Marieke van Laake Knihy

Po zlatých šedesátých letech přišla jako drsné procitnutí ze snu „olověná“ léta sedmdesátá, kdy se v Itálii přihlásí o slovo pravicový i levicový extremismus. Tato doba se podepisuje i na osudech Eleny a Lily, nyní už dospělých žen. Opět se objevuje leitmotiv vzájemného ovlivňování osudů obou protagonistek. Předmětem jejich soupeření už není „genialita“, ale muž. Elena a Lila se na dlouho ztratí jedna druhé z očí a stanou se jen „střípky hlasů“ při občasných telefonních rozhovorech. Za příběhem jejich přátelství se ale dále otáčí kaleidoskop životů obyvatel jejich čtvrti, propletenec lásek, křivd, nevraživosti, žárlivosti, věrnosti i zrady.

Ve druhém dílu tetralogie italské autorky Eleny Ferrante je přesvědčivě zachyceno období mládí dvou přítelkyň Eleny a Lily, které objevují své tělo a sexualitu. Toto téma se prolíná s historickým pozadím šedesátých let, kdy Itálie prochází proměnou, poznává zábavu a hmotný blahobyt, ale také čelí sexuální revoluci a sociálním nepokojům. Příběh se zaměřuje na složitou situaci „geniálních“ a svobodomyslných dívek, které touží po lásce v patriarchálním světě neapolských mužů, pro které láska znamená vlastnictví. Elena a Lila prožívají horké léto na Ischii, které přináší cit, vášeň a bolest, s nimiž se vyrovnávají prostřednictvím psaní. Psaní se stává jejich terapií a způsobem, jak hledat řád v chaosu. Jejich příběh opět oslovuje čtenáře hloubkou a intenzitou, přičemž upřímná výpověď o ženském přátelství nabývá na významu. Historické události, jako jsou studentské a dělnické nepokoje, a mocenské ambice místních mafiánů, vytvářejí pozadí pro osobní dramata, v nichž se odráží nejen individuální, ale i kolektivní touha po svobodě a identitě.

Neapolská periferní čtvrť Luzzatti (v textu však její název nikdy nezazní), padesátá léta minulého století. Právě tam a tehdy začíná příběh jednoho ženského přátelství. Jeho vypravěčkou je Elena, která už jako stará žena vzpomíná na svůj život, který byl, kam její paměť sahá, vždycky ovlivňován silnou osobností geniální Lily. Sama je přitom klíčovou postavou zas pro Lilin osud, v jejích očích je tou geniální kamarádkou naopak ona. Úhelným kamenem jejich komplikovaného vztahu je snaha obstát v mužském světě, jehož konvenční hranice jsou pro ně stejně tak svazující jako hranice jejich čtvrti plné pokrytectví a násilí. Čtenář se v románu seznamuje nejen se dvěma protagonistkami, ale i s celým mikrokosmem neapolské čtvrti propojené hustým předivem konvencí a vášní, jehož kořeny sahají až do doby fašismu, do let druhé světové války, do světa „před Elenou a Lilou“. Vypravěčka nás sice na vzorku jedné čtvrti provede vývojem italské společnosti od poválečné chudoby až k ekonomickému zázraku šedesátých let, zasvětí nás do ideologických i přízemních sporů mezi komunisty a camorristy, ale ústředním tématem románu i celé série zůstává přátelství vzájemně odlišných hrdinek, vylíčené s až nemilosrdnou otevřeností jako systém „spojených nádob“, jako bolestné zrcadlení, jako celoživotní soupeření, jako pevné pouto, které často škrtí.

In deze roman komen drie mensen aan het woord die zwaar door het leven zijn getekend. Zij blikken terug op de cruciale gebeurtenissen in hun bestaan. Zij worstelen met liefde die omslaat in haat, met destructieve gevoelens en angst, en met de vraag of hemel en hel bestaan. Hun ervaringen laten zien hoe duister het leven kan zijn, maar ook hoe die donkere kant uitzicht biedt op iets nieuws en hoe het geloof in de liefde de mens in staat stelt boven zijn beperkingen uit te groeien. Susanna Tamaro bezit de gave om aangrijpende gebeurtenissen zuiver en beknopt weer te geven. Haar kristalheldere stijl maakt van Antwoord mij een dwingende roman over lijden en verlossing, die direct doordringt tot het hart van de lezer.