Martina Pachmanová Pořadí knih

Hlavním smyslem publikace je kriticky zhodnotit, jak různé podoby a poslání moderní/civilizované ženy – tedy ženy nezávislé, pracující a bojující, jež se svým vzhledem, chováním a produkcí měla oprostit od ženy staré epochy – reflektovali meziváleční umělci, designéři, architekti, fotografové, filmaři či publicisté, a to jak muži, tak ženy. Kniha ukazuje, jak se imperativ civilizovanosti a pokrokovosti, jemuž představitelky příslovečného „druhého pohlaví“ v době první republiky čelily jako tvůrkyně i jako konzumentky moderní kultury, promítal do dobových tuzemských diskuzí o modernismu, avantgardě a ženské otázce. Dokládá zároveň, jak mnohoznačná postava moderní civilizované ženy byla: jak pomáhala spoluutvářet novou ženskou identitu, avšak jak zároveň potvrzovala patriarchální a heterosexuální model společenského a kulturního uspořádání. Grafika Barbora Toman Tylová, Tibor Vizi, Toman Design. Kniha vychází s podporou Grantové agentury ČR.

Publikace je v pořadí 6. svazkem příspěvků z pravidelných sjezdů historiků a historiček umění, pořádaných pod záštitou Uměleckohistorické společnosti. Téma VI. Sjezdu, který se konal 20. - 21. Září 2018 v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze je zde reflektováno v širokém spektru přístupů v pěti tematických celcích: I. Apologie autora; II. Má každé umělecké dílo svého autora?; III. Umělec, umělecké dílo a "spoluautorství" scény; IV. Osobní narativy a sebestylizace umělců a umělkyň; V. Falzum, fikce, mystifikace, aneb Žert, satira, ironie a hlubší význam. Každému tematickému bloku předchází úvodní studie z pera odborných garantů sekce.

Sborník Ex-pozice je věnovaný aktuálním otázkám spjatým se stálými expozicemi výtvarného umění a vizuální kultury. Je výsledkem týmové práce studentů Katedry teorie a dějin umění UMPRUM. Muzea umění se v posledních bezmála dvaceti letech stala v oboru dějin umění a vizuální kultury důležitým tématem: muzejní tradice je z různých hledisek podrobována kritickému zkoumání. K akviziční činnosti, vystavování a prezentaci se přistupuje nejen jako k jednomu ze způsobů historizace artefaktů a k formě estetického prožitku, ale rovněž jako ke společenským a ideologickým praktikám a nástrojům moci. Jakkoli rozsáhlá je zahraniční literatura právě na poli muzejnictví a muzeologie, je překvapivé, jak málo pozornosti se v ní věnuje stálým či dlouhodobým expozicím. V českém prostředí se muzeum jako místo interdisciplinárního a kritického zkoumání do centra některých odborníků zásadněji dostává až v posledním desetiletí. Smyslem připravovaného sborníku, jehož záběrem je nejen prezentace, ale rovněž vnímání sbírkových předmětů v galerijních a muzejních expozicích a jejich propagace v českém prostředí i v zahraničí, je alespoň dílčím způsobem přispět ke zlepšení této situace.

Hana Autengruberová-Jedličková (1888-1970) patří k mnoha českým umělkyním, které vstoupily na výtvarnou scénu v prvních desetiletích 20. století a jejichž dílo je dnes v podstatě zapomenuto. Studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1904-1909) a následně v soukromé malířské škole v Mnichově. Setkání s mnichovským naturalismem a kolorismem, s tradicí plenérové malby stejně jako opakované studijní cesty do Itálie poznamenaly celé její dílo. Vydáno u příležitosti stejnojmenné výstavy konané od 23.9.2016 do 26.2.2017.

Komentovaná antologie se soustřeďuje na odbornou reflexi užitého umění a průmyslového designu a její proměny od konce 19. století do šedesátých let 20. století v českém prostředí. Cílem je základní zmapování dosud kriticky nezhodnocené oblasti české odborné literatury a umělecké kritiky a teorie od doby formování moderní vizuální kultury do doby pozdního modernismu a tzv. druhé avantgardy. Shromážděné texty odhalují složitý, avšak mimořádně zajímavý proces transformace oborové terminologie od „praktické estetiky“, „dekorativního umění“, „uměleckého řemesla“, „aplikovaného“ či „užitého umění“ přes exponovaný „umělecký průmysl“ po pojem „design“. Od secesní teorie ornamentu a principiálních otázek povahy a vztahu rukodělného a průmyslového produktu se antologie dotýká otázek, které byly s moderním užitým uměním a designem ve sledované době nejvýznamněji propojeny, včetně bydlení a životního stylu. Problematika užitého umění a průmyslového designu sice patřila až do 2. poloviny 20. století spíše k okrajovým oblastem umělecko-kritické a teoretické reflexe, přesto se však významným způsobem promítala do statí a referátů našich výtvarných kritiků a historiků umění a také zásadně ovlivnila dobové debaty o uměleckém vzdělávání.

V první dekádě první republiky se zásadně změnily podmínky pro československé umělkyně, které mohly vystavovat v zahraničí a zapojit se do kontextu „ženského umění“ a moderního umění jako celku. Politici meziválečného Československa si uvědomovali, že export umění může posílit status mladé demokracie a přinést ekonomický profit. „Ženské umění“ se stalo zajímavým artiklem v rámci kulturních výměn a zahraniční politiky. Výstavní katalog se zaměřuje na dosud málo studovaný fenomén „ženského umění“ na české výtvarné scéně dvacátých a třicátých let 20. století, přičemž klade důraz na jeho roli v státní reprezentaci. Hlavní součástí katalogu je rekonstrukce významných „vývozních“ expozic, které organizovaly ženské spolky a umožnily umělkyním z prvorepublikového Československa vstoupit na mezinárodní scénu. Katalog vyzdvihuje práce českých meziválečných umělkyň, včetně známých představitelek užitého umění a méně známých malířek a sochařek. Neopomíjí ani představitelky „středního proudu“, které odrážely diletantismus a konformismus v oficiální propagaci českého umění. Kniha vychází v rámci projektu Aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity NAKI Ministerstva kultury ČR. Grafický design vytvořila Barbora Toman Tylová.

Antologie dobových publicistických textů (recenzí, esejů, úvah, katalogových textů či polemik) zaměřených na oblast výtvarné kultury. Editoři kladli při výběru a uspořádání důraz nejen na samotnou povahu umění, ale také – a to především – na širší kulturní, ideologické a sociální souvislosti, v nichž jsou umělecká díla produkována, prezentována a reflektována. Antologie je proto členěna tematicky. Jednotlivé kapitoly zachycují vývoj myšlení a názorů na vybrané problémy, včetně ženského uměleckého vzdělání, uměleckého průmyslu, kategorie „ženského“ umění, kolektivních ženských aktivit na poli výstavnictví či psychologie pohlaví ve vztahu k umělecké činnosti. Antologie odkrývá dosud přehlížený rozměr české umělecké kritiky a ukazuje, že názory na moderní umění byly ve sledované době u nás, podobně jako v jiných evropských zemích, do značné míry genderově podmíněné.