Bettina Cristiani Knihy

Solo dvacet osm dní! Tolik stačí k tomu, abychom změnili přístup k životu, odstranili překážky, které nás oddělují od štěstí, a (znovu) našli vědomí sebe sama. Jak? Prostřednictvím meditace, která nás učí soustředit se na to, co se děje v přítomném okamžiku, a na naše reakce, přičemž je pozorujeme bez hodnocení. Objevíme tak neviditelné mechanismy, které nás vedou, a budeme moci odstranit "nezdravé" postoje. Problém není v tom, co se nám děje, ale v tom, jak to prožíváme. Nejedná se o náboženství, které by se zde nabízelo, nejsou vyžadovány žádné zvláštní schopnosti či znalosti, ani vzdání se vášní a asketická izolace. Stačí několik minut denně, i v práci nebo ve frontě na poště, abychom následovali program, který nás krok za krokem dovede k tomu, abychom lépe zvládali nepřízeň osudu, přijímali změny a konečně si užívali všeho dobrého, co nám život nabízí.

Kniha dánského rodinného terapeuta podává pomocnou ruku všem rodičům, kteří by svým dětem chtěli lépe porozumět, a všem dospělým, kteří si s dětmi touží vybudovat zdravý a plodný vztah. Podle Jespera Juula je pro zdárný vývoj dětí rozhodující, aby rodiče svým dětem důvěřovali a aby profesionální vychovatelé a učitelé zase důvěřovali rodičům, že se chovají, jak nejlépe dovedou. Děti vysílají naprosto kompetentní signály a v zásadě reagují na svět velmi způsobile, na rozdíl od obecně rozšířené představy, že schopné jedince z nich vychovají teprve dospělí. Kompetentní ovšem neznamená, že by byly děti vševědoucí, ani pro rodiče to neznamená zvolit cestu nejmenšího odporu.

Il bambino nasce "competente" e dispone già di nozioni, valori e criteri di valutazione che orientano concretamente la sua esperienza. Comunemente, invece, ci si comporta con lui come se fosse una specie di tabula rasa su cui i genitori devono imprimere le conoscenze necessarie per un regolare sviluppo umano e sociale. Questo modello nega la sua personalità e induce un deleterio stato di insicurezza. Juul invita, invece, a un'attenta osservazione del bambino, considerato non più come soggetto passivo ma, al contrario, come un "centro attivo di competenze": il passo necessario per un atteggiamento dialogico che possa orientarlo verso una costruzione armonica delle sue relazioni con la famiglia e il mondo.

Another day! And then another and another and another. It seemed as if it would all go on forever in that exquisitely boring and beautiful way. But of course it wouldn't; everyone knows that. In this collection, Hilma Wolitzer invites us inside the private world of domestic bliss, seen mostly through the lens of Paulie and Howard's gloriously ordinary marriage. From hasty weddings to meddlesome neighbours, ex-wives who just won't leave, to sleepless nights spent worrying about unanswered chainmail, Wolitzer captures the tensions, contradictions and unexpected detours of daily life with wit, candour and an acutely observant eye