Rudolf Sloboda Knihy

Kniha je súhrnom krátkych esejistických postrehov, zamyslení, úvah, kritík a pochvál mnohých prečítaných kníh pôvodnej slovenskej aj prekladovej literatúry. Tieto poznámky "akoby na okraj prečítaného" približujú Slobodov priamočiary a autentický spôsob myslenia a poukazujú na tri hlavné zdroje spisovateľovho záujmu: filozofiu, náboženské myslenie a beletriu

Malé příběhy malého chlapce, který vidí svět svérázně dětským způsobem a také dětsky mudrlantsky reaguje na všelijaká každodenní dobrodružství - proč je třeba, aby měly šachy pravidla, proč si nesmím hrát s cizím psem, proč zvířata nemluví, proč jsou mořští živočichové stejně důležití jako egyptští králové? Knížka je určena pro čtenáře předškolního až raně školního věku, ale potěší i rodiče.

Autobiograficky podbarvený román předního slovenského spisovatele seznamuje českého čtenáře nejen s klíčovými událostmi soukromého života, ale i jeho názory na poměry v totalitní ČSR. Slobodův román Láska, vzniklý na základě osobních zápisků a bezprostředních reflexí, se k českému čtenáři dostává téměř po více než třiceti letech v překladu J. A. Pitínského. Text s původním názvem Pamäti vrátili autorovi z nakladatelství Smena jako nevhodný k vydání v roce 1974 a Sloboda ho chtěl zničit. Nakonec ho věnoval své polské přítelkyni Ewě Huncové, která se zasloužila o jeho vydán

Kniha navazuje na řadu autorů – především historiků a teologů, kteří se tématem prvního vatikánského koncilu v různých souvislostech zabývali a zabývají již téměř půldruhého století. Jejím záměrem je spojit velké téma všeobecného církevního koncilu s lokálními dějinami, respektive s děním v Českých Budějovicích v době příprav, trvání a krátce po přerušení sněmu. Pohybuje se tedy ve dvou kontextech: prvním je světová událost koncilu, druhým krajské a zároveň biskupské sídelní město. Tím, co tyto dva kontexty propojuje, je jednak osobnost českobudějovického biskupa a zároveň osobního účastníka koncilu Jana Valeriána Jirsíka stojícího názorově na straně sněmovní menšiny, a dále reflexe koncilního dění v místním dobovém tisku. Jak Jirsíka s jeho tehdy vydávanými pastýřskými listy, tak i dobový tisk reprezentovaný pravidelně vycházejícími českobudějovickými českými i německými novinami, lze označit za tvůrce veřejného mínění, díky nimž se informace o významu koncilu a koncilním dění dostávaly do povědomí tehdejších obyvatel města, žijících ve specifické nábožensko-společensko-kulturní situaci poznamenané především národnostními, ale také mezi-konfesními spory. Právě díky novinám je možné sledovat také dopad kontroverzí spojených s vyhlášením dogmat o papežské neomylnosti a papežském primátu v převážně katolickém městě. (první vatikánský koncil, Jan Valerián Jirsík a České Budějovice v letech 1869-1870)

Filmografie nejznámějšího představitele kovbojů Johna Waynea.

Originální prvotina nekonformního slovenského prozaika čerpá námět z jeho brigádnického pobytu v Ostravě.

