Práce shrnuje stávající poznatky týkající se plánování a provádění nacistické „eutanázie“ osob s duševním a mentálním postižením, která byla první masovou vraždou nacistického režimu na území českých zemí v letech okupace a druhé světové války (1939–1945). Na základě podrobné heuristiky rekonstruuje její rozdílný průběh v tzv. Říšské župě Sudety a v protektorátu.
Jako kabinet kuriozit může působit historie tak exaktní vědy, jakou je medicína. Lékaři 16. století doporučovali, aby strava odpovídala fyziologickému složení člověka, proto třeba cibule mohla šlechtice ohrozit. Smysl léčebných postupů osvícenských lékařů spočíval ve vyvolání projevů podobných nemoci, již bylo třeba léčit. Pouštění žilou se tak…
K zásobování protektorátu Čechy a Morava pohonnými hmotami : 1939-1942
Finský teoretik médií Jussi Parrika v této publikaci představuje vznikající oblast archeologie médií. Je to způsob uvažování o kulturách nových médií prostřednictvím poznatků o médiích, jež byla nová v minulosti, a to často s důrazem na zapomenuté či bizarní aparáty, postupy a vynálezy. Archeologie médií však není jednou metodologií nebo teorií. Autor ji proto uvádí do kontextu dalších klíčových odvětví mediálních studií, jako jsou filmová či softwarová studia, genealogie imaginárních médií, německá teorie médií či teorie materiality médií.
Zdraví a nemoc od nepaměti provázejí dějiny moci. V režimech založených na vůdcovském principu význam nemoci mocných strmě stoupá. Kataklyzma druhé světové války, hrůzy nacistické genocidy i sám fenomén moderní totality přinesl zvýšený zájem o otázky vlivu zdravotního stavu na rozhodování nacistických špiček; šlo hlavně o analýzu Hitlerovy osobnosti. Pro nižší úroveň nacistického státu, včetně okupovaných území, podobná analýza chybí. Autoři se proto pokusili přispět k biografiím vrcholných představitelů německého okupačního režimu v českých zemích, kteří osudovým způsobem ovlivnili české moderní dějiny: Konstantina von Neuratha, Reinharda Heydricha, Kurta Daluegeho a Wilhelma Fricka.
Fotografie jako bytostně hraniční fenomén osciluje na hranici pomíjivého a trvalého, dynamického a statického, zjevného a skrytého, vědy a magie, pravdy a fikce, dokumentu a monumentu, informace a věci. Geofreyho Batchena coby historika a teoretika fotografie zajímají právě tyto hraniční momenty. V linii myšlení navazujícím na Jacquese Derridu, Rolanda Barthese či Michela Foucaulta si klade za cíl rozšířit dosavadní chápání historiografie fotografie a soustředí se na proměnu užívání tohoto média v různých historických kontextech s důrazem na tzv. vernakulární fotografie, tedy fotografie, se kterými se setkáváme v každodenní praxi (momentky, fotografie z dovolené atd.) Takováto nová „historie pro fotografii“ pak může lépe mluvit k naší žité zkušenosti, která je determinována záplavou nehmotných obrazů v internetovém prostoru.
