Josef Hrdlička Knihy

Výběr anglické duchovní poezie. T. S. Eliot rozbil navyklá výrazová klišé i citovou rétoriku tradiční lyriky, a tak vytvořil svým dílem jeden z nejpřekvapivějších a nejzávažnějších výbojů modernismu v poezii 20. století. Klobouk dolů před Josefem Hrdličkou a dík za jeho překladatelskou odvahu, s níž nám předkládá česky poprvé toto náročné básnické dílo. A nejen toto dílo: celá jeho antologie dokládá, že se zde velmi plodně setkala překladatelská erudice s hluboce prožívanou spiritualitou, a umožnila nám dotknout se v poezii těch nejpodstatnějších vrstev lidského nitra.

Životní styl a kultura pozdně renesančních a manýristických dvorů posledních Rožmberků a pánů z Hradce.

O Ježíšově utrpení a lásce k lidem se učíme díky básni Salve mundi salutare, připisované cisterciáckému opatu Arnulfovi z Lovaně (asi 1200 – 1250). Nesledujeme zde Krista krok za krokem jako při pašijích, ale hledíme na jeho utrpení a spásonosné skutky skrze jeho ruce, nohy, kolena, bok, hruď, srdce a tvář. Ježíšovy ruce se dotýkají nemocných a uzdravují je. Jeho srdce bije pro člověka a miluje nás. Na jeho prsou spočine apoštol Jan při poslední večeři. Na kolenou pak Kristus trpí v Getsemanech a na křížové cestě. Jeho tvář chceme poznávat a kontemplovat. Úcta k jednotlivým částem Kristova těla i k Ježíšovu nejsvětějšímu srdci ovlivnila liturgii, dějiny spirituality a evropskou, zejména hudební kulturu (D. Buxtehude, J. S. Bach aj.). Arnulfovo dílo vychází česky poprvé v nádherném přebásnění Josefa Hrdličky.

Svazek představuje v úplnosti básnické a v širokém výběru satirické, překladatelské, esejistické a publicistické dílo významného českého básníka 20. století a literárního historika-anglisty Josefa Lederera (1917 v Praze – 1985 v Delftu), přítele Jiřího Ortena, žijícího od roku 1939 v Londýně. Kniha obsahuje všechny Ledererovy básně, výbor z jeho satirických veršů a básnických překladů, odborné studie o anglické literatuře, výbor z rozhlasové a časopisecké publicistiky, deníky a dopisy. Součástí svazku jsou též texty o Josefu Ledererovi, doslov Josefa Hrdličky, životopisný přehled, úplná Ledererova bibliografie, jmenný rejstřík a zevrubná ediční poznámka. Svazek edičně připravili Barbora Chybová a Josef Hrdlička.

Překlad básní anglického jezuity, světce Roberta Southwella, jehož krásné slovo vysoce cenil i Shakespeare, od olomouckého biskupa Josefa Hrdličky, je doplněn studiemi o autorovi. Básně doprovázejí tematicky mozaiky Marka Rupnika, v našem prostředí dosud nepublikované: průřez jeho tvorby od Států amerických až po Dálný Východ. Předmluva T. Špidlík.

Biblická čítanka pro katecheze v rodinách. „Jazyk víry se učí u domácího krbu, kde tato víra roste a sílí prostřednictvím modlitby a křesťanské praxe,“ (Benedikt XVI. při setkání rodin ve Valencii v roce 2006). Smyslu právě tohoto požadavku odpovídá kniha biskupa Josefa Hrdličky, postavená na slovu Písma svatého. V desítkách kapitol doprovázených poetickými barevnými ilustracemi Zdirada Čecha jsou biblickým stylem převyprávěny četné příběhy Starého zákona a evangelií a z nich pak vyrůstají laskavá, moudrá zamyšlení pro každodenní krůček na cestě k Božímu království, neboť „Boží slovo má denně probouzet, osvobozovat, inspirovat, těšit, ale i naléhavě burcovat“. Závěrečné verše jednotlivých kapitol, poučení o starozákonních předobrazech, ba i samotné pokyny k vedení katecheze v rodině naplňují autorův náročný záměr duchovně obdařit každého z rodiny bez ohledu na věk a věroučnou vyspělost. Úvodní slovo ke knize napsal arcibiskup Jan Graubner.

Úvahy a meditace nad žalmy. Meditace nad vybranými žalmy, se kterými se můžeme setkávat v denní modlitbě církve. Bohatý obrazový doprovod.

