Marieke van Laake Pořadí knih (chronologicky)

Román Geniální přítelkyně je prvním dílem tetralogie, která uchvátila čtenáře po celém světě a získala pozornost literární kritiky, včetně nominací na prestižní ceny. Děj se odehrává v neapolské periferní čtvrti Luzzatti v 50. letech 20. století a vypráví příběh ženského přátelství mezi Elenou a Lilou. Elena, nyní starší žena, vzpomíná na svůj život, který byl vždy ovlivněn Lilinou silnou osobností. Obě postavy se snaží najít své místo v mužském světě, jehož konvenční normy jsou pro ně svazující, stejně jako prostředí jejich čtvrti plné pokrytectví a násilí. Čtenář se seznamuje nejen s protagonisty, ale i s mikrokosmem neapolské čtvrti, jehož kořeny sahají až do doby fašismu a druhé světové války. Elena provádí čtenáře vývojem italské společnosti od poválečné chudoby k ekonomickému zázraku 60. let a odhaluje ideologické spory mezi komunisty a camorristy. Hlavním tématem románu je však přátelství dvou odlišných hrdinek, které je líčeno s nemilosrdnou otevřeností jako systém „spojených nádob“, bolestné zrcadlení, celoživotní soupeření a pevné pouto, které často škrtí. Druhé vydání.

Po zlatých šedesátých letech přišla jako drsné procitnutí ze snu „olověná“ léta sedmdesátá, kdy se v Itálii přihlásí o slovo pravicový i levicový extremismus. Tato doba se podepisuje i na osudech Eleny a Lily, nyní už dospělých žen. Opět se objevuje leitmotiv vzájemného ovlivňování osudů obou protagonistek. Předmětem jejich soupeření už není „genialita“, ale muž. Elena a Lila se na dlouho ztratí jedna druhé z očí a stanou se jen „střípky hlasů“ při občasných telefonních rozhovorech. Za příběhem jejich přátelství se ale dále otáčí kaleidoskop životů obyvatel jejich čtvrti, propletenec lásek, křivd, nevraživosti, žárlivosti, věrnosti i zrady.

Ve druhém dílu tetralogie italské autorky Eleny Ferrante se přesvědčivě zachycuje období mládí dvou přítelkyň, Eleny a Lily, a jejich objevování sexuality. Toto téma je zasazeno do kontextu šedesátých let, kdy Itálie ožívá po letech fašismu a války, prožívá hospodářský rozvoj a iluze blahobytu. Přichází sexuální revoluce, ale také studentské a dělnické nepokoje, které vyostřují střety mezi pravicí a levicí. Příběh sleduje obě hrdinky, které se snaží vyrovnat s vlastními touhami a bolestmi v prostředí neapolských mužů, pro něž láska znamená především vlastnictví. V tomto turbulentním období zažívají Elena a Lila osudové léto na Ischii, které přináší vášeň a bolest, s nimiž se mohou vyrovnat pouze skrze psaní. Psaní se stává jejich terapií, způsobem, jak hledat řád a oživovat realitu. Upřímná výpověď o ženském přátelství v tomto díle opět oslovuje čtenáře svou hloubkou a intenzitou.

Nel 1936 i falangisti fucilano Garcìa Lorca, Gide torna dal suo viaggio in Unione Sovietica, Hitler e Mussolini stabiliscono l'Asse Roma-Berlino, Céline consegna all'editore Denoël un rovente libello intitolato Mea culpa, a Milano muore la madre di Carlo Emilio Gadda. E anche la Parigi geometrica di Haussmann sembra pronta ad arrendersi a un destino di catastrofe. Solo i passages, in questo romanzo fantastico di Michele Mari, rimescolano i tempi storici facendo incontrare i vivi e i morti in un sottomondo onirico carico di reminiscenze e di premonizioni. Ci sono luoghi e tempi, nella Storia, in cui tutto si sfiora: il gioco doloroso e affascinante di questo libro è fermarsi sul crocevia, e provare a dar vita alle parole mai dette, alle più insospettabili affinità. Far dialogare il nano di Auto da fé con Louis Renault, la bambola di Alma Mahler amata da Kokoschka con gli scrittori morti suicidi, Lindbergh con il dottor Caligari, la nascita della modernità con il demone che la divora...

J'arrive devant la porte cochère et ma vie défile. Mon ventre se tord et mes jambes vacillent sur mes talons. Je ne peux plus avancer. Tout d'un coup, j'ai très froid ou très chaud. En fait, je ne sais pas. Je pense à mon bébé, mon amour, ma raison de respirer. Je revois son regard quand je l'ai laissé entre les bras de cette baby-sitter qu'il ne connaît pas très bien. Où suis-je ? Que fais-je là, épilée, parfumée, juchée sur neuf centimètres d'escarpins noirs, pointus, affublée d'un porte-jarretelles inconfortable et d'un string qui me cisaille ? J'ai mal au ventre. J'envisage de repartir, de courir retrouver mon fils adoré, de le serrer dans mes bras, de lui dire combien je l'aime, combien je lui serai toujours fidèle, que ma vie lui est consacrée. Et je compose le code de l'immeuble. Il est devant moi. Il m'attendait. Ne me dit pas bonjour. Juste m'embrasse sur la joue droite et passe une main derrière mes épaules en m'entraînant à l'intérieur. Elodie, trente ans, est avocate. Un jour, dans une cour d'assises, le regard d'un homme, irrésistible et diabolique, va bouleverser sa vie. Avec ce premier roman sensuel, envoûtant, poignant, Marthe Blau dit les vertiges de l'emprise.

In deze roman komen drie mensen aan het woord die zwaar door het leven zijn getekend. Zij blikken terug op de cruciale gebeurtenissen in hun bestaan. Zij worstelen met liefde die omslaat in haat, met destructieve gevoelens en angst, en met de vraag of hemel en hel bestaan. Hun ervaringen laten zien hoe duister het leven kan zijn, maar ook hoe die donkere kant uitzicht biedt op iets nieuws en hoe het geloof in de liefde de mens in staat stelt boven zijn beperkingen uit te groeien. Susanna Tamaro bezit de gave om aangrijpende gebeurtenissen zuiver en beknopt weer te geven. Haar kristalheldere stijl maakt van Antwoord mij een dwingende roman over lijden en verlossing, die direct doordringt tot het hart van de lezer.