Josef Tomáš Pořadí knih (chronologicky)

The Return of Agnes Przemyslide was written by Josef Tomáš between 1996 and 1999, in Melbourne, Australia, under the influence of one of his visits to Prague, where—as he himself has implied—the sight of the city evoked in him its still-living historical continuity with all the horrors and beauties of its past. The canonization of Agnes Przemyslide, also called Agnes of Bohemia, which had occurred a few years earlier (on 12 November 1989), may have served as an additional impulse towards the book’s creation. The dual storyline of The Return of Agnes Przemyslide—if it is possible, in this poetic allegory, to talk about a storyline—concerns a man, and a woman who has come from abroad at the man‘s invitation. Together they walk through Prague. They are human beings of the present, but it is as if they were at the same time the Czech king Wenceslaus I and his sister Agnes, meeting each other again after many centuries. As is well known, the relationship between Agnes and Wenceslaus was very warm and Agnes was often a mentor to her brother. The man and the woman are visiting, in Prague, those places that are somehow associated with Agnes, and the woman is constantly trying to find any evidence that she, in the distant past, was indeed Agnes. She is also seeking an answer to the question of why she has returned. Was it really because she had to come back to what she loved more than anything else?

Český básník, od roku 1976 žijící v Austrálii. Maturoval v roce 1952 na Gymnáziu ve Vysokém Mýtě, poté vystudoval ČVUT v Praze (1957). Poezii se autorsky věnuje od začátku 80. let. Čtenářsky h nejvíce zaujali Otokar Březina, Viktor Dyk, Josef Hora, Vítězslav Nezval, František halas, František Hrubín, Jiří Orten a Vladimír Holan, ze zahraniční básníci francouzští. Toto druhé vydání sbírky básní Obrazy malované slovy je vyznáním nejen velkému francouzskému malíři Paulu Cézannovi, jehož několik obrazů doplňuje text knížky, ale i svébytnou poctou obraznému vidění a lidské fantazii vůbec.

Reedice básnické sbírky českého exilového básníka, napsané v Melbourne během několika měsíců (srpen-listopad). V úvodu autor představuje výňatky z rozhovoru astrofyzika Paula Daviese pro ABC, kde upozorňuje na strach lidí z vědy, což jim brání v celistvém vnímání světa. Tento strach, například z matematiky, omezuje přístup k „poezii přírody“. Autor se v tomto cyklu snaží tuto úzkost překonat a vědomě navazuje na Daviesova slova, jemuž sbírku dedikoval. Sdílí názor, že vývoj naší planety byl ovlivněn vesmírnými zákony, které formují naši existenci dodnes. Díky nim můžeme chápat složitost bytí a existence, prožívat víru, lásku a naději, a s pokorou vnímat záhady života. Sbírka obsahuje básně jako Tíha života, Louskáček, Důvěra v sebe, Jiskra života, a další, které reflektují různé aspekty existence, od úzkosti a probuzení ze sna po přírodní krásy a lidské emoce. Autor se zabývá tématy jako gravitace, prostor, ticho, a vztah člověka k světu, čímž vytváří komplexní obraz lidského bytí.

Druhý svazek spisů Vladimíra Holana Ale je hudba navazuje bezprostředně na svazek první Jeskyně slov, který soustředil Holanovy sbírky lyrických básní z let 1930–1940. Knihu tvoří dvě sbírky veršů napsané v období 1939–1948. První, pojmenovaná Bez názvu, vyšla poprvé až roku 1963 (přitom se sbírka časově a tvarově těsně přimyká k předchozí Holanově klíčové sbírce Záhřmotí, vzniklé na konci třicátých let a vydané roku 1940) – druhá, Na postupu, mohla být vydána až v roce 1964. Obě sbírky vyšly pouze dvakrát, podruhé roku 1968 v Sebraných spisech Vladimíra Holana, které vydávalo nakladatelství Odeon. Kniha Ale je hudba je pozoruhodná rovněž tím, že sbírka Bez názvu je psána v pravidelných rytmických a rýmových strofách, sbírka Na postupu je pak prvním systematickým vykročením do strmé oblasti volného verše.

