojenského prostředí, ukazující nesmyslnost každé války. Červená pečeť - vyprávění starého námořníka a bývalého velitele vojenské lodě o tom, jak musel na moři z příkazu direktoria dát zastřelit devatenáctiletého autora satirické písničky. Jeho mladá ženazešílela a námořník se o ní staral až do své smrti. Tragédií velitele byla slepá poslušnost příkazu, přestože oba mladé lidi miloval. Život a smrt kapitána Renauda aneb Rákoska - příběh kapitána, který vystřízlivěl z víry ve válku, z Napoleona, rezignoval na své úspěchy a povýšení, naučil se válku nenávidět, ale bojoval dál. Večerní táčky ve Vincennes - rezignace starého důstojníka, protiklad jeho smyslu pro povinnost k postoji mladých důstojníků. Autor zde shrnul své zkušenosti z vojny a dospívá k protiválečným myšlenkám.

Dětství, třicátá léta a Paříž - to jsou tři dominanty Sabatierovy trilogie Švédské zápalky, Tři mentolová lízátka a Lískové oříšky a k těmto třem dominantám se v posledním dílu trilogie řadí ještě další - francouzský venkov, kraj Saugues. V první části trilogie francouzskéhospisovatele, jejímž hrdinou je osiřelý chlapec Olivier, ožívají uličky Montmartru první poloviny 30. let, děj druhé části se odehrává v odlišném prostředí zámožných Olivierových příbuzných, kteří chlapce adoptovali. Závěrečný díl vypráví o Olivierově pobytu u dědečka a babičky v Auvergni, kde chlapec poznává tradice kraje a sbližuje se s jeho obyvateli.

Román Na ostří nože je vrcholným příkladem Maughamova literárního mistrovství. Je to příběh mladého Američana Larryho Darrella, který se jako letec dobrovolně účastnil první světové války. Po návratu domů, do blahobytného prostředí poválečného Chicaga, nedokáže znovu zapadnout do společnosti svých vrstevníků a je lhostejný k americké představě úspěšného mladého muže. Odpovědi na otázky vyššího smyslu života, které si po krutých prožitcích z války nepřestává klást, hledá nejprve v knihách starých filozofů a později přímo u indických mudrců, jejichž žákem se stává. Neméně zajímavé je autorovo líčení postav z Larryho života, jeho bývalé snoubenky a její rodiny, snobského strýce Elliotta – a vedle toho i odvrácené strany přepychového života velkoměst.

Románem Creezy, vyznamenaným roku 1969 Goncourtovou cenou, se významný francouzský dramatik vrací po dvanácti letech, věnovaných divadlu, znovu k próze. U nás je znám jako autor dramatické grotesky Vajíčko. Groteskní znaky si uchovává i tento příběh milostného vzplanutí usedlého politika kslavné pařížské fotomodelce Creezy (její jméno pochází z creezy-bláznivý, šílený, nesmyslný). Jejich cit ztroskotá na Creezině neschopnosti prorazit hradby odlišného světa.

V tragickém příběhu dvou lidí soustřeďuje autor svou pozornost především na problém lidské integrity a suverenity.

Sátirické podání frańcouzských dějin. Román zachycující historii fiktivního Ostrova Tučňáků aneb parodie na dějiny Francie od počátku zrodu až po apokalyptický závěr. Na začátku autor líčí jednoduché příběhy, strukturou a ději připomínající báje a pověsti, kdy lidé věřilivšemu a byli o tom pevně přesvědčeni. V průběhu knihy však Anatol France přechází přes "středověk" až po moderní svět jeho doby, kde se zaměřuje na velkou aféru soudobé Francie, nad kterou se snaží polemizovat právě prostřednictvím fiktivního světa Tučňáků.

Poutavý román, ve kterém velký realistický spisovatel zobrazuje anglické tovární městečko v období převratné průmyslové revoluce. S výstižnou ironií kritizuje tehdejší buržoazní společnost i anglickou aristokracii a obrací svůj hněvivý hlas proti kapitalistickému kořistnictví, politickému podvodnictví, byrokratickému vydřidušství a proti celému výchovnému systému, jímž byl anglický lid násilně udržován v nevědomosti a zaostalosti. Se stejným mistrovstvím, jak dokáže Dickens vylíčit několik typů "vyšší" společnosti, zachycuje tu řadu dalších postav prostých, chudých lidí, kteří jsou schopni sebeobětování, nezištného přátelství a opravdové, věrné lásky. I když Dickens někdy nepochopil dobře složitost společenského dění, přece však jasně a nesmlouvavě vystupuje proti útlaku a nespravedlnosti a z celého díla září opravdová láska k životu a k člověku.

Sociálně otřesný pohled na nepředstavitelně nízké životní podmínky indických luliů, kteří pracují na čajovníkových plantážích v nezdravě vlhkém údolí Asámu.