Básně anglických metafyziků vybral a přeložil Josef Hrdlička. Hovoříme-li o anglických metafyzických básnících, jimž je věnován průkopnický výbor Mons. Josefa Hrdličky, nechceme a nemůžeme je chápat jako školu, jako vyhraněnou básnickou skupinu nebo organizované hnutí. Výbor přináší nejen jádro metafyzické poezie, ale uvádí ji v širším kontextu. Doslov napsal Mojmír Trávníček. Josef Hrdlička (*1942), pomocný biskup olomoucký, je autorem mnoha knih. V Karmelitánském nakladatelství vyšly mimo jiné publikace: Probuď se, citero a harfo (2006), Biřmování (2007), Silná jako smrt je láska (2008). Připravil a přeložil také výběr z anglické duchovní poezie, který byl vydán pod názvem Démant a slza (1999, 2007).

Slovesné umění a krásná literatura v rodinné katechezi. Kniha Mezi setbou a sklizní je pozdravem do našich rodin, kde se mezi rodiči a dětmi v prostředí důvěry, lásky a vzájemného sdílení předávají charakterové podněty umožňující rozlišovat mezi dobrem a zlem, objevovat krásu v obyčejných věcech, rozvíjet tvořivou představivost, a vstupovat do dialogu s Tím, kdo nás lidi jako první oslovil, nazval svými dětmi a vyznal nám lásku. I slovesné umění a krásná literatura dokážou v lidském srdci probouzet ozvěny tohoto Božího volání. Ze světové a české literatury vybral a uspořádal Mons. Josef Hrdlička.

Josef Hrdlička mluví o duchovních výzvách naší doby a zároveň skládá účty ze všeho důležitého, čím se od svého mládí dosud zabýval. Zaznívají zde pozoruhodné impulsy a povzbuzení k mnoha duchovním, kulturním, církevním i společenským otázkám. Je Bůh opravdu středem našeho života? O čem pochybují věřící a o čem ateisté? V čem spočívají výzvy pocovidové doby? Jaké spirituální potřeby mají lidé ve městech a jaké na venkově, v Čechách a na Moravě? Je umění darem Ducha Svatého? V jakém smyslu hrozí duchovnímu životu vyhoření? V čem se odvažujeme plout proti proudu? A věříme upřímně Bohu, že použije k dobrému i sebemenší projev naší lásky? Interview poutavě mapuje rovněž Hrdličkovo působení literární, překladatelské, církevně liturgické a hudebně pastorační. Vychází u příležitosti jeho 80. narozenin.

Většina z nás četla dojímavé příběhy zamilovaných dvojic, jako jsou Romeo a Julie, Tristan a Isolda, Hamlet a Ofélie, Radúz a Mahulena. Jejich životní osudy jsou smyšlené, přesto tajemně rezonují v srdci čtenářů. Oč více by nás měly zaujmout biblické příběhy dvojic, které jsou pravdivé a pro naši orientaci důležité. Nejde v nich ani tak o hloubku citových vztahů, ale spíše o pohled na muže a ženu v Božím plánu a o cesty, po nichž je Bůh vede k naplnění daru lásky.

Co znamená tvrzení, že básnická díla jsou si podobná? Jde o náhodnou blízkost, nebo širší vývojovou tendenci? Je podobnost pouhou středovou pozicí na ose stejnýjiný? A kde jsou její hranice? Jedenáct studií obsažených v této knize se věnuje vybranému českému básnickému dílu, jež je srovnáváno s díly zahraničními. Čeští básníci a básnířky jsou vztaženi ke kontextu, který pro ně nemusí být běžný ani samozřejmý, s nímž ale vykazují styčné body. Cílem je obohatit pohled na českou poezii v období od roku 1945 až do současnosti a přispět k otázce, co je to komparativní literatura a jaké různé strategie lze využít při srovnávání textů. Každá studie nabízí také obecnější rámec, k němuž ji lze vztahovat. Příkladem může být fenomén mluvenosti a živého hlasu, problematika multilingvismu, možnost konceptualizace válečné zkušenosti, prostor města nebo téma ekopoezie. První dvě studie se věnují vztahu národní a světové literatury a otázce komparativní metody, kterou tematizuje i doslov psaný formou polylogu. Autoři a autorky studií se v něm vracejí k reflexi toho, čeho svým srovnáním dosáhli, k různým problémům, na jaké přitom naráželi, a ke společným teoretickým východiskům. Kniha analyzuje například díla Josefa Kainara, Jiřího Koláře, Ivana Blatného, Jana Skácela, Milana Nápravníka, Víta Janoty či Pavla Kolmačky, beatnickou, experimentální i konkrétní poezii.