Dozrávání kamenů, dozrávání člověka, ale i dozrávání básníka. To vše nacházíme v této sbírce, kterou Josef Tomáš představuje jako své básnické začátky. Začal psát až ve svých čtyřiceti sedmi letech v emigraci v Austrálii. V jeho verších se odráží citlivý pohled do nitra člověka, jehož osamělost, pomíjivost a konečnost si někdy bolestně uvědomuje, ale i souznění s přírodou a věcmi, jimž vdechuje život a duši. Tuto poezii psal básník, možná dozrávající, ale určitě obdařený již značnou životní moudrostí.

Jedna z posledních sbírek Holanovy lyriky, která vznikla v letech 1949-1955. 1. vydání sestavené V. Justlem, který je také autorem poznámky. Vyšlo v KPP, vydání redukováno o 23 básní

Reading Dolour is like looking into the most private depths of Holan's soul. Some of his poems are so simple that they are almost child-like; some are cruel and harsh, while others border on pornography. One can easily call him a wordsmith - he uses words as thoughts to convey his every written nuance. Sometimes, he purposefully chooses archaic and totally obsolete Czech words, which are virtually untranslatable. He was obsessed with women and sex, as well as his belief in God, Satan, Hell and Heaven. Both his sensuality and spirituality appear in most of his works and his intensity of emotion is almost tangible. Yet, he was so sentimental that he saw romance in every situation - even a glimpse of a woman's face in a passing train or encountering a woman in an elevator, or wondering what book that girl in a tram was reading. When the Communist Party took over Czechoslovakia, Holan was utterly devastated by their totalitarian regime, but his polemic was but a grain of sand in the oyster of hope. Reading Dolour is an experience you will never forget!

Básnická sbírka - citové a existenciální bilancování ženy, zřejmě na sklonku života. Nevíme o ní mnoho, poznáváme ji však přes její pocity, zamýšlení, zoufalství i víru a naději. Od tklivějších tónů směřuje sbírka k projasnění, zklidnění a láskyplnému smíření. A protože životy a osudy nás všech si jsou více méně podobné, je možné, že tato sbírka přinese nejednomu čtenáři trochu ulehčení, podobně jako je přinesla autorovi.

Musí být poezie neprodejná? Může být přece stejně přitažlivá, jako žena na této obálce. Milostná lyrika v podání českého básníka žijícího dlouhá léta v emigraci, překladatele básnického díla Vladimíra Holana do angličtiny, je jemná, procítěná a oduševnělá. Kéž by každá žena mohla být milována takovým způsobem lásky, jaký je vlastní této poezii.

Kniha o historii a vzestupu znojemského hokeje popisuje ve zkratce tu nejvzdálenější historii hokeje ve Znojmě, která se datuje od 50. let minulého století. Podrobně se zabývá vzestupem klubu, který začal v roce 1994, od roku 1999 se tu hraje extraliga. O své bohaté zkušenosti se rozdělil s autorem dlouholetý trenér a činovník znojemského klubu Pavel Pazourek.

Návrat Anežky Přemyslovny psal Josef Tomáš v Melbourne v letech 1996 až 1999 pod dojmem jedné ze svých návštěv Prahy, když více než dvacet let nebyl ve své vlasti vítán. Při pohledu na město si uvědomil jeho stále živou historickou kontinuitu se všemi hrůzami i krásami. Svou roli zde možná sehrálo i svatořečení Anežky Přemyslovny, k němuž došlo nedlouho předtím (12. 11. 1989). Ve dvojí dějové linii Návratu Anežky Přemyslovny – pokud lze u této básnické alegorii mluvit o ději – spolu procházejí Prahou muž a žena, která přijela z ciziny na mužovo pozvání. Muž i žena jsou lidmi současné doby, ale jako by byli zároveň českým králem Václavem I. a jeho sestrou Anežkou, kteří se zde po staletí setkávají. Jak známo, vztah mezi Anežkou a Václavem I. byl velmi vřelý a Anežka byla svému bratrovi často rádkyní. Muž a žena navštěvují v Praze místa, která jsou nějak spojena s Anežkou, a žena se stále snaží najít důkazy pro to, že v dávné minulosti skutečně Anežkou byla. Hledá i odpověď na otázku, proč se vrátila. Bylo to opravdu proto, že se musela vrátit k tomu, co nade vše milovala? Volný verš vás provede poetickými místy stověžaté Prahy.