Gabriel Marcel Pořadí knih

Kniha přináší český překlad tří raných programových textů francouzského „novosokratika“ a „filosofa dialogu“ Gabriela Marcela (1889–1937), který pořídila Peluška Bendlová. Jsou to jednak eseje Existence a objektivita (1925) a Postavení ontologického tajemství a jeho konkrétní přiblížení (1933), jež se upínají k Marcelovu Metafyzickému deníku z let 1914–1923, jednak přednáška Můj základní záměr, kterou Marcel proslovil na univerzitě v Gentu v roce 1937. Peluška Bendlová napsala též důkladnou úvodní studii Mezi reflexí a vírou, v níž uvedené tři texty analyzovala v kontextu celého Marcelova filosofického díla. Kromě toho přeložené texty opatřila poměrně rozsáhlými poznámkami pod čarou, které obsahují její komentáře doplněné o český překlad tematicky relevantních výňatků z Marcelových stěžejních děl z let 1951–1973, v nichž francouzský myslitel své někdejší filosofické úvahy revidoval, pozměnil či dále rozvedl. Kniha je posledním plodem více než dvě desítky let trvajícího marcelovského studia Pelušky Bendlové (1931–2019). Je vydána z její literární pozůstalosti.

Kniha přináší dvě závěrečné kapitoly díla Homo viator, v nichž Marcel uvádí Rilkeho poezii do kontextu se svou filosofií poutnictví, kterou pojímá jako směřování z viditelného do neviditelného. Duše se takovýmto „přesídlením“ vrací z „exilu“ do „vlasti“. Pod vlivem „vysušující techniky“ se však smrt stává „brutálním faktem připomínajícím rozpad nějakého zařízení“. Neosókratik Marcel nás vyzývá, abychom znovu vstoupili na nekonečnou cestu k tajemství bytí i smrti.

Studie významného francouzského filozofa zkoumají některé aspekty myšlení a jednání člověka. První studie se věnuje samotné podstatě reflexe a myšlení člověka coby základu filozofického uvažování. Druhý text zkoumá poměr mezi svobodou a náležením druhému ve vztahu. „Nástin fenomenologie bytí v situaci“ analyzuje význam služebné role těla ve vztahu k člověku. Následující dvě práce vymezují podstatu fenomenů, jež vznikly z konkrétní životní situace člověka (víra, věrnost). Šestá úvaha se na základě filozofické tradice pokouší dokázat Boží existenci. Předposlední příspěvek prostřednictvím vzájemné konfrontace odhaluje podstatu pravověrnosti a konformismu. Závěrečná úvaha se zabývá výlučně náboženským tématem: ekumenickým soužitím. Obsahově značně odlišné texty spojuje úsilí o výklad dané problematiky optikou syntézy principů humanismu a ideových kořenů křesťanství.

Veřejnosti je Gabriel Marcel znám především jako čelný představitel francouzského existencialismu. Vedle filozofie se však Marcel věnoval také dramatické tvorbě. Do našich českých podmínek přichází Marcel-dramatik jako zcela nový fenomén. Kniha představuje dvě ukázky z Marcelova velmi rozsáhlého dramatického díla. První hra "Obrazoborec" je hrou o sváru přátelství s láskou, o oběti a soucitu, o působnosti lži, o šalebnosti obrazu, který si tvoříme o sobě i o svých bližních. Snad nejvíce je však hrou o metafyzickém neklidu, o tom, co v lidském životě zůstává nevyslovitelné a neproniknutelné: o tajemství.

Studie P. Bendlové o vztahu Gabriela Marcela k hodnotám je doprovázena překlady tří dosud nepřeložených esejů Hodnota a nesmrtelnost, Člověk jako problém a Nebezpečná situace etických hodnot. Gabriel Marcel, významný představitel francouzské filosofie existence, vedl na tomto poli polemiku hlavně s J.-P. Sartrem a představiteli soudobé francouzské axiologie. Čtenář se tak poprvé podrobně seznamuje s Louisem Lavellem a Rané Le Sennem. Jádrem nadčasového významu celé publikace je Marcelova ostrá kritika neudržitelné situace hodnot v soudobé industriální společnosti, která hodnotu člověka redukuje na jeho výkonnost a bere jej jako svazek funkcí. Po Nietzscheově \"smrti Boha\" se člověk stal sám sobě otázkou bez odpovědi. Marcel nabízí řešení v duchu své \"konkrétní filosofie\" křesťanského novosokratismu.

Dialogy, v nichž rozmlouvá s filosofem Gabrielem Marcelem myslitel nemenšího významu -Paul Ricoeur. V šesti rozhovorech Ricoeur vybízí a směřuje Marcelovy myšlenky, aniž by do rozhovorů vstupoval coby svébytná myslitelská osobnost, nýbrž účastní se rozhovoru jako ten, komu záleží, aby byl slyšen ten druhý.

Výbor z díla přibližuje základní témata myšlenkového systému význačného představitele filozofie existence. Článek „Nástin konkrétní filozofie“ představuje shrnutí jeho filozofického systému, který odmítá abstrakci a zabývá se fenomenologickým výzkumem konkrétních osob v konkrétních situacích. Následující studie nachází podstatu lidské tolerance v úplném pochopení druhé lidské bytosti. „Poznámky k pojmům čin a osoba“ zdůrazňují, že každá osoba se ve smyslu svého poslání musí aktivně angažovat. Čtvrtý text odhaluje podstatu zla, jež má podobu narušení integrity. Závěrečná přednáška popírá smrt, neboť hluboká vzájemnost s druhou bytostí je schopna překonat konec jejího bytí.

Ve svazku jsou obsaženy čtyři přednášky, z nichž dvě pocházejí z roku 1933 a zbylé byly prosloveny v létech 1941 a 1942. Mají meditativní, básnicky laděný charakter. Francouzský nábožensky orientovaný filosof existence v nich nahlíží do zášeří prožitkového světa člověka se zřetelem k jeho poznávání, k zážitku vlastnictví, ke vztahu mezi „já“ a „druzí“ a k formování naděje.