Pán Ježíš mluvil k učedníkům i zástupům lidí v podobenstvích. Slíbil, že Duch Svatý, kterého jim sešle, je bude uvádět postupně do celé pravdy. Ježíšova podobenství vypovídají o nejhlubších tajemstvích vztahu Boha a člověka. I současná doba nám pomáhá nacházet nová podobenství v překvapivě nových souvislostech. Poznání probouzí úžas a ten rozněcuje touhu jít cestou víry a evangelia. Křesťan je člověk, který nemá vycházet z úžasu. O úžasu a touze je i tato knížka. Všímá si nových podobenství, metafor, přirovnání, paralel, jak je obsahují i evangelia. Kniha také hovoří o víře – plamenu Božího světla v nás, který nemáme jen pro sebe a svou vlastní spásu. Máme ho i pro druhé. Víra je dar, který má být sdílen, oživuje ho vanutí Ducha Svatého, ale zároveň musí být chráněn a moudře ošetřován před prudkými závany zvenčí, aby nebyl uhašen.

Řada B sv. VIII Prameny k českým dějinám 16.–18. soletí

Druhá samostatná sbírka veršů současného básníka, filozofa a komparatisty přináší autorovy verše, které vznikaly v letech 2009–2013.

Tato próza byla otištěna časopisecky na začátku 20. století, přítomné vydání je rekonstrukcí autorského textu, doplňující redakčně cenzurované pasáže. Ústředním tématem díla Josefa K. Šlejhara, řazeného mezi naturalisty, je tragika lidského bytí, až k obludnosti deformovaný obraz elementárního zla, z něhož není východiska, krom smrti.

Sbírka filozofující poezie a prózy. Poetické útvary nabité těžkými obrazy a příběhy končícími v bezčasí odrážejí komplexní vnímání světa, v němž poselství kamene nebo mořské vlny odkrývá lidskou příčinu. Poezie blízká klasickým mýtům poutá člověka k zemi, i za cenu přiznané nostalgie - cesta k poznání vede přes temné orákulum. Literatura pro náročného čtenáře.

Kniha se zaměřuje na stravu, stolování a jídelníček na velmožských dvorech raně novověkých Čech a Moravy v letech 1550-1650. Metodologicky vychází z výzkumů hmotné kultury každodennosti a zasazuje stravu do sociálně dynamického prostředí venkovských a městských sídel. Využívá přístupy hospodářských a sociálních dějin a historické antropologie. Monografie se opírá o studium rodinných a patrimonijních archivů významných šlechtických rodů, jako jsou páni z Hrdace, Lobkovicové a Rožmberkové, a také o kuchyňské účty, inventáře, instrukce a korespondenci. Dílo je rozděleno do pěti kapitol. Úvodní část hodnotí metodické a heuristické východiska výzkumu. Druhá kapitola se zaměřuje na zásobování šlechtických sídel a jejich vazby na tržní centra. Třetí kapitola popisuje provoz a personál zámeckých kuchyní, včetně proměn hmotné kultury a složení personálu. Nejobsáhlejší kapitola se věnuje jídelníčku, druhům potravin a kuchařským knihám, a podává obraz každodenního i slavnostního stolování, včetně témat obžerství a opilství. Součástí monografie jsou textové přílohy s dosud nepublikovanými instrukcemi pro kuchyňský personál a soupis použitých pramenů a literatury.

Celá krásná: pocta evropské poezie Matce Boží / výbor uspořádal Josef Hrdlička. Antologie evropské poezie o Matce Boží, obsahuje 55 básní od 40 autorů. Básně byly přeloženy z 12 evropských jazyků. Jde o skvosty mariánské poezie, které poprvé vycházejí v ucelené sbírce. Kniha by měla být ozdobou každé farní knihovny, texty lze velmi dobře použít při recitačně hudebních a kulturních programech v životě farností a také při májových pobožnostech.

Druhé vydání oblíbeného souboru modliteb. modlitby u stolu ranní a večerní modlitby žehnání v rodinném společenství biblický růženec.

Podtitul: Náměty pro rozjímání a krátké homilie ve všední dny doby adventní a vánoční

Antologie přináší patnáct studií stoupenců fenomenologicko-antropologické psychiatrie, mezi nimiž jsou Ludwiga Binswangera, Eugena Minkowského a další. Tito autoři představují málo známou skupinu německých a francouzských psychiatrů a badatelů, kteří ve dvacátých letech 20. století iniciovali nový směr v psychiatrickém bádání a praxi v Německu, Švýcarsku a Francii. Tento směr se po roce 1945 stal významným a respektovaným v moderní psychiatrii. Fenomenologicko-antropologická psychiatrie se vyznačuje filozofickým zaměřením, mezioborovým pojetím vědecké práce a důrazem na existenciální dimenzi nemocného bytí. Autoři se zabývají tím, jak umělecká díla ztvárňují narušení vazby mezi člověkem a světem. Antologie se snaží zaplnit mezeru v českém kontextu, kde tento směr neměl snadnou pozici a nikdy se neprosadil. K publikaci je připojen obsáhlý doslov, který rekonstruuje hlavní témata, význam a přínos fenomenologicko-antropologické psychiatrie, obsahuje medailony autorů a výběrový soupis literatury o tomto směru a jeho protagonistech.

