Ve svém oceňovaném románu Přijde kůň do baru odpaluje izraelský spisovatel David Grossman jazykový ohňostroj, který se dotýká podstaty lidské duše. Jednoho horkého srpnového večera se na divadelní scéně maloměsta objeví zatrpklý a uražený komediant Dovele, který pronáší laciné vtipy a po chvíli začne líčit podivný příběh o prvním pohřbu svého života – když kráčel v dlouhém pohřebním průvodu a nevěděl, že zemřel jeden z jeho rodičů. Divákům v hledišti tuhne úsměv na rtech, večer se začíná podobat brutálnímu zúčtování – s Dovelem, publikem, hluboce poškozenou společností. Dokud nespadne opona.
From the man the 'New Yorker' declared 'a genius', here is a ridiculously enjoyable, tragicomic collection of essays about raising a son and losing a father.
In de nadagen van de Onafhankelijkheidsoorlog (1948) trekt een groep jonge Israëlische soldaten door een heuvellandschap naar het Palestijnse boerendorpje Chirbet Chiz’a. Hun opdracht: ‘de bewoners [...] te verzamelen, hen op de wagens te laden en hen tot voorbij onze linies te transporteren; de stenen huizen op te blazen en de lemen hutten te verbranden’. In een lyrische, bedwelmende stijl doet S. Yizhar verslag van die missie. Het verhaal van Chirbet Chiz’a sloeg in als een bom toen het in 1949 werd gepubliceerd. Het werd onderwerp van felle debatten, en de discussie erover is nooit meer gestaakt. Meer nog dan een geëngageerd boek wordt Yizhars novelle beschouwd als een van de belangrijkste werken van de moderne Hebreeuwse literatuur. Het is een ijzingwekkend verhaal over angst, vervreemding, en over het conflict tussen individu en staat in tijden van oorlog. 'Hoe vaak kun je zeggen dat een aangrijpend boek je doet worstelen met je geweten?' The Times
Ústřední postavou románu Druhá osoba singuláru, přeloženého již do třinácti jazyků, je ambiciózní muž, jeden z nejlepších arabských právníků v Jeruzalémě. Vlastní prosperující advokátní kancelář, má dům, manželku a dvě děti. Jednoho dne zakoupí v antikvariátu Tolstého Kreutzerovu sonátu a v ní nalezne lístek určený neznámému muži, evidentně psaný rukou jeho manželky. Stravován podezíravostí a palčivou žárlivostí se pustí do pátrání po předchozím majiteli knihy. Ve druhé dějové linii vystupuje Amir Lahab, chudý vesnický Arab, který přijel do Jeruzaléma studovat sociální práci. Postupně vychází najevo, že se oba protagonisté snaží opustit nejen společenskou třídu, z níž pocházejí, ale též nechat za sebou větší část svého arabského dědictví.
Kašua s nesmírnou citlivostí a bystrým smyslem pro absurdno rozvíjí příběh o lásce, zradě a cti a nastoluje otázku, zda člověk skutečně může shodit starou kůži a znovustvořit sebe sama. Druhá osoba singuláru je psychologickou mozaikou a pronikavou sondou do smýšlení jednotlivců, kteří utvářejí rozdělenou izraelskou společnost. Ve spletité sonátě hlasů a identit jsou naznačeny iracionální výbuchy hněvu a žárlivosti, jimiž se vyznačuje vynucené manželství mezi Araby a Izraelci, i naděje do budoucna, že oba národy tak jako hlavní postava v Tolstého románu jednoho dne uznají své slabosti a budou usilovat o odpuštění.
Ano, přežil jsem a jsem volný, ale k čemu je to dobré? Často si kladu tuto
otázku. Abych vyprávěl o vraždění milionů nevinných obětí, abych podal
svědectví o nevinné krvi, prolité těmito vrahy? Ano, přežil jsem, abych podal
svědectví o těch velkých jatkách: Treblince. Chilu Rajchmanovi bylo osmadvacet
let, když jej v říjnu 1942 deportovali do Treblinky. Po vystoupení z vlaku byl
oddělený od přátel, unikl plynovým komorám a postupně se stal třídičem
šatstva, kadeřníkem, nosičem mrtvol nebo „zubařem“. Druhého srpna 1943 se
zúčastnil povstání v táboře a utekl. Po několika měsících bloudění se ukryl u
přítele. Válka ještě neskončila… Po osvobození se stal jedním ze sedmapadesáti
vězňů, kteří přežili Treblinku. V žádném jiném koncentračním táboře nedošlo k
takovému zdokonalení masového vraždění statisíců lidí. Jeho svědectví o deseti
měsících v pekle plynových komor Treblinky, uveřejněné poprvé, je naprosto
jedinečné. Záznamy pořizoval bezprostředně po všem, co prožil, v rychlosti,
dokonce ještě před vítězstvím nad nacisty, proto patří mezi nejsilnější
svědectví. Po válce se Chil Rajchman oženil s Lilou, s níž měl tři syny.
Koncem roku 1946 opustil Polsko a odjel do Uruguaye. Svědčil v několika
procesech s bývalými příslušníky SS. Celý život měl své poznámky u sebe a
vracel se k nim vždy, jakmile mu vypověděla paměť. Dříve než před několika
lety zemřel, požádal rodinu, aby jeho svědectví zveřejnila.
A woman in her forties is a victim of a suicide bombing at a Jerusalem market. Her body lies nameless in a hospital morgue. She had apparently worked as a cleaning woman at a bakery, but there is no record of her employment. When a Jerusalem daily accuses the bakery of "gross negligence and inhumanity toward an employee," the bakery's owner, overwhelmed by guilt, entrusts the task of identifying and burying the victim to a human resources man. This man is at first reluctant to take on the job, but as the facts of the woman's life take shape-she was an engineer from the former Soviet Union, a non-Jew on a religious pilgrimage to Jerusalem, and, judging by an early photograph, beautiful-he yields to feelings of regret, atonement, and even love.At once profoundly serious and highly entertaining, A. B. Yehoshua astonishes us with his masterly, often unexpected turns in the story and with his ability to get under the skin and into the soul of Israel today.
Fontanel is de koosnaam van Michael Joffe, 55 jaar oud, getrouwd, vader van een tweelingzoon en –dochter, en naar zijn mening de enig normale in de grote familie Joffe. Zijn bijnaam Fontanel heeft hij te danken aan het feit dat de fontanel bij hem nooit is dichtgegroeid. Dat verleent hem een aantal bijzondere geestelijke en zintuiglijke gaven. Fontanel is het verhaal van de liefde tussen Michael en Anja, die ontluikt op Michael's vijfde verjaardag, wanneer Anja, een jonge vrouw van 21, hem redt uit een brand in een veld. Vanaf dat moment ontwikkelt zich tussen hen een romance die begint met alternatief moederschap, vervolgt met de liefde tussen een jongen en een volwassen vrouw, en uitloopt op Anja's verstoting uit het dorp. Het is ook het verhaal van de grote familie Joffe, een familie waarin veel tweelingen voorkomen, