Lukáš Hadwiger Zámečník Pořadí knih

Má smysl požadovat po filozofii normativní poselství? Je vědecká teorie lepší, když více předpovídá, nebo více vysvětluje? Lze jednoznačně odlišit vědu od pseudovědy? Skončí sociální a humanitní obory jako karikatury uměleckých spolků? Můžeme veškeré vědy naturalizovat? Navrhnout řešení zmíněných problémů, nebo dokonce poskytnout jednoznačné odpovědi se pokouší kniha Nástin filozofie vědy. Publikace pojednává o jednotlivých fázích vývoje filozofie vědy v tradici analytické filozofie v průběhu 20. a 21. století. Autor sleduje proměny koncepcí klíčových témat, jako jsou struktura vědeckých teorií, vědecké vysvětlení, testování vědeckých teorií nebo vývoj vědy, a to převážně ve vztahu k přírodním vědám. Jeho hlavním cílem bylo vytvořit nový, ucelený a aktuální text, který shrnuje a rozvádí historii i nejnovější stav současné filozofie vědy. Kniha je určena především čtenářům se znalostmi základních témat z dějin filozofie a přírodních věd, je ovšem strukturována tak, aby mohla být srozumitelná i laickému čtenáři, neboť je doplněna řadou názorných příkladů a propojena literárně laděnými úvody jednotlivých kapitol.

Je to možná zvláštní, ale na začátku i konci dosavadní analytické tradice na­cházíme schopenhauerovskou výzvu. A překvapivý je samozřejmě kontext, ale už ne tak souvislost s obsahem. Je totiž navýsost jasné, že je-li něco primárně odpovědné za pokrok vědeckého poznání, pak je to vůle vědět. A můžeme si ji samozřejmě vyložit po libosti. Ale i když si ji vyložíme jako samozřejmě pod­míněně racionální důsledek darwinovské selekce vedoucí k přežití, a nikoliv jako kognitivní bias, stejně nás žádný naturalistický bůh neochrání od nutnosti popasovat se s otázkou, která překračuje, naprosto samozřejmě, v našem světě, v naší skutečnosti sféru faktů, vstříc nutnosti volit cíle, touhy, stanoviska.

Učebnice o dějinách Moravy pro střední školy, víceletá gymnázia a žáky druhého stupně k obohacení základního učiva

Autorovým hlavním záměrem je prozkoumat různé koncepty modelů používaných v teorii dynamických systémů. Získané poznatky jsou využity při zkoumání a korekcích různých konceptů vědeckého modelování a také při hodnocení aktuálních kritérií životaschopnosti těchto modelů. Kapitola 1 popisuje problematiku vztahů mezi vědeckými disciplínami, ale i dílčími disciplínami fyziky. Kapitola 2 předkládá základní charakteristiky teorie chaosu. Kapitola 3 pak získané poznatky využívá ke zhodnocení hlavních filozofických reflexí teorie chaosu navržených v textech Stephena Kellerta a Petera Smithe. Toto zkoumání je vystavěno konfrontačně (Kellert x Smith) a autor kriticky hodnotí a rozvíjí některé z Kellertových a Smithových klíčových postřehů. Kapitola 4 analyzuje použití modelů v teorii chaosu a hodnotí rozdíly mezi top-down a bottom-up modelováním, především v textech Jeffreyho Koperskyho, Adama Mortona a Erica Winsberga. Závěrečná kapitola se zabývá limitami vědeckého modelování, zejména podmínkami uplatnění modelů teorie chaosu při popisu reálných systémů (stínové lemma a podmínka hyperbolicity). Odkazy na problémy současné teorie dynamických systémů, v astrofyzice (stabilita sluneční soustavy) a neurovědě (chaotická dynamika neuronové sítě lidského mozku), slouží jako odrazový můstek pro filozofické zhodnocení.