Nicolas Bouvier Pořadí knih

Z lektury całości wychodzi się sytym, zregenerowanym i ubogaconym: Bouvier mistrzowsko łączy konfesję z obserwacją, po wirtuozersku także oswaja egzotyzm i orientalizm (oswaja, ale nie familiaryzuje – nie ma tu ani banałów sentymentalności, ani hipokryzji pobłażliwości). Brakoniecki-tłumacz z kolei asystuje autorowi z ogromną wprawą, dojrzałą wrażliwością, a także skupieniem stylisty, dopomagając w trudnym transferze przeżyć, doświadczeń, wielokrotnie przepisywanej momentalności. „Na Północy / ryż zamarzł w stodołach”, „wieśniak zaznacza rozpalonym żelazem / worki do zniszczenia”, zawiadamia poeta w wierszu Ostatnia niedziela przed śniegiem. Realizm w funkcji chwytu uniezwyklenia? Może raczej w zastępstwie wszelkiej półfantastycznej sekretności? Bo Bouvier nie jest we własnej odysei ani Odyseuszem, ani zalotnikiem – ani nie kocha skóry świata, ani nie kocha jego duszy. To skupiony, sumienny wędrowiec. To cyzelator doświadczenia. Karol Samsel

Aranské ostrovy jsou nejzápadnější výspou keltské civilizace. Drsná kamenná plošina ohraničená stometrovými útesy a rozpolíčkovaná nízkými zídkami je jednou z posledních bašt původní irské kultury – několik stovek obyvatel zde uchovává tradice a ještě mluví irsky. Cestovatele Nicolase Bouviera jednou v únoru přivítaly skalnaté Aranské ostrovy vichrem a olověnou oblohou. Autor Návodu k použití světa si ovšem libuje právě ve strohých místech a v krajinách úsporných tak, jako je působivý ve své jednoduchosti jeho vypravěčský styl. Aranské ostrovy, do jejichž útesů od počátků světa buší oceán, ukrývají prehistorické pevnosti i neobyčejné lidské příběhy. Nicolas Bouvier, otevřený řeči tohoto místa, zde nabízí čtenáři svůj poslední cestopis, doplněný o dva menší texty z cest po Koreji a Číně. Jeho cestovní zápisky jsou protkané milým humorem i zralými úvahami s nečekanými závěry a zároveň jsou věrné místům, která navštívil, i jakýmsi jejich pokračováním.

Faszination Asien: Nicolas Bouviers bislang unbekannte Tagebuchaufzeichnungen aus Japan. Fragmentarische Szenen dokumentieren Bouviers Erfahrungen und Gefühle gegenüber einem Land, das ihm bis zum Ende seines Aufenthalts fremd bleiben wird. Vielleicht gehört das Buch gerade deshalb zu Bouviers persönlichsten Werken, reflektiert es doch seinen täglichen Kampf mit dem japanischen 'way of life', zeigt sein Ringen um Akzeptanz, die Momente des Glücks, aber auch seine Wut angesichts der freundlich-höflichen Distanz. In 'Das Leere und das Volle' versucht Bouvier nichts Geringeres, als die japanische Seele einzufangen – und wie immer gelingt es ihm, den Zauber einer anderen Welt so vollkommen in Worte zu fassen, dass die Fremdheit ihre Distanz verliert.

Netradiční cestopis s ilustracemi autorova společníka malíře Thierryho Verneta hovoří o jejich několikaletém putování přes Balkán, Turecko, Persii, Pakistán a Afganistán.

Pourquoi, à l'âge de 16 ans, dès que les frontières s'ouvrent après la guerre, décide-t-on de partir, seul, pour Florence ? Pourquoi pousser toujours plus loin le voyage et faire de la vie ce long détour ? Nicolas Bouvier (1929-1998), voyageur, écrivain et poète, photographe et iconographe par nécessité aussi bien que par goût, parle pour la première fois de son enfance, genevoise et protestante, de ce désir de partir, de ce besoin d'immersion dans d'autres cultures, de la difficulté d'écrire, du rire et du plaisir. Une réflexion sur la vie, sur les autres, "Routes et Déroutes" dévoile l'auteur entre autres, de "Chroniques japonaises", du "Poisson Scorpion", du "Journal d'Aran", de "L'Échappée belle" (Metropolis), d'"Une orchidée qu'on appela Vanille" (Metropolis). Une dizaine d'ouvrages pub liés, autant de chef-d'œuvre

Japonská kronika se v roce 1990 zařadila mezi deset nejlepších francouzských knih a byla doceněna i znalci japonské kultury. Tato Kronika, sepsaná za dlouhá léta, je jakýmsi zasvěcením do intimní přirozenosti Japonska – jeho legendy, dějiny a autorovy obrazy se zde prolínají v příběhu jedinečném svým humorem a citlivým postřehem.

Recognized by historians and politicians as a model for European unity, Switzerland is nonetheless a difficult country to understand as a whole. Whereas individual Swiss cities have strong identities in the international political, cultural, and economic arenas, the country itself seems to be less than the sum of its parts. To capture the elusive spirit of Switzerland, four eminent writers explore the roots of its political unity and cultural diversity in a series of urban portraits. Their observations make for both good storytelling and insightful social commentary

V próze Ryba-štír se Nicolas Bouvier vrací do poloviny 50. let, kdy po dvouletém putování Asií dospěl na Cejlon.