Poznáváme Katechismus katolické církve. Pracovní texty pro seznámení s novým Katechismem katolické církve, které uspořádal olomoucký biskup J. Hrdlička. Jsou zde obsaženy podstatné formulace toho, co by měl znát každý věřící o církvi, aby plně žil podle víry a mohl ji hlásat a obhájit.

Podtitul: Politika, komunikace a protireformace v předmoderním městě (Jindřichův Hradec 1590-1630) Odborná kniha si klade dva hlavní cíle. Za prvé chce být detailní empirickou případovou studií, která hledá odpověď na otázku, jakým způsobem došlo na počátku 17. století ke konfesní homogenizaci jednoho dosud multikonfesního českého vrchnostenského města. V tomto kontextu se hlásí k aktuálním výzkumům inspirovaným německým konceptem konfesionalizace. S tím také souvisí její druhý cíl, totiž snaha přispět do diskuse o možnostech a limitech aplikace tohoto konceptu na vývoj konfesních poměrů v Království českém v klíčovém období politických a náboženských dějin odehrávajícím se v desetiletích okolo Bílé hory. Autorova habilitační práce. Německé resumé. První vydání.

Novéna olomouckého pomocného biskupa obsahuje každý den citát z Bible, krátké rozjímání, modlitbu a sloku písně z Kancionálu.

Záměrem autora je inspirovat duchovní život v rodinách. Knihu napsal především pro povzbuzení přátel z hnutí modliteb matek a otců, ale také jako dárek seniorům i mladým lidem, zdravým i nemocným, zkrátka všem věřícím, kteří hledají cestu k hlubšímu spojení s Pánem. Ilustrace Jana Knapa odrážejí pokoj, čistotu srdce a tajemství Svaté rodiny v kontextu naší doby. Z obrazů vyzařuje vzpomínka na ztracený ráj, do kterého nám Kristus ukazuje cestu zpět. Josef Hrdlička (1942), světící biskup olomoucký. Osmnáct let působil jako kněz v Ostravě, Hoštejně a Hynčicích, v roce 1990 přijal biskupské svěcení. Je autorem mnoha knih a uznávaným překladatelem anglické duchovní poezie. V Karmelitánském nakladatelství vyšly mimo jiné jeho publikace: V souhvězdí slávy (2011), Silná jako smrt je láska (2008), Démant a slzy (2007), Biřmování (2007), Probuď se, citero a harfo (2006). Jan Knap (1949) vystudoval architekturu na Stavební fakultě ČVUT v Praze. V roce 1971 pobýval na Akademii výtvarných umění v Düsseldorfu a v letech 1972–1982 působil v New Yorku. V letech 1982–1984 studoval teologii v Římě, do roku 1989 žil v Kolíně nad Rýnem a později v Modeně. Od roku 1992 žije a pracuje opět v České republice.

Kniha literárněvědných esejů zabývajících se tématem věcí a věcnosti ve světové a české poezii od antiky po současnost. Představuje nejvýznamnější básnická díla a postupy, jimiž básníci ve své tvorbě věci evokují. Nejrůznější věci nás obklopují po celý život, i když je často ani nevnímáme. Také proto je Jiří Wolker nazval „mlčenlivými soudruhy“. Podobně je tomu s věcmi v básních: v poezii jsou přítomné od jejích počátků, ne vždy jim však věnujeme velkou pozornost. Předkládaná kniha se snaží mapovat tuto přítomnost věcí v básních od antiky a slavného Achilleova štítu v Homérově Iliadě přes čínskou poezii a básně německého osvícenství, básníky jako R. M. Rilke, Francis Ponge nebo W. C. Williams, kteří podstatně ovlivnili obraz věcí v básních během 20. a 21. století, až po koncept hyperobjektů u Paula Muldoona. Kniha se věnuje také polským či ruským autorům a připomíná toto téma v české básnické tradici od programových básní Jiřího Wolkera až po český poválečný surrealismus. Detailně představuje strategie a postupy, jimiž básníci věci evokují, ať už jde o antickou ekfrasis, moderní pojetí popisu, objektivní lyriku nebo vizuální básně.

