Miloš Zelenka Pořadí knih

Kniha Moudrost starých Čechů s podtitulem Odvěké základy národního odboje, která vyšla roku 1943 v americkém exilu, zaujímá jedinečné místo v tvorbě Romana Jakobsona (1896–1982). Literárněhistorický zájem zde přerůstá v otevřeně manifestovanou ideologii „československého“ vlastenectví, jež se účinně zapojuje do národního odboje proti nacismu. Ačkoliv se jedná o nejrozsáhlejší Jakobsonovu bohemistickou práci, nikdy již znovu nevyšla a stala se bílým místem ve znalosti jeho díla, spíše legendou než poznanou skutečností. V době vydání přitom vyvolala značnou pozornost a bouřlivé reakce od nadšeného přitakání až po naprosté odmítnutí. Nové komentované vydání spisu proto doprovázejí hlavní příspěvky exilové polemiky, do které tehdy vstoupily významné osobnosti české politiky, vědy či kultury: Stanislav Budín, J. L. Hromádka, Adolf Hoffmeister, Jiří Voskovec, Eduard Goldstücker a Otakar Odložilík. Polemika o Jakobsonově knize nahrazovala dlouho chybějící domácí diskusi a předznamenávala mnohé z poválečných kontroverzí o nové orientaci československé společnosti. Tvoří tak dosud málo známou součást diskusí o tzv. české otázce a smyslu českých dějin z perspektivy angažovaného myšlení československého válečného exilu. Rozsáhlá výkladová studie editorů Tomáše Hermanna a Miloše Zelenky nově osvětluje místo Romana Jakobsona v české kultuře a vědě na pozadí jeho válečného spisu. Jejich interpretace nastiňuje různé perspektivy, v nichž je možno nahlížet Jakobsonovo vědecké i veřejné působení, obecně se ale týká zásadního tématu intelektuálních dějin 20. století – úlohy vědy, pokud badatel zaujímá postoj k politickým a ideologickým otázkám a svými znalostmi se chce aktivně podílet na jejich řešení.

Kniha je impozantním dílem českých i zahraničních slavistů, kteří se zde zamýšlejí nad problémy disciplíny, která kdysi byla rodinným stříbrem českých humanitních věd a zakládajícím oborem řady univerzit.Dodnes význam vědy, která se zabývá slovanskými národy, nepoklesl, spíše naopak, když si uvědomíme, že součástí EU je Polsko, Česká republika, Slovensko, Slovinsko, Chorvatsko a Bulharsko, před branami EU stojí Černá Hora, Srbsko, možná i další jihoslovanské státy, dnes je to celkem asi 65 miliónů obyvatel: kromě toho východních Slovanů – Rusů, Ukrajinců a Bělorusů - na 200 miliónů a Ruskou federací pokrývají podstatnou část Asie (Sibiř).

Publikace Slavomíra Wollmana představuje soubor studií, jež se soustřeďují na vztahy české, slovenské, polské a lužickosrbské literatury k jiným literaturám ve střední Evropě, zejména k německé a rakouské, ale také k jiným slovanským literaturám v rámci mediteránního kulturního komplexu, meziliterárnosti a generální literatury. Práce navazuje na autorovy knižní studie Porovnávacia metóda v literárnej vede (1988) a Česká škola literární komparatistiky (1989) a na koncepce jeho otce Franka Wollmana a jeho komparatistické studie počínaje Slovesností Slovanů (1928) a konče Slavismy a antislavismy za jara národů (1968). Je doplněna rozhovorem s autorem, který vedla Anna Zelenková, a bibliografií jeho díla. Publikace je určena zejména literárním vědcům, komparatistům, obecně filologům, slavistům, historikům, kulturologům i studentům.