David C. Posthumus adds new clarity through his annotations, thus introducing John G. Neihardt's Eagle Voice Remembers to a new generation of readers and presenting a fresh understanding for fans of the original.
Poutavé vyprávění bývalého indiánského šamana, jak je v roce 1931 zaznamenal americký básník a spisovatel. Černý jelen, příslušník kmene Lakotů (západní Siouxové), žil v letech 1863-1950. Ve svém mládí byl přítomen poslednímu marnému vzepětí Indiánů proti bílým kolonizátorům, údajně byl obdařen nadpřirozenými schopnostmi, byl ve spojení s indiánskými bohy, léčil a uzdravoval, z bojů s vojáky vyvázl bez zranění. Na přelomu století přešel však na křesťanskou víru a žil v rezervaci. Svůj příběh (zakončený však krvavým masakrem u Wounded Knee r. 1890) vyprávěl na počátku 30. let J. Neihardtovi, který se o indiánské dějiny zajímal již dříve. Zajímavá kniha je doplněna rozsáhlým doslovem Jana Ullricha, který upřesňuje některá fakta a pokračuje v líčení životních osudů Černého jelena.
Príbeh života svätého muža z kmeňa oglalských Siuxov
Vecchio stregone Sioux, Alce Nero racconta il periodo più tragico della storia del suo popolo e ci trasmette la sua estrema «visione di potere», compendio di una sapienza che sfugge ai persecutori bianchi. «Alce Nero è tra le più belle affermazioni dei valori spirituali... Riassumere Alce Nero? Per un certo verso ci vuol poco: il santo asceta a nove anni, dopo che strani malanni, impalpabili avvertimenti si sono infittiti su di lui giungendo dal mondo delle invisibili potenze e germinazioni, riceve una stupenda visione: le forze che presiedono alla natura, alla storia e al superamento e della natura e della storia gli si palesano sotto il velame di una coreografia che non potrebbe certo arridere ad una fantasia esclusivamente umana. Al paragone l’Apocalissi è più arida, emblematizzante. Un ritmo potente... scandisce le solenni parole rintuonanti fra giogaie di monti, le apparizioni di antenati primordiali, di sacri cavalli caracollanti, di altri misteriosi animali» (Elémire Zolla).
Na pozadí příběhu Černého jelena chtěl John G. Neihardt popsat tragický zápas severoamerických Indiánů s neúprosně postupující mašinérií vyspělé civilizace bílých lidí. Indiáni nebojovali pouze za své území, ale také za zachování původního způsobu života. Kniha Mluví Černý jelen ponechává osobní tón indiánského vyprávěče, a ten se tak stává mluvčím a zároveň symbolem Lakotů a prérijních indiánů vůbec. Svým životem ztělesnil postupnou porážku lakotského světa. Černý jelen, příslušník kmene Lakotů (západní Siouxové), žil v letech 1863–1950. Ve svém mládí byl přítomen poslednímu marnému vzepětí Indiánů proti bílým kolonizátorům, údajně byl obdařen nadpřirozenými schopnostmi, byl ve spojení s indiánskými bohy, léčil a uzdravoval, z bojů s vojáky vyvázl bez zranění. Na přelomu století přešel však na křesťanskou víru a žil v rezervaci. Svůj příběh (zakončený však krvavým masakrem u Wounded Knee r. 1890) vyprávěl na počátku 30. let J. Neihardtovi, který se o indiánské dějiny zajímal již dříve.