Elie Wiesel Pořadí knih

Elie Wiesel získal Nobelovu cenu jakožto “posel lidskosti, člověk oddaný humanismu”. Smí tedy člověk zabít druhého? Tuto strašlivou otázku v této novele řeší na příběhu mladého muže. Protagonista se nedávno vrátil z koncentračního tábora, kde byla zničena celá jeho rodina, jeho vesnice a také jeho důvěra v lidskost. Ocitá se nyní v zemi, kde před staletími žili předkové jeho rodiny. V zápase o tuto zemi dostane úkol - zabít člověka. Jak se s tímto hrozným zadáním má vyrovnat? Novela vychází s doslovem Robiho Friedmana, izraelského klinického psychologa, skupinového analytika.

Wieselovy memoáry mají několik vyprávěcích pásem, střídajících se s velkou pestrostí. Hlavní těžiště leží ve zprávách o stavu světa, tak jak jej autor zažíval na četných cestách do zahraničí a jak k němu doléhaly ohlasy světových událostí. Druhý proud tvoří reflexe vlastních osudů a literární činnosti, prokládané talmudickými úvahami o všech podstatných věcech člověka i lidstva. Wieselovy Paměti nám poskytují možnost nahlédnout do soukromí i do veřejného působení vzácné osobnosti, angažovaného účastníka a svědka nejdůležitějších událostí dvacátého století.

Román známého spisovatele, nositele Nobelovy ceny, se odehrává z velké části v současném New Yorku v ordinaci psychoanalytičky, i když zasahuje do minulosti a je v určitém slova smyslu i dílem historickým.

Příběh příslušníka poválečné židovské generace vyrůstajícího v Americe; syn se postupně dozvídá o osudech svého otce a začne pátrat po osobě, která nejen jemu způsobila bolest a utrpení.

Po nouzovém přistání letadla ubytuje ve svém domě pět cestujících podivný muž: prohlásí se jejich ,soudcem" a podrobí je výslechu. Nad jedním hodlá vynést rozsudek smrti. Jeho stěžejní otázka zní: Proč lpíte na životě? ,Souzení" jsou donuceni ke krutému hledání pravdy: Claudia o svých láskách, Raziel o své ztracené minulosti, izraelský voják Joav o smrti, kterou viděl a která ho čeká, Bruce o vině, již páchal na ženách, George o tajemství, jež ho tíží. Tváří v tvář nejasné hrozbě soudí sami sebe: čím se provinili, za co jsou odpovědni? Příběh s dramatickou zápletkou, gradující v pocitech hrdinů od úžasu či zlosti po skutečnou úzkost a končící překvapivým rozuzlením, je zároveň zamyšlením nad obsahem a smyslem, který dává člověk své existenci.

Eseje o velkých postavách židovské tradice. Druhý soubor esejů tématicky svázaných starozákonní dobou. Autor interpretuje příběhy desítky postav židovské tradice, v nichž lze objevit naděje pro židovský národ (např.: Rut, Elijáše, Jonáše, Izajáše, Ester a dalších). Autor se nad jednotlivými postavami zamýšlí ve světle komentářů midrašské literatury a agady. Čtenáře upoutá autorův charakteristický styl, jímž si v souvislosti s vlastnostmi postav a líčenými příběhy klade otázky, a vtahuje tak čtenáře do svých úvah.

Podtitul : eseje o velkých postavách židovské tradice Eseje o velkých biblických postavách z pera nositele Nobelovy ceny za mír a výtečného znalce židovského literárního odkazu. Wiesel své úvahy o životě a době známých postav židovských dějin, jako byl Noe či Mojžíš, založil jak na znalostech jazyka, zvláště na etymologických rozborech, tak i na podrobném studiu Talmudu a Midrašů. Tak jako tyto židovské komentáře Tóry a legendy i on se snaží rozvrstvit hutný text bible a předvést současníkům aktualizovanou podobu života velkých osobností židovské historie, kterou jsme i my přijali za svou. Dalo by se říci, že nám přibližuje věci odtažité. Ale nejen to. Hlavně se dobře ptá a umí postihnout věci podstatné. Proto těchto deset textů nelze chápat jen jako pouhý výklad, ale spíše jako dobře uchopitelnou inspiraci k vlastnímu přemýšlení o vlastních existenciálních problémech.

Rozhovor přibližuje názory židovského spisovatele na nadčasové náboženské otázky i aktuální politické a společenské problémy. Dialog shrnuje názory na zlo, život, Izrael, antisemitismus, talmud a řadu dalších značně různorodých témat. Problematika z oblasti judaismu, politiky a etiky vymezuje ideové ukotvení vlivného literáta.

Ve městě Sighetu, jež za války obsadilo Maďarsko, prožívá Elie dětství ve zbožné židovské rodině. Lidem se zdá, že válka je kdesi daleko a že dřív než nacisté tady budou Rusové. Na jaře 1944 ale přijdou Němci a v krátké době deportují Židy do vyhlazovacích táborů. Elieho rodina se dostává do osvětimského pekla: „Kousek od nás stoupaly plameny z nějaké jámy, gigantické plameny. Něco se tam pálilo. K díře přijelo nákladní auto a vyklopilo svůj obsah: byly to malé děti.“ Patnáctiletého(!) Elieho oddělí od matky a sester, podaří se mu naštěstí zůstat s otcem, a to jim oběma pomůže, aby přežili následujících měsíce plné utrpení. Pak se přiblíží fronta a Němci vězně vyženou na několikadenní pochod v mrazu a sněhu, než je odvezou vlakem do Buchenwaldu. Těsně předtím, než tábor osvobodí Američané, umírá Elieho otec za hrůzných okolností, které budou Elieho už navždy pronásledovat. Teď však střídmými slovy, mírně a ztišeně vypráví celý svůj příběh...

Kniha vychází s podtitulem Moudrost chasidských mistrů