Idolina Landolfi Pořadí knih (chronologicky)

At the invitation of the Swiss ornithologist, Max Boehm, a young French academic, Louis Antioch, agrees to undertake a journey tracing the flight of the stork in order to solve the mystery of the birds' disappearance. But before the trip, Boehm dies of a heart attack in suspicious circumstances.

V prostředí skal a ledovců jsou postupně nalezena v pozici embrya tři zmučená těla. Rituální vraždy, nebo dílo šílence? Na druhém konci Francie dojde k nevysvětlitelné krádeži dvacet let staré školní kartotéky, podivnému vniknutí do místní hrobky. Vyšetřování vedou nezávisle na sobě dva policisté, maximálně rozdílní, ovšem jen zjevem. Jednotlivé střípky mozaiky do sebe postupně zapadají, napětí nejen neochabuje, ale stále narůstá. Skutečně vynikající thriller, přeložený už do 12 jazyků. V zájmu autentičnosti se ovšem autor občas nemůže vyhnout hrubému vyjadřování některých osob, krvavým scénám apod.

První román Donny Tarttové se po svém vydání v roce 1992 stal bestsellerem, popisovaným jako „současná klasika“ a „geniální“ příběh, jehož četba vyvolává téměř provinilé potěšení. Tím předznamenal autorčinu úspěšnou kariéru, za kterou získala řadu významných ocenění, včetně Pulitzerovy ceny za svůj poslední román z roku 2014. Příběh, vyprávěný retrospektivně jako zpověď jednoho z aktérů, sleduje setkání šesti excentrických studentů klasické řečtiny na malé univerzitě v Nové Anglii. Pod vlivem charismatického profesora si vytvoří elitní klub a izolovaný intelektuální svět, kde objevují nové způsoby myšlení o kráse, pravdě, hrůze a zločinu. Jejich experiment zkoumá tajemství bakchantského rituálu, ale brzy se zvrhne v tragédii a morální rozklad, který zničí jejich charaktery a životy. Recenzent ocenil, že „autorce se podařilo popisovat melodramatické a bizarní události tak, že působí zcela věrohodně“. Žánr románu, charakterizovaný jako „detektivka naruby“, ukazuje od počátku, kdo zločin spáchal, a vyprávění se zaměřuje na odhalení důvodů a okolností, které k němu vedly, a na následky, s nimiž se pachatelé musí vyrovnat.

«L’esperienza che passa di bocca in bocca è la fonte a cui hanno attinto tutti i narratori», scrisse Walter Benjamin. La voce che sentiamo è quella di un «viaggiatore incantato» che racconta le sue avventure su un battello nel lago Ladoga. Questo narratore, descritto come un uomo di grande statura con un viso aperto, vive esperienze sorprendenti e improbabili che gli capitano senza cercarle. La morte lo sfiora più volte, ma lo respinge, mentre la vita sembra seguirne un disegno misterioso, noto solo alla madre defunta che lo aveva promesso a Dio. Le storie di quest’uomo, che ha «molto veduto», sono infinite e non pretendono di avere risposte. Le sue parole si stagliano su uno sfondo dorato della vecchia Rus’ di Kiev, mentre i racconti si popolano di vagabondi, prostitute, padroni, mercanti e nobili, tra cui la zingara Gruša, simile a «una serpe lucente». Leskov, lontano dalle teorie, trasmette una dispersione di casi che evoca un azzardo teologico, richiamando l’idea di salvezza per tutti, anche per i suicidi. La storia di un seminarista suicida introduce questo corteo di narrazioni. Landolfi tradusse l’opera tra il 1962 e il 1963, raggiungendo un risultato magistrale: il tono dell’oralità permea il testo, rendendolo un unico respiro. L’opera originale è del 1873, mentre la traduzione apparve nel 1967.