Sbírka zahrnuje vybrané básně z let 2014–2020. Josefa Hrdlička dokáže ve své poezii propojit mírně absurdní nadsázku s tím nejosobnějším prožitkem. Také múzičnost básní je nevšední. Jeho pohled na svět nezapře profesi filozofa.

Cílem autorů výstavy a katalogu je představit panství Telč, které bylo v průběhu staletí drženo čtyři šlechtickými rody, pány z Hradce, Slavaty z Chlumu a Košumberka, Lichtenstein-Castelcorny a rodem Podstatzky-Lichtenstein, jako fungující organismus. Udržení a provoz honosného rodového sídla bylo velmi nákladnou záležitostí, která musela mít základ v ekonomicky dobře fungujícím hospodářském zázemí každého panství. Pro telčské panství byl klíčový rozvoj rybníkářství a lesního hospodářství. Soustava hospodářských dvorů pak zaručovala stabilitu v systematicky plánované zemědělské produkci. Velmi důležité bylo rovněž zcelování majetku a držav, které postupně k panství přibývaly cílenými a náhodnými nákupy. Katalog rovněž upozorňuje na bohatý fond drobné sakrální architektury v okolí Telče. Nachází se zde množství kapliček, křížových cest, kalvárií, božích muk i obyčejných křížků u cesty. Utváření a modelování krajiny zde probíhalo postupně a v duchu harmonického začlenění drobné architektury a uměleckých prvků do celkové kompozice panství, které bylo po staletí protknuto hlubokou vírou jeho majitelů i obyvatel samotných, a významně ovlivněno i působením jezuitského řádu v Telči.

Georges Bataille zaujímá v kontextu francouzské literatury osobité místo. Má pověst autora skandálních literárních textů, ale také originálního myslitele, který s vědecko-poetickou důkladností promýšlí základní předpoklady a možnosti lidského vědomí, odhaluje skryté zákonitosti ekonomického fungování velkých společenských systémů, zamýšlí se nad podstatou náboženství, nad genezí uměleckého chápání světa i nad mezemi moderní filozofie. Jeho dílo plné erotiky, smutku a smrti, v němž prosazuje osvobození lidské individuality, výrazně ovlivnilo některé postoje Foucaulta a Derridy. A jeho vliv ani dnes nepřestává růst. Georges Bataille se ve Vnitřní zkušenosti (1943) a Metodě meditace (1947) soustřeďuje na otázky krajnosti a suverenity v rovině osobní zkušenosti a v mnohém zde navazuje na svá studia Nietzscheho a na mystickou tradici.

Sborník Spánek a sny obsahuje dvanáct studií českých badatelů, které nabízejí hlubší pohled na postoje k spánku a snu v osmi archaických kulturách. Pokrývá širokou geografickou a historickou oblast, od nejstarších čínských snů z dynastie Shang (13. st. př. n. l.) a indických upanišad, přes egyptské sny, sny staré Mezopotámie a Syropalestiny, až po sny ve starém Řecku a rabínském judaismu, a dále k pojetí spánku ve středověké kultuře Arabů, Seveřanů a křesťanů. Čtenář má díky literárním ukázkám a citacím možnost utvořit si vlastní názor na specifika jednotlivých kultur a jejich společný základ. Poslední tři studie se liší; první dvě se zaměřují na sny u Geoffreyho Chaucera a René Descarta, ukazují nástup novověkého myšlení o snech a zkoumají změny v názorech na spánek a sny. Závěrečná studie, která se věnuje současné psychologii a psychoanalýze, přináší aktuální pohled na problémy zmíněné v předchozích článcích a dokládá, že lidské snění si zachovalo svou přesvědčivost a sílu. Sborník také zahrnuje srovnávací studie, které shrnují výsledky jednotlivých autorů a poskytují obecnější nástin problematiky.

Obrazy světa jsou souborem studií o konstrukcích světa v literárním textu. Autor přináší studie : Komenského Labyrint a člověk v labyrintu; Karel Hynek Mácha a jeho duch; Druhý čas Máje; Šlejharova poetika účasti; Weinerovy obrazy počátku. Vedle těchto autorů, kterým jsou věnovány monografickké studie, je v kratších pasážích také řeč o K.J. Erbenovi, V. Furchovi, J. Schiikanederovi, J. Šímovi a L. Klímovi. "Svět nevidíme, nevnímáme, víme o něm možná jen proto, že jsme ve své kulturní výbavě získali také toto slovo. Svět můžeme pouze prožívat, anebo si vytvářet jeho obrazy. První vylučuje druhé. V prožíváném světě jsem ponořen, a obraz světa je pouze předmětem. Literatura obojí různými způsoby spojuje - vždy ale provizorně a dočasně".