Román Krev jsem psal rychle. Neměl jsem žádný přesný plán. Snažil jsem se popsat duševní stav úředníka, kulturního pracovníka, který po listopadu 1989 zjistil, že je odepsaný, odstavený; jeho frustrace nespočívá jen v politickém krachu, ale také v poznání, že se stal starcem. Nejprve ho samotné zestárnutí začne zajímat, má k němu takový zvláštní vztah. Je pro něho důvodem, aby byl naštvaný na mladé lidi, i na příbuzné, kteří ještě nejsou na jeho platformě. Pochopí, že jeho vztahy se ženami byly nedorozuměními, a má radost, že sex už ho navždy vysvobodil ze svých ostnů. Přehodnocuje také pracovní stránku svého života. Byl ideologem a nemůže se smířit s pocitem, že dělal nějaké chyby. Komunistický režim považoval za normální, stabilní, nevyvratitelný. Nová doba, jaro 1990, zaútočí na jeho iluze a starý pán přeci jen zapochybuje, a i to jen částečně, o svém životě a zaměstnání, kde jeho povinností, ale i radostí bylo budování slovenské kultury. Neměl nejmenší pochybnosti o tom, že naše kultura je v pořádku, nechápal, k čemu nám revoluce byla. Tyto tíživé úlohy jsou v románu propleteny – aspoň jsem se o to snažil – „lyrickými“ pasážemi, příjemnými sny, vzpomínkami na dětství. Ale pochybnosti jako rakovina hlodají kdysi silného muže. Rudolf Sloboda

Román Podzim (Jeseň) je volným pokračováním nejúspěšnějšího Slobodova díla – románu Krev – a zároveň poslední knihou, která vyšla za autorova života. Na jejích stránkách se spisovatel opět stává hlavní postavou svého textu, jen místo Hospodáře přichází Děda, muž ani ne tak starý, jako spíš unavený konáním každodenní lopoty – řemesla žít. Za humny plyne řeka Morava, střídají se parna a bouře léta 1993. Sledujeme scény z běžného dědova života, jeho práci na dvorku i na divadelní hře, prostřihy do minulosti, interakce se ženou, dcerou a vnučkou, komická nedorozumění se sousedy. Dumáme nad dědovými rozbory biblických témat, soudy o veřejném životě, stárnutí a nemožnosti lásky. Dědovy věty jsou prodchnuté hořkostí a kverulantstvím, věčně se hádá (sám se sebou) o smysl existence. V tom spočívá dar, který si odnášíme ze setkání se Slobodovým textem: stáváme se svědky vypjatého úsilí žít a psát čestně a autenticky.

Čtyřicetiletý scenárista se snaží vytvořit námět na filmový scénář ve chvíli, kdy se ocitl v hluboké tvůrčí i osobní krizi. Rodinné problémy s manželkou trpící schizofrenií, dospívající dcerou, sousedy a kolegy v zaměstnání stejně jako hledání logických souvislostí v chaosu a absurditě života – to vše je podáváno s tvrdou až krutou otevřeností, vyvažovanou sebeironií a humorem pro autora charakteristickým. Román Rozum je Slobodovo vrcholné a nejčtenější dílo. "Když se roku 1982 objevil v knihkupectvích román Rozum..., jen málokdo tušil, že právě vyšlo jedno z klíčových děl slovenské literatury 20. století." Dušan Taragel, SME

Psychologický román slovenského autora, v němž hlavní hrdinka Uršula v niterných záznamech odhaluje svá nejintimnější přání, svůj "tajný život". Uršula řeší značně problematické vztahy k lidem ze svého nejbližšího okolí. Potýká se s vlastní nejistotou a zklamáním z věčně nezodpovězených otázek, kterými se ustavičně trápí. Život si navíc komplikuje i díky vztahu k Marcelovi, dospívajícímu chlapci, mladšímu o více než dvacet let. I když se hlavní hrdinka ve svých myšlenkách a skutcích pokouší o nalezení nové naděje, stále hledá své druhé božské já, její život má tragické vyústění.

Výběr z deníků významného slovenského spisovatele, v nichž reaguje na osmdesátá léta s přesahem do let devadesátých na Slovensku. Zajímavé záznamy, dávající tušit rozervanou jemnou duši člověka, který nemůže na tomto světě obstát bez vnitřních zápasů.

Kniha esejí v ktorej autor interpretuje sám seba – objasňuje svoje poetické i noetické inšpirácie, očarenie filozofickou lektúrou rôznych období i stále diskutovanú autobiografickosť svojich prác.

