Nicolai Lilin Životopis
12. únor 1980
Nicolai Lilin, ruský autor původem ze Sibiře, své psaní zasazuje do nejednoznačného a mezinárodně neuznaného regionu Transnistrie. Jeho díla, psaná s pozoruhodnou plynností v italštině, pronikají do hlubin identity a kultury. Lilin proslul zejména svým debutovým románem, který se stal předmětem filmové adaptace, a jeho literární hlas se vyznačuje syrovou autentičností a poutavým vypravěčstvím. Kromě psaní je také zdatným tatérem, který se ponořil do tradičního umění sibiřských kriminálních tetování a jejich složitých kódů.
Moldavský spisovatel se narodil v roce 1980 v podněsterském Benderu, který byl tehdy ještě součástí sovětského Moldavska. Od roku 2003 žije v italském Piemontu, kde si otevřel tatérské studio. Jeho první próza Sibiřská výchova (2009), v níž prostřednictvím svého vypravěče Kolymy vzpomíná na dětství a dospívání v enklávě sibiřských kriminálníků vysídlených do Podněstří, se setkala s ohromným čtenářským zájmem, získala několik ocenění a roku 2013 byla též zfilmována (režisér Gabriele Salvatores jednu z hlavních rolí svěřil Johnu Malkovichovi). Na prvotinu navázal Lilin knihou Volný pád (2010), ve které vylíčil své zážitky z války v Čečensku, kam byl poslán během povinné vojenské služby, i třetí prózou Dech tmy (2011), ve které líčí další Kolymovy osudy po návratu z Čečenska. Zatím poslední autorovou knihou Příběhy na kůži (2012) tvoří šest próz spojených vypravěčovým tatérským řemeslem. Lilin pravidelně spolupracuje s deníkem la Repubblica a týdeníkem l'Espresso a roku 2011 založil v Miláně kulturní centrum Kolima Contemporary Culture - výstavy, koncerty, literární čtení.