Lukáš Hadwiger Zámečník Knihy

Učebnice o dějinách Moravy pro střední školy, víceletá gymnázia a žáky druhého stupně k obohacení základního učiva

Je to možná zvláštní, ale na začátku i konci dosavadní analytické tradice na­cházíme schopenhauerovskou výzvu. A překvapivý je samozřejmě kontext, ale už ne tak souvislost s obsahem. Je totiž navýsost jasné, že je-li něco primárně odpovědné za pokrok vědeckého poznání, pak je to vůle vědět. A můžeme si ji samozřejmě vyložit po libosti. Ale i když si ji vyložíme jako samozřejmě pod­míněně racionální důsledek darwinovské selekce vedoucí k přežití, a nikoliv jako kognitivní bias, stejně nás žádný naturalistický bůh neochrání od nutnosti popasovat se s otázkou, která překračuje, naprosto samozřejmě, v našem světě, v naší skutečnosti sféru faktů, vstříc nutnosti volit cíle, touhy, stanoviska.

Má smysl požadovat po filozofii normativní poselství? Je vědecká teorie lepší, když více předpovídá, nebo více vysvětluje? Lze jednoznačně odlišit vědu od pseudovědy? Skončí sociální a humanitní obory jako karikatury uměleckých spolků? Můžeme veškeré vědy naturalizovat? Navrhnout řešení zmíněných problémů, nebo dokonce poskytnout jednoznačné odpovědi se pokouší kniha Nástin filozofie vědy. Publikace pojednává o jednotlivých fázích vývoje filozofie vědy v tradici analytické filozofie v průběhu 20. a 21. století. Autor sleduje proměny koncepcí klíčových témat, jako jsou struktura vědeckých teorií, vědecké vysvětlení, testování vědeckých teorií nebo vývoj vědy, a to převážně ve vztahu k přírodním vědám. Jeho hlavním cílem bylo vytvořit nový, ucelený a aktuální text, který shrnuje a rozvádí historii i nejnovější stav současné filozofie vědy. Kniha je určena především čtenářům se znalostmi základních témat z dějin filozofie a přírodních věd, je ovšem strukturována tak, aby mohla být srozumitelná i laickému čtenáři, neboť je doplněna řadou názorných příkladů a propojena literárně laděnými úvody jednotlivých kapitol.

Autorovým hlavním záměrem je prozkoumat různé koncepty modelů používaných v teorii dynamických systémů. Získané poznatky jsou využity při zkoumání a korekcích různých konceptů vědeckého modelování a také při hodnocení aktuálních kritérií životaschopnosti těchto modelů. Kapitola 1 popisuje problematiku vztahů mezi vědeckými disciplínami, ale i dílčími disciplínami fyziky. Kapitola 2 předkládá základní charakteristiky teorie chaosu. Kapitola 3 pak získané poznatky využívá ke zhodnocení hlavních filozofických reflexí teorie chaosu navržených v textech Stephena Kellerta a Petera Smithe. Toto zkoumání je vystavěno konfrontačně (Kellert x Smith) a autor kriticky hodnotí a rozvíjí některé z Kellertových a Smithových klíčových postřehů. Kapitola 4 analyzuje použití modelů v teorii chaosu a hodnotí rozdíly mezi top-down a bottom-up modelováním, především v textech Jeffreyho Koperskyho, Adama Mortona a Erica Winsberga. Závěrečná kapitola se zabývá limitami vědeckého modelování, zejména podmínkami uplatnění modelů teorie chaosu při popisu reálných systémů (stínové lemma a podmínka hyperbolicity). Odkazy na problémy současné teorie dynamických systémů, v astrofyzice (stabilita sluneční soustavy) a neurovědě (chaotická dynamika neuronové sítě lidského mozku), slouží jako odrazový můstek pro filozofické zhodnocení.