Svátost biřmování posiluje ty, kdo ji přijali, ve všedních dnech, při běžném životě v rodině, v práci, ve škole. Obřad biřmování zdůrazňuje jednotu iniciačních svátostí, křtu a biřmování. Po slavnostním vyznání víry biřmovanců biskup vztahuje ruce nad biřmovance a pronáší modlitbu, ve které jim vyprošuje dary Ducha svatého. Ty dávají těm, kdo přijímají svátost biřmování, plnější účast na Kristově mesiánském poslání, mají sloužit ke prospěchu společenství církve a k posvěcování světa. Obřad pak pokračuje pomazáním každého biřmovance křižmem. Publikace o svátosti biřmování přináší základní informace, které zpracoval olomoucký světící biskup J. Hrdlička. Text je bohatě doplněn fotografiemi, a kniha je tedy i vhodným dárkem.

Knihu tvoří šestapadesát esejů věnovaných konkrétním básnickým textům a autorům od starověku až po současnost, které výběrově zachycují různé lokality a typy míst v poezii. Každá báseň někde je a jednotlivé texty nabízejí odpovědi na otázku kde. Autorský kolektiv, koordinovaný Josefem Hrdličkou a složený ze studentů literární komparatistiky, filozofie a příbuzných oborů na Univerzitě Karlově, ukazuje, že spojení mezi poezií a místem je velmi podnětnou oblastí v myšlení o literatuře. Do širokého kontextu tohoto mnohovrstevnatého vztahu básní a míst uvádí souhrnná studie, jádro publikace představují eseje, které komentují a odhalují díla slavných autorů, jako jsou Walt Whitman, Ovidius, Vítězslav Nezval nebo Friedrich Hölderlin, ale i tvorbu básníků méně známých nebo pro český kontext nově objevovaných a překládaných. Čtenář tedy může porovnávat jejich psanou podobu s rozhlasovým ztvárněním. Uspořádání i zpracování antologie poskytuje inspirativní pohled na vybrané kapitoly světové i české poezie.

Rozhovory shrnuté pod názvem Vyjasňování spolu vedli Michel Serres (1930–2019) a Bruno Latour (1947–2022) na začátku 90. let. O generaci mladší Latour se v nich staršího filosofa s respektem dotazuje na pozadí jeho díla i života a zároveň se neústupně dožaduje vyjasnění jeho rozsáhlého a složitého myšlenkového světa. Vznikl tak napínavý dialog, který od počátečního kroužení kolem východisek Serresova myšlení a jeho vztahu k epistemologii a dobovým filosofickým proudům dochází k pronikavému pohledu na současný svět, dotýká se otázky zla a morálky a dodnes neztrácí svou živost a aktuálnost. Michel Serres představuje zvláštní postavu francouzského myšlení, která stála stranou ústředních tendencí a diskuzí. Rozhovor poprvé vyšel v roce 1992, poté co Michel Serres vydal dvě ze svých ústředních knih – Přirozenou smlouvu (1990) a Poučeného třetího (1991). V první z nich se objevným způsobem věnuje ekologické problematice a v mnohém předznamenává pozdější ekologické myšlení, ve druhé zdůrazňuje důležitost všestranného vzdělání, které neopomíjí exaktní ani humanitní obory a staví na jejich propojení. Dílo Bruna Latoura v mnohém navazuje na tyto Serresovy podněty.

Eseje této knihy vycházejí z teze, že přirozeným životním postojem člověka je osamělá chůze v krajině. To je zjevně problematický předpoklad a má své kulturněhistorické i estetické pozadí a v mnoha ohledech neodpovídá skutečnosti. Ale životní postoj není jen tělesná přijatá pozice, nýbrž také idea, ideál, pracovní teze, metoda, způsob, jak čelit tomu, co se vnucuje. A především způsob čtení světa. Kontinuita chůze, jež může být fyzickou analogií kontinuity duševního života, otevírá způsob pohledu na věci a ukazuje některé jejich stránky, které běžně zůstanou v pozadí.Významnou složkou tohoto přístupu je básnická řeč, která historicky byla spojena s fyzickým pohybem (tanec, rituál) a přinejmenším v romantice se stala také výrazem osamělého chodce. Jednotlivé kapitoly knihy se věnují těmto tématům: tradiční živly, noc, hora, les, tvář, svět, hlas, básnická řeč.

Kolekce básní slavného anglického básníka Gerarda Manleyho Hopkinse (1844–1889) v překladu biskupa Josefa Hrdličky postihuje běžné události našeho dne, v nichž spatřuje podnětnou vznešenost: ta nás opět ubezpečuje, že život má hluboký význam a láska nevymizela.

Kniha se věnuje dosud málo zpracovanému tématu avantgardy v poválečném Československu. Vedle teoretických kapitol, které zasazují pojem postavangardy do širšího kontextu, věnují autoři pozornost mj. činnosti postsurrealistických skupin kolem Karla Teiga a Vratislava Effenbergera i zvláštnímu, "alternativnímu" postavení avantgardy v reálném socialismu. Knihu doplňuje soubor textů z pracovního kolokvia věnovaného otázkám postavantgardy, překlad studie významného teoretika avantgardy Hala Fostera a obrazová příloha.

Jeden z nejvýznamnějších a zároveň nejslavnějších textů francouzské filosofa, jehož literární tvorba byla oceněna Nobelovou cenou. Současný intenzivní zájem o Bergsonovu tvorbu svědčí o tom, že vzdor době, která nás od něj dělí, jeho myšlenky rozhodně nezmrtvěly. Nový překlad do češtiny je veden mj. snahou kriticky se vyrovnat s překladem Václava Černého ze třicátých let, jehož jazyk i pojmosloví dnes již poněkud zastaraly, navíc Bergsonově terminologii není vždy nejvěrnější. Překlad je doplněn zevrubnou studií Tomáše Chudého.

Značná část jednání raně novověkého člověka měla symbolický význam. Projevoval se v každodenním životě jedince, mnohem zřetelněji se však dostával ke slovu ve výjimečných slavnostních okamžicích, k nimž patřily především mocenské rituály. Nacházel ale odraz i ve strategiích chování mužů a žen z různých vrstev tehdejší společnosti. Byl patrný v utváření a představování rolí jedince před jeho sociálním okolím. V neposlední řadě se zrcadlil rovněž v prostředcích reprezentace nebo při konstituování paměti. Právě těmto tématům věnují pozornost autoři textů otištěných v kolektivní monografii, kteří se na základě širokého spektra písemných, hmotných i obrazových pramenů zabývají různými formami symbolického jednání a jeho rolí ve vzájemné interakci dobových aktérů.

Hrdinů je na světě velmi mnoho – alespoň potenciálně. Každý z lidí může vypadnout z mezí všednosti a jedním takovým hrdinou se stát. V této knize, vycházející z cyklu rozhlasových esejů, který byl v roce 2015 vysílán na stanici Český rozhlas Vltava, se autoři dotýkají nejrůznějších způsobů hrdinství v básních. Jejich hlavním cílem je ponouknout čtenáře k tomu, aby se pustil do vlastních výzkumů na onom pomezí, v němž se z obyčejných lidí i věcí stávají hrdinové. Všímají si přitom především nečekaných modů heroismu, příběhů o hrdinech, kteří se své úlohy chopili překvapivým způsobem či kterým při díle nechyběla bázeň ani hana. Zde přítomné eseje byly znovu přehlédnuty, protříbeny a byl k nim připojen poznámkový aparát. Jsou doplněny literárněhistorickou a interpretační studií, která mapuje základní repertorium literárního hrdinství v evropském písemnictví a v literaturách Evropou inspirovaných. Kniha svým pojetím volně navazuje na publikaci Básně a místa (2015).

Přehled nejdůležitějších výroků, podobenství a příběhů ze života Ježíšova a prvotní církve. Druhé vydání.

Kapitoly této knihy spojuje zájem o vztah mezi řečí poezie a světem. Slovo kosmos v jejím názvu odkazuje k představě uspořádaného světa, který báseň předpokládá, zviditelňuje nebo utváří. Kosmos je podstatným předpokladem poetiky Gastona Bachelarda, jíž je věnována jedna z kapitol. Další kapitoly se zabývají texty o kamenech Rogera Cailloise, nebo se věnují Paulu Celanovi a Jiřímu Kolářovi a dalším autorům.

Ústa mluví to, čeho je srdce plné (Mt 12,34). Osobní dlouholetá praxe zkušeného „služebníka Božího slova“, pomocného biskupa olomoucké diecéze a vyučujícího homiletiky na olomoucké teologické fakultě, systematizuje impulzy pro formaci kandidátů kněžství. Text může věcně posloužit i samotným kněžím v terénu, je-li jim vlastní nezbytná odvaha neustále zdokonalovat svůj přístup k odpovědné službě kazatele.

Publikace, jejíž druhé, přepracované vydání seznamuje čtenáře s historií a mimořádně hodnotnými architektonickými a uměleckými památkami Telče a jejího okolí, je netradičně doplněna černobílými fotografiemi podtrhujícími jedinečnost místa a zachyceného okamžiku.Obsah: Město Telč – Náměstí Zachariáše z Hradce, Zámek, Kostel sv. Jakuba, Hradby a brány, Věž a kostel sv. Ducha, Jezuitská kolej, Konvikt sv. Andělů, Kostel Jména Ježíš, Židovské památky, Kostel sv. Anny, Soubor soch Na dlážkách, Staré Město, Boží muka; Okolí Telče, at.

Život Mariin není v díle R. M. Rilka osamoceným ostrůvkem, nýbrž vyvrcholením mariánských motivů a básnických setkání s Pannou Marií v jeho lyrice. Mariánská poezie R. M. Rilkeho je ve svých kořenech blízká lidové mariánské písni, bezstarostně a vroucně prýštící z upřímného srdce. Sbírka Život Mariin je knihou i pro dnešní čtenáře. Pro ty, kteří přicházejí do Mariina okruhu z různých stran a s nejrozličnějšími předpoklady, ba i s předsudky, a jako Rilke se vyhýbají se cestám prošlapaným a opatřeným ukazateli. Přeložil Josef Hrdlička, jazyková spolupráce Vratislav J. Slezák, ilustrace Klára Jelínková, doslov napsal Mojmír Trávníček.

Rozbor historické autobiografie vrchnostenského úředníka z českého a moravského prostředí pobělohorského období. Autobiografie zahrnuje události z 2. pol. 17. stol., které Jan Nikodém prožil ve službách Jana Jiřího Jáchyma Slavaty.

Náměty ke krátkým homiliím pro všední dny doby postní a velikonoční. Kniha je nabídkou i pro ty, kdo chtějí půst, Velikonoce i přípravu na slavnost Seslání Ducha Svatého prožít v hlubším kontaktu se Slovem Božím.

Biblické podněty k rozjímání při cestách přírodou

V letech 2003–2005 a 2011–2014 byly v Arcidiecézi olomoucké realizovány vzdělávací kurzy pro lektory Božího slova v rámci všech děkanátů. Obou kurzů se zúčastnilo celkem více než 2000 věřících. Tato knížečka obsahuje řadu zamyšlení nad jedním z témat kurzů: Duchovní rozměr služby lektora. Je to jedinečná pastorační pomůcka, kterou by měl znát každý lektor, aby Boží slovo jím přednášené co nejúčinněji zasáhlo posluchače. Především však si musí být vědom, že se svojí službou stává mluvčím samého Boha. Posluchač snadno pozná, zda lektor sám ví, co čte, zda se na svůj úkol připravil, zda je textem sám osloven a odpovědně zaujat.

Kniha Josefa Hrdličky otevírá otázku, co je exilová poezie a zda představuje podobně významnou oblast jako milostná či přírodní lyrika. Složitý a proměnlivý fenomén exilu sleduje na příkladech literárních textů od antiky do současnosti a na pozadí historické poetiky exilu se zabývá českými básníky, kteří odešli ze své země po roce 1948 a výrazně se podíleli na literatuře psané v zahraničí. Na básních Ivana Blatného, Milady Součkové, Ivana Diviše či Petra Krále ukazuje kontinuitu i proměny západní tradice a obraznosti exilu.

Svazek edičně zpřístupňuje dokumenty z let 1436 až 1620 pro vybraná česká a moravská vrchnostenská města, které reflektují snahy o zajištění náboženského vývoje v daných lokalitách. Nejstarší dokumenty, pocházející z 15. a počátku 16. století, většinou vydali katoličtí představitelé, jako Zikmund Lucemburský a Albrecht Habsburský, kteří zaručovali svobodný výkon přijímání podobojí v oblastech přikloněných k utrakvismu. V 16. století dominovali mezi vydavateli utrakvisté a později evangeličtí páni, kteří se snažili zajistit výkon preferovaného vyznání ve svých městech. Od osmdesátých let 16. století se objevují také dokumenty katolických pánů, kteří předávali patronátní právo k farním svatyním nositelům protireformace. V období mezi lety 1580-1620 bylo vydáno dvě třetiny zkoumaných listin, což ukazuje na snahu obou táborů upevnit své pozice. Svazek obsahuje 75 listin in extenso, doplněných regestem a poznámkovým aparátem. Úvodní studie představuje soubor pramenů a zasazuje je do kontextu diplomatické produkce šlechty na přelomu středověku a novověku, včetně uchovávání a dochování textů. Součástí jsou také rejstříky a seznam pramenů a literatury.