Milan Blahynka Pořadí knih (chronologicky)

Glosy Milana Blahynky (s kresbou Milana Kundery), editora a interpreta díla Nezvalova, Vančurova, Kuběnova i Kunderova a řady dalších tvůrců, jsou nejen miniaturní freskou rozšiřující poznání díla velkého česko-francouzského romanopisce a intelektuála dvacátého a jedenadvacátého století, ale také příspěvkem k soudobé polarizující recepci Kunderova díla nejen u nás, ale i ve Francii a za Velkou Louží: „Na cestě ke své knize překročil Jan Novák dva bludné kořeny. První, když shledal, že úmorné úsilí vyzpovídat svědky života Milana Kundery nepřineslo kýžená velice skandální odhalení. Druhý, když se ztratil v temném pohádkovém lese Kunderových mystifikací.

Kniha esejů o díle Milana Kundery z pera známého literárního vědce. Do stále se rozrůstající police knih o Milanu Kunderovi se Sedm kapitol o jeho díle odvažuje vetřít jako soubor studií snad dosud nejdůsledněji respektujících jeho přání číst je z hlediska estetiky a usilujících o určení jeho tvůrčího typu i vysvětlení světového ohlasu jeho díla. Domýšlení etického a politického významu autor rád přenechává sezónním imagologům a napínačům díla na kopyto všech možných a nemožných učených doktrín.

Druhé vydání memoárů svobodomyslné novinářky a manželky S. K. Neumanna. Kniha je výjimečným svědectvím o odvrácené straně života velkého básníka, jehož skutečný příběh obvykle neplní řádky učebnic. Autorka se s Neumannem setkala v roce 1904. Začala navštěvovat jeho proslulou vilu v Olšanech, zanedlouho se sblížili a uprchli do Vídně. Následovalo osmnáct let společného života; láskyplné chvíle se střídaly s obdobími nenávisti a útěků jednoho či druhého. Neumannova záliba v alkoholu a milostných avantýrách je známa. Memoáry zachycují – často ve skandálních souvislostech – celou řadu osobností: bratry Čapkovy jako plagiátory a kariéristy, Tomana jako pobudu, záletnou Majerovou i mnohé další… Kniha se dá číst různě – jako „drby“ o slavných, kapitoly z dějin české literatury, román o nelehkém ženském údělu i feministický pamflet vyrovnávající si účty se světem mužů. Není divu, že byla v době svého vzniku nepublikovatelná.

Druhý svazek, jímž Česká knižnice představuje básnické dílo Vítězslava Nezvala (1900—1958), shrnuje jeho tvorbu v období surrealismu. Knihy Žena v množném čísle, Praha s prsty deště (obě 1936) a Absolutní hrobař (1937) se orientují na podvědomí, erotiku, obnažování tajemných, fantaskních a ponurých stavů bytí, záznamy představ bez rozumové kontroly. Básník se v nich vzdává hravé radostnosti poetismu, ale základem jeho tvůrčího gesta zůstává imaginace, smyslová obraznost, která se projevuje například v bohatých litanických asociacích. Podobně jako v předchozím svazku také edice Básní II vychází z necenzurovaného znění textů z původních meziválečných vydání a doprovází ji bohatý poznámkový aparát.

Jeden z největších českých básníků Vítězslav Nezval se dosud nedočkal kritického vydání. Nezvalovo Dílo sice vyšlo po roce 1948 v takřka čtyřiceti svazcích, ale básně z dvacátých a třicátých let, které tvoří dominantu jeho tvorby, v něm byly podrobeny cenzuře a autocenzuře. Česká knižnice nyní přináší třísvazkový soubor, který shromážďuje vrcholné autorovy sbírky v necenzurovaném znění a s bohatým poznámkovým aparátem. První svazek obsahuje Nezvalovy básnické knihy z období poetismu: Most, Pantomima, Básně na pohlednice, Nápisy na hroby, Diabolo, Blíženci, Židovský hřbitov, Básně noci, Signál času a Pět prstů. Editorem svazku je Milan Blahynka.

První kniha o Hasičském domu v Praze byla vydána v roce 1929 u příležitosti jeho slavnostního otevření. Tato kniha vyšla o tři čtvrtě století později u příležitosti III. řádného sjezdu Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. Vedle historie je kniha věnována místům, odkud byly v roce 1926 do základů Hasičského domu - po vzoru stavby Národního divadla - přivezeny základní kameny. Všechny pocházejí z míst mimořádným způsobem zapsaných v dějinách českého národa, jako jsou mj. Říp, Blaník, Lipany, Vyšehrad a 50 dalších míst. Ve foyer Hasičského domu jich dnes můžete čí shlédnout.

14. vydání této hry. Nejslavnější dílo spisovatele známého jako abbé Prévost (1697-1763) a proslulého pestrým životem. Svůj Příběh rytíře des Grieux a Manon Lescaut koncipuje v duchu dobové módy jako paměti. Tento romanticky pojatý román o lásce,kteráse nedokáže smířit s rozumem, inspiroval Vítězslava Nezvala k vytvoření básnického dramatu, jež předčí literární hodnoty originálu.