Rudolf Sloboda písal esejistiku a úvahy viac-menej na okraj prozaickej tvorby, popri románoch, poviedkach či filmových scenároch. V týchto textoch sa potreboval vyjadriť k závažným spoločenským či existenciálnym otázkam – jednoznačne sa v nich predstavuje ako ironik a sarkastický komentátor diania v kultúre a politike.

Básnická zbierka erotickej poézie je autorským výtlačkom, ktorého spoluautorom je aj P. Gašparovič Hlbina. Zostavili Valér Mikula, Štefan Moravčík; doslov Štefan Moravčík. V knihe sú použité výtvarné diela Roberta Bruna, Albína Brunovského, Karola Ondreičku, Emila Sedláka a ďalších.

Autobiograficky ladený román brilantného fabulátora ponára čitateľa do mladomanželského sveta, do ktorého rušivo zasahujú spoločenské problémy. Hlavný protagonista Daniel sa pokúša preniknúť k snom a túžbam svojej manželky, no namiesto toho sa od nej čoraz viac a viac vzďaľuje, až sa začne topiť v bezvýznamnej žiarlivosti. Vyvoláva v ňom vážne krízy, je mu na ťarchu, no zároveň ju v sebe neustále podporuje, komunikuje s ňou, žije s ňou.

Beletrizované prerozprávanie starovekého eposu. Prerozprával Rudolf Sloboda, prebásnil Miloslav Okál.

Prvý diel z trojzväzkového súborného diela poviedok klasika slovenskej literatúry. Rudolf Sloboda je síce známy predovšetkým ako autor románov, ale aj v kratších dielach potvrdzuje svoju povesť autora s osobitým nenapodobiteľným štýlom a témami. Tento zväzok chronologicky nadväzuje na predchádzajúci a prináša kompletný zoznam Slobodových poviedok z rokov 1958 -1968.

Básnik, spisovateľ však naďalej sníva o lietaní bez zložitých prístrojov, načasovaných pristátí, štartovacích dráh. Chce roztiahnuť ruky a vzniesť sa, presne tak ako Janko Hraško, hrdina knihy Hraničný kameň. Koľko siniek, škrabancov ho stáli jeho pokusy, lenže väčšmi ako odreté kolená ho bolí výsmech spolužiakov. Jediná, ktorá ho chápala, bola Anička cibuľková, Jankova tajná láska. A práve pre Aničku zažije janko najtrpkejšie sklamanie, ale aj hojivý pocit víťazstva - pri únose dievčatka tajomnou neznámou si Janko uvedomí, že hraničná čiara ho síce spojí s Aničkou-Patríckou, no zároveň mu navždy zoberie rozkvitnuté lúky pri rieke Morave, dobrácke šťuchanie chlapcov pri futbale, otcovo pokarhanie, ba aj hrkotanie kočíka Janky Hodžovej - skrátka všetko to, čomu sa vaňraví domov. Detektívny príbeh budúceho štvrtáka, plný napätia, ale aj humoru, končí sa prekvapivo, nečakane, Janko roztiahne ruky a...

V sedemdesiatych rokoch, ktoré charakterizuje normalizácia komunistického režimu v Československu, Sloboda vydáva zbierku poviedok o drobných ľuďoch Hlboký mier.

Útla próza, ktorá vyšla prvýkrát v roku 1971, je autobiografickým záznamom zážitkov z detstva a mladosti.Romaneto Don Juan je desiatym zväzkom edície Slobodových diel v novej grafickej úprave Boris Meluša, za ktorú získal Národná cenu za komunikačný dizajn. "Hrdina miluje ženy a je politikom. Viac nemôže chcieť ani jedna žena. Ani jedno nerobí hrdina s chladným srdcom; dalo by sa povedať, že je dobrodruh."

Tretí zväzok zobraných poviedok Rudolfa Slobodu z obdobia rokov 1986 až 1995.

Zbierka poviedok, ktorá analyzuje vnútorné pocity a stavy dnešného človeka.

Znovuobjavený, čitateľmi stále viac vyhľadávaný a znalcami literatúry uznávaný slovenský spisovateľ Rudolf Sloboda je autorom mnohých nadčasových diel, divadelných aj filmových scenárov a dvoch kníh pre deti. V románe Uršuľa, ktorý je jedným z jeho kľúčových diel, sa vzdelaná, sebavedomá, bystrá, racionálna Uršuľa počas školy zoznámi s rozvedeným mužom starším o dvadsať rokov, za ktorého sa vydá. Sčasti v sebaobrane, sčasti v žiarlivostnom afekte svojho manžela zabije. Text sa sústreďuje na jej životné osudy v čase, keď sa vracia z väzenia a pokúša sa opäť žiť normálnym občianskym životom, nadväzuje nové priateľstvá a známosti.

Velkolepý antický epos Ilias, líčící obléhání Tróje, začíná ve vojsku stiženém morovou nákazou. Výpravnou epickou báseň o šestnácti tisících verších z 8. století př. n. l. dějově sjednocuje téma Achilleovy urážky a jeho hněvu, znovu a znovu však k nám z děje proniká tragicky sžíravý pocit lidské smrtelnosti. Hrdinové podstupují volbu mezi všedností a stálou blízkostí smrti jako běžnou součást každodennosti. Ilias ukazuje i hranice takového postoje: v závěru je Achilleovi dovoleno , aby alespoň na okamžik překročil svůj stín a pocítil společně s otcem muže, jehož v boji zabil, hořkost a nesmyslnost lidského údělu. Tento pocit v lidech ostatně vzbuzují i bohové, jejichž jednání je kruté, lstivé a nevypočitatelné – jako samotný osud. Tři tisíce let, možná déle, se potýkáme stále se stejnými pocity, které kotví v lidské povaze, a tak nás v dnešním bolestně tápajícím světě homérské příběhy oslovují naléhavěji než jindy. Homérovo líčení si v překladu Vladimíra Šrámka zachovává svěžest i po téměř třech tisících letech. Rušný dobrodružný příběh ve volném, rychle plynoucím rytmizovaném verši nechávajícím vyniknout proud hlavního děje; to je Ilias pro moderního člověka.

Autorove poviedky vzbudzujú radostné očakávanie. Tak je to i v tomto prípade. Znovu si uvedomíme, aký neopakovateľný je štýl tohto autora. Vždy nás príjemne prekvapí. Mnohé polohy a situácie, v ktorých sa ocitajú svojrázne Slobodove postavy a postavičky obdivuje akoby sme sa v nich videli.

Hlavným hrdinom takmer všetkých Slobodových dlhších próz je mladý človek, ktorý hľadá sám seba a svoje miesto v živote. Podobne je tomu aj v Hudbe, v románe zo študentského prostredia. Mirko Novák je prostý dedinský chlapec, ktorého očarila hudba, a preto sa po skončení základnej deväťročnej školy rozhodne študovať na konzervatóriu v Bratislave. Tu sa stretáva nielen s novým prostredím, ale aj so svojou prvou láskou – tanečnicou Emikou Moravcovou. Mirkova duša prekypuje citmi, ktoré by najradšej vyjadril hudbou, hrou na lesnom rohu, lenže sa mu to nedarí. Mirko je nešťastný, zapochybuje sám o sebe, ale láska k hudbe a k peknej Emike mu pomôžu prekonať útrapy začínajúceho hudobníka i zvíťaziť nad sebou. (záložka knihy)

Hrdinom útleho románu či novely z roku 1969 je mladý muž, statočne sa spovedajúci zo svojho životného pocitu, zo vzťahu k priateľom a najmä ženám. Nevyrovnaný starý mládenec v príbehu uniká pred spoločnosťou a jej problémami bez toho, aby sa jej usiloval porozumieť. Sloboda prelína vo svojich textoch vysoké a nízke, existenčné otázky splývajú v jeho tvorbe s existenciálnymi problémami; telesné motívy sa prelínajú s reflexiami; mystifikácia sa spája s autobiografickosťou.

Román určený predovšetkým tej vrstve čitateľov, ktorá ešte tak veľmi nepije. Ale práve táto vrstva podceňuje silu alkoholizmu a zdá sa jej, že s pitím môže kedykoľvek prestať. Málokto uvažuje o svojom pití, pokiaľ nemá ťažkosti - či už zdravotné alebo spoločenské. A potom naraz zisťuje, že jeho zdravotný stav je horší, ako si myslel...

Poviedky zo zbierky Útek z rodnej obce boli pôvodne publikované v časopisoch Slovenské pohľady, Romboid, Literárny týždenník, Dotyky, Mladá tvorba. Obsahujú postavy a postavičky hrdinov, ktorých v zásade jednoduché kolízie a zápletky povyšujú do zaujímavých osudov. V texte Moje názory na poviedku autor píše: „Poviedka by vždy mala byť odrazom nášho vlastného myslenia a trápenia. Pekné na nej je to, ak čitateľ uzná, že aj on mal podobné trápenie alebo radosť."

Poviedky Rudolfa Slobodu zo zbierky Pánsky flám dosiaľ vychádzali časopisecky, a to v rozličných časových obdobiach. Všetky majú typické znaky celej jeho spisovateľskej tvorby, ktorej sú svojho druhu prierezom - osobnú otvorenosť, zaujatosť témou, odkrývanie vnútorných stavov a zážitkov človeka v súčasnom svete a z nich vyplývajúceho konania - všetky sú humorné navonok a veľmi vážne smerom dovnútra. Tematicky prekrývajú takisto už osvedčené, jednako vždy nové oblasti: muž a žena, fiktívna rodina, otec a syn, pracovný kolektív. Ako sa výstižne o autorovi napísalo: "...akoby Sloboda naozaj celý život písal jeden dlhý text a akoby tento text bol o jednom a tom istom..." (záložka knihy)

Das Buch erfasst die kirchenpolitische, soziokulturelle und institutionelle Geschichte der Budweiser Prälatur in den Jahren 1851-1907. Es stellt den ersten Versuch einer modernen Synthese der Budweiser Diözesangeschichte in der Zeit der vielseitigen Entwicklung der sich emanzipierenden tschechischen Gesellschaft im Rahmen der Habsburgermonarchie. Die Autoren des Buches stellen die kirchenpolitische, soziokulturelle und institutionelle Geschichte der Budweiser Prälatur in den Jahren 1851-1907 dar. Dieser thematischen Ausrichtung und dem gewählten Zeitrahmen entspricht auch die Struktur dem Buch. Die Darstellung fügt sich organisch in den breiteren Rahmen der Veränderungen in der bischöflichen Residenzstadt und der Region Südböhmen sowie in den politischen und kulturellen Kontext Böhmens und Mitteleuropas ein. In den folgenden Passagen die Autoren beschäftigen sich mit der Entwicklung der Diözese, mit der Arbeit ihrer Verwaltungsorgane sowie den Änderungen im Vikariats- und Pfarrnetz. Gebührenden Platz räumen die Autoren der Erneuerung des Ordenslebens und der Rolle der Kirche im Schulwesen in Südböhmen ein. Inhaltsverzeichnis Die katholische Kirche - Konkordat - die katholische Moderne - der Entstaatlichung der Religion - Säkularisierung - Antiklerikalismus - Südböhmen - Diözese Budweis - Bischöfe - Diözesanklerus - Renaissance des Ordenslebens - Erziehung und Ausbildung der Geistlichen - Kirche und Schulwesen

Der erste Bischof von Budweis, Johann Prokop Schaffgotsch (1748-1813), ist zweifellos eine große Gestalt der Geschichte Südböhmens. Ziel dieses Werkes ist es, dem Leser eine tiefergehende und systematischere Darstellung von Schaffgotschs Leben, vor allem der Zeit seines Episkopats, vorzulegen. Die Studie erfasst auch die Dynamik des Wirkens dieses Mannes als Geistlicher im kirchenpolitischen System des Josephinismus und stellt seine religiösen bzw. religionsphilosophischen Ansichten dar. Sie umreißt außerdem seinen geistlichen Horizont und geht auf wichtige Ereignisse aus dem ersten Vierteljahrhundert des Bestehens der Diözese Budweis ein, die mit der Tätigkeit dieses Bischofs verbunden sind.

Román, ktorý je psychologickou sondou zo života súčasnej ženy určitým spôsobom predznamenáva predmet Slobodovho záujmu v 80. rokoch.

Rudolf Sloboda sa v celej svojej doterajšej tvorbe tematicky pridŕža súčasnosti, tej, ktorú sám žije a spoluvytvára. Okrem vždy citlivého vnútra človeka ho v čoraz vyššej miere priťahujú vzájomné vzťahy ľudí, rozličné metamorfózy tých vzťahov, ako aj medziľudská atmosféra, či už vrodine alebo na pracovisku. V príbehu Jana Hodžu, hlavnej postavy románu Druhý človek, nájdeme mnohé z toho, čo sa autorovi dnes na nás, svojich súčasníkoch, nepáči: ľahkomyseľne nadväzované vzťahy, nevážnosť k cudziemu úsiliu, majetnícky pomer k inému človeku, nevšímavé stúpanie po úprimných citoch. Spisovateľ nás teda "Druhým človekom" núti uvažovať aj o sebe. (záložka knihy)

Autorovu spoluprácu s divadlom Astorka vycítite v jeho dvoch tituloch Armagedon na Grbe, Macocha, iné ďalšie tituly zbierky boli vybrané zo staršej i novšej časopiseckej produkcie. Vo veľkom celku je knižná zbierka komponovaná ako citlivý výber zo Slobodových bravúrne komponovaných epických " miniatúr", ktorým nechýba náboj osobnej angažovanosti, zaujatej realistickej fabulácie, pričom však autor nerezignuje na štýlový protiklad lyricky naladeného rozprávača. Obsah: Vojna s malým Holandskom. Pašie. Armagedon na Grbe. Macocha. Karline manželstvá. Dušička. Pokus o autoportrét. Hraničný kameň. Večerná otázka vtákovi. Básne z rokov 1983 - 1991.

Filmová dráma o láske a smrti Balada o láske a smrti. Príbeh podľa skutočnej udalosti. Poviedku Rudolfa Slobodu Orestea uverejnenú v literárnom týždenníku Kultúrny život v roku 1967 si všimol režisér Štefan Uher a navrhol Albertovi Marenčinovi napísať literárny scenár. Scenár bol schválený, súhlasil s ním aj Rudolf Sloboda, ale sa nerealizoval a skončil v trezore. Jeho autor v politických previerkach neprešiel a v roku 1972 musel zo Slovenského filmu odísť a dvadsať rokov nesmel publikovať.

Obsiahly výber z tvorby prozaika Rudolfa Slobodu. Je rozdelený na 4 časti: Prózy, Eseje, Rozhovory a Kritika o autorovi. V prózach sa nachádza text troch kníh: Narcis, Uhorský rok a Pamäti, doplnené poviedkou Armagedon na Grbe. Obsah dotvára dvanásť esejí, tri rozhovory a literárnokritické články od autorov ako Peter Zajac, Milan Hamada, Valér Mikula či Milan Šútovec. Súčasťou knihy je aj kalendárium života a tvorby Rudolfa Slobodu. Výber zostavila a doslov napísala literárna vedkyňa Zora Prušková.