Adam Hnojil Pořadí knih

Miloš Ševčík (1939-2007) patří mezi umělce, jejichž tvorba byla výrazně determinována omezeními komunistického Československa. Po absolutoriu naVysové škole uměleckoprůmyslové v roce 1964 se Ševčíkova kariéra úspěšně rozvíjela a byl oceňován jako jeden z nejoriginálnějších grafiků mladé generace. O tom svědčí i účast na několika reprezentativních výstavách na sklonku šedesátých let 20. století, kdy vrcholí první fáze jeho tvůrčího období. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 přišlo závěrečné umělecké vzepětí, v němž autor revokuje a syntetizuje svoji předchozí tvorbu. V autorově tvorbě lze vysledovat několik vývojových fází, které nesou významné rysy a umožňují blíže osvětlit umělcův vývoj a jeho uvažování. Počátkem šedesátých let se vypořádával s realistickými formami, aby následně přešel k formám biomorfní semiabstrakce, které jsou pro něj charakteristické.

Publikace byla vydána při příležitosti výstavy Malevič, Rodčenko, Kandinsky a Ruská avantgarda – ze sbírky Muzea umění Jekatěrinburg v Zámecké jízdárně Alšovy jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, 1.5.–1.8. 2021. Souběžný anglický text. ISBN 978-80-7641-019-8 je chybné

Malostranský hřbitov, založený na místě morového pohřebiště ze 17. století, byl zrušen v roce 1884 a od té doby čelil několika pokusům o likvidaci. Tato monografie, nejrozsáhlejší na toto téma, zkoumá „hřbitov národního obrození“ v historických a kunsthistorických souvislostech. Obsahuje podrobný seznam pohřbených osob, sestavený z historických zdrojů a doplněný několikaletým výzkumem. Biografické údaje ilustrují demografické složení Malé Strany a Hradčan, zahrnující architekty, stavitele, kanovníky, univerzitní rektory, spisovatele, podnikatele, hudebníky, malíře, šlechtice, měšťany, řemeslníky a prosté občany. Hřbitov se vyznačuje krásnými náhrobky od předních sochařů i prostými deskami. Kniha podrobně popisuje různé typy náhrobků a křížů, včetně uměleckého vývoje sochařské rodiny Platzerů, a věnuje se také litinovým křížům a mřížím, dokládající vysokou úroveň sléváren v Čechách na počátku 19. století. Srovnání současného stavu hřbitova s jeho vzhledem před redukcemi v letech 1927 a 1950 je podloženo dobovou fotodokumentací, publikovanou poprvé. Pomocí map mohou návštěvníci hřbitova najít medailonek zemřelého a informace o jeho náhrobku. Kniha také zmiňuje příklady historických hřbitovů v Rakousku a Německu a přístupy k jejich revitalizaci.

Pozornost, kterou v této knize získává umění 19. století, je mimořádná. Můžeme ji do jisté míry vnímat jako učebnici sestavenou předním znalcem a historikem umění ve spolupráci se sběratelem, jež je výsledkem mnohaleté odborné činnosti. Cílem je ukázat na ploše šestiset padesáti reprodukcí proměny jedné doby na pozadí umělecké kultury, která nefungovala izolovaně. Přísně národní model umění už v dnešním světě neobstojí.

Jestliže dnes vnímáme umění Františka Kupky nebo Emila Filly jako hvězdné kóty české avantgardy, pak nám zůstává obrovský kus neznámé galaxie a tou je pro dějepis českého výtvarného umění naše sochařství. Kniha a výstavní projekt Tvrzení moderny nemá být jen výstavou jedné z nejvýznamnějších sochařských sbírek u nás, ale také alespoň částečným splacením dluhu, který vůči těmto mimořádným umělcům máme. Nabízí na 70 plastik a kreseb, které zahrnují práce Josefa Václava Myslbeka, Františka Bílka, Josefa Mařatky, Stanislava Suchardy, Quida Kociana, Ladislava Šalouna, Bohumila Kafky, Jana Štursy, Jaroslava Horejce, Vincence Makovského, Bedřicha Stefana, Břetislava Bendy, Otty Gutfreunda, Josefa Kubíčka ad. Publikace seznamuje diváka s nejdynamičtější a přelomovou etapou uměleckého oboru, ve kterém dosáhli právě čeští výtvarníci vpravdě světové úrovně. Navíc usiluje o nový pohled na českou plastiku té doby a umožňuje až encyklopedické komparace všech stylů a tvarosloví.

Kniha s rozsahem přes 350 vyobrazení je koncipována ve třech kapitolách. Od volné krajiny se postupně dostáváme k pohledům na rozmanité české hrady, zámky, lázně a města v symbolicky vrcholící vedutě Prahy coby caput regni. Vedle notoricky známých grafických pohledů budou představena špičková díla zakladatelů české krajinářské školy v čele s Antonínem Balzerem, Antonínem Puchernou a Karlem Postlem či Antonínem Mánesem. Mezi vrcholné ukázky lze počítat originály kreseb a grafických listů Vincence Morstadta. Samotná publikace ve velkorysém formátu bude poprvé barevně reprodukovat cykly známých alb, které mají pro české krajinářství až ikonický charakter. Podobně jako umělci působící v Čechách nás zajímá také tvorba rakouských a německých malířů, ať už bezprostředně spjatých s česko-německým prostředím (např. Ernst Weichert), tak těch, kteří zanechali své stopy provenienčně nebo přímo vlastním dílem u nás (např. Thomas Ender či Jakob Alt).

Publikace představuje a shrnuje dílo sochaře Zdeňka J. Preclíka (*1949). Vedle Vladimíra a Mojmíra Preclíka jde o posledního z trojice českých sochařů nesoucích toto známé umělecké příjmení. Posledního, kterému chybělo zhodnocení. Pateticky lze zvolat - to nejlepší nakonec! Preclíkovy naprosto originální realizace z různých materiálů umělce řadí k významným autorům české postmoderny. Neotřelé přístupy vytvářejí z umělce demiurga, jenž nedává přednost hlučnému a prázdnému exhibicionismu. Preclík jako vynikající znalec řemesla zkouší hranice formy a námětů. Umělec navíc pracuje s kategoriemi, které nemusí být v českém prostředí zcela srozumitelné. Jeho projevy jsou torza, fragmenty a netradiční stylizační i klasické formy (dialogy evropského kánonu s orientálními a exotickými inspiracemi), jež pronikají mezerami velkorysé modernistické struktury. Součástí knihy je sochařův vlastní životopis a výběrový katalog díla.

Osvobozování sentimentu je reprezentativní obrazovou publikací, jež přináší objevný umělecko-historický pohled na bohatý a výtvarně zajímavý aspekt sentimentu ve výtvarném umění střední Evropy. Kniha prezentuje soubor obrazů slavných českých, německých a rakouských autorů. Publikována jsou díla neoklasicismu a romantismu od Friedricha Amerlinga, Heinricha Fügera, Bertela Thorvaldsena, Karla von Piloty, Františka Tkadlíka, Josefa Führicha či Quida Mánesa. V hranicích žánrových proměn se výběr prací pokouší vytvořit předpoklady pro nadnárodní vnímání umění českých tvůrců tím, že je vřazuje do evropských souvislostí. Publikace se rovněž zaměřuje na oblast dobového vnímání kýče. V knize jsou reprodukována díla sedmdesáti tří různých umělců ze zámeckých,státních i soukromých sbírek.