Sylvia Brinton Perera Knihy

Termín "obětní beránek" označuje jednotlivce a skupiny, které jsou obviňovány z působení zla. Hledání obětních beránků znamená identifikaci osob, které lze ztotožnit se zlem, a jejich vyčlenění z komunity, což umožňuje ostatním cítit se bez viny. Psychologicky je honba za obětním beránkem formou popírání stínu, což je projekce našich neslučitelných postojů a emocí na druhé. Místo abychom tyto aspekty přijali jako součást našeho lidství, potlačujeme je a oddělujeme od vědomého já. V západní společnosti byla tato role často přisuzována Židům a dalším menšinám, stejně jako dívkám a ženám, které čelily obviňování a odmítání. Tyto skupiny nesly břímě obětního beránka, protože jejich identita nebyla společensky akceptována. Ztotožnění se s touto rolí může vést k sebenenávisti a chování motivovanému pocitem viny a hanby. Kniha zkoumá psychologický vliv obětního beránka na životy moderních mužů a žen a zahrnuje příklady z autorčiny analytické praxe. Dále se zaměřuje na archetypické vzorce v mýtech a židovsko-křesťanské tradici, čímž proniká pod povrch komplexu obětního beránka.

Sylvia Brinton Perera, psycholožka praktikující analytickou psychologii v New Yorku, ve své provokativní knize popisuje okolnosti znovunalezení potlačených aspektů archetypického ženství současnými ženami na jejich cestě ke svobodě a celosti, ženami, jejichž „bujarost byla uvězněna a ponížena na pouhou frivolitu, radostná žádostivost pošpiněna jako kurevnická oplzlost nebo označena za sentimentální mateřskost, životní energie byla omezena povinností a poslušností … devalvace zplodila vykořeněné dcery patriarchálního řádu, které jsou odcizené vášním a silám svého ženství a vzhlíží k výšinám nedosažitelných snů a ideálů udržovaných duchem, jenž se zpronevěřil pudovým vzorcům královny nebe a země … energie nyní musí explodovat a způsobit – kromě jiného – návrat Velké bohyně do západní civilizace a kultury“. „Svět archetypů musí zůstat člověku vědomý, ať už jej chápe nebo ne, neboť v něm je ještě přírodou a spojený se svými kořeny. Světový názor nebo společenský řád, který člověka odřezává od praobrazů života, nejen že není kulturou, nýbrž ve vzrůstající míře vězením nebo stájí.“ C. G. Jung, Psychologické aspekty archetypu matky