Susanna Basso Knihy

Každá povídka Alice Munroové je jako rozlehlé sídlo s mnoha místnostmi. A každý pokoj tohoto sídla je dokonale zařízený nábytkem a prodchnutý osobností tamních obyvatel. Je tu žena, která se po milování pohádá se svým milencem, a najednou se ocitá na hraně okamžiku, který pro vztah může znamenat absolutní konec, anebo jen začátek další etapy. Je tu dívka, která kvůli nehezké tváři a postavě platí chlapcům, aby se s ní vyspali, což se rychle obrátí proti ní, když ji začnou vydírat. Je tu vdova, která přijíždí na skotskou vrchovinu, a zjišťuje, že její manžel byl možná někým docela jiným, než si celý život myslela. Možná. To slovo je v tvorbě držitelky Nobelovy ceny Alice Munroové podstatné, její příběhy nejsou jednoznačné. Jsou plné náznaků, nedořečených věcí a tutlaných tajemství. Náhody, nečekaná setkání i všední události se v jejím nesentimentálním podání proměňují v tajemné komnaty lidských osudů.

Del Jordan's scrapbook of memories records a young girl changing from childhood to adolescence._

THE WINNER OF THE NOBEL PRIZE IN LITERATUREThe characters who populate an Alice Munro story live and breathe. Passions hopelessly conceived, affections betrayed, marriages made and broken: the joys, fears, loves and awakenings of women echo throughout these twelve unforgettable stories, laying bare the unexceptional and yet inescapable pain of human contact.

Je to svědomí, co nutí člověka stále znovu a znovu zpytovat duši, anebo existuje cosi mnohem hlubšího, kam obyčejný smrtelník nedosáhne, ale o čem jen tuší, že číhá vyrazit každý okamžikem do útoku? Ian McEwan tuto myšlenku dovedl k dokonalosti. Třináctiletá Briony odvíjí svůj život v jistých představách, které ji mají neomylně dovést ke konkrétnímu, jasně vytyčenému cíli. Těmto snům přizpůsobuje vše, co přizpůsobit lze. Co nelze, tomu je třeba pomoci. S fantastickou úporností pubescenta a fantazií, rozvinutou až do krajnosti, dohání protagonisty své soukromé hry na život k tragédii, za kterou by měla po zbytek života činit pokání. V roce 2007 byl dle knihy natočen film Pokání.

Poslední Barnesova próza Roviny života spojuje – jak to u něj bývá zvykem – „to, co ještě nikdo nikdy nespojil“, aby po textech Žádný důvod k obavám a Vědomí konce vznikla další z jeho meditací dotýkajících se tématu smrti. V nejnovější autorově knize se prolíná téma fotografie a balónového létání a milostný příběh jednoho z prvních vzduchoplavců Freda Burnabyho a slavné francouzské herečky Sarah Bernhartové s velmi osobními úvahami nad ztrátou milované bytosti.

Příběh svatební noci z počátku 60. let, zasazený na pobřeží Anglie, nabízí zamyšlení nad dobovou podmíněností lidského chování, citů i vztahů. Rezonují tu naděje nadcházejícího svobodomyslného desetiletí i první písně Beatles, proslýchá se cosi o vynálezu antikoncepční pilulky, ale společnost ještě žije v zajetí tradiční morálky. On a ona v novele jsou "mladí, vzdělaní" a bez předsudků, jejich vztah doba silně podmiňuje. Hořkosladká rekapitulace po letech podává výmluvné svědectví... Milostný příběh, ač jímavý a tklivý, má daleko k červené knihovně, je vrcholem McEwanova vyzrálého umění. Autor už nepotřebuje šokovat jako v jiných svých dílech. Na malém půdorysu obyčejné svatební noci dvou obyčejných lidí nám podává se svrchovaným literárním mistrovstvím zprávu o druhé polovině 20. století i o "nezničitelnosti" a síle lásky.

V době, kdy svět stále ještě počítá náklady druhé světové války a železná opona se spustila, život jedenáctiletého Rolanda Bainese se obrátí vzhůru nohama. Dva tisíce kilometrů od matčiny ochranitelské náruče, uvězněný v internátní škole, přitahuje svou zranitelností učitelku klavíru slečnu Miriam Cornellovou a zanechává v ní jizvy i vzpomínku na lásku, která nikdy nezmizí. Hodiny jsou intimní i univerzální příběh o lásce, lítosti a neklidném hledání odpovědí.

Velká Británie prohrála válku o Falklandy a Alan Turing se věnuje vývoji umělé inteligence… To je alternativní historie 80. let minulého století z pera jednoho z nejvýznamnějších anglických prozaiků. Důležitým tématem knihy je však také láska – respektive otázka, jak se vyrovnáme se skutečností, že umělá inteligence patrně nebude umět lhát. Nebude totiž chápat ani naše milosrdné lži, na kterých mezilidské soužití stojí a padá a které my lidé tak dobře ovládáme.

Vzpomeňte si, co jste dělali v sobotu 15. února 2003? Londýnský neurochirurg Henry Perowne tento den prožívá jinak. Už od 3.40 ráno ho trápí předtucha, a díky Ianu McEwanovi sledujeme jeho myšlenkový proces krok za krokem. Hořící letadlo na obzoru předznamenává den, kdy Henry prožije anabázi připomínající postavy z literatury. Večer se chystá na rodinnou sešlost, ale nejprve musí zvládnout kontrolu pacientů, squash s kolegou, nákupy a návštěvu matky v domově pro seniory. Přitom se musí vyrovnat s návalem podnětů, neboť Británie zažívá největší protiválečný pochod v historii. V prostředí, kde hrozí teroristické útoky a média zkreslují realitu, se Henry ocitá v síti příčin a následků, kde malá chyba může mít dalekosáhlé důsledky. Osudový zvrat v jeho životě přichází s nevhodnou reakcí na drobnou kolizi. V tento nezapomenutelný den si Henry připomíná odvahu a to, že každá pravda je jen dílčí pohled. McEwanův román o mozku a čase zkoumá hodnoty, které lze v lidském životě odhalit i během jediného dne. Mistrně zhuštěné drama s koncovými zvraty ukazuje, že autor zůstává v skvělé formě a potvrzuje, že i v obyčejné přítomnosti je něco, co nás přesahuje.

Michael Beard je nositelem Nobelovy ceny, ale svou nejlepší práci odvedl už v mládí. Jako padesátník žije ze své pověsti, přednáší za horentní honoráře, zaštiťuje svým jménem vědecké instituce... S nutkavým sukničkářem Beardem se seznamujeme ve chvíli, kdy se rozpadá jeho páté manželství. Tentokrát je to ale jiné: nevěrná je mu žena. Autorův román je podobenstvím o neukojitelné touze, chtivé nenasytnosti i podvádění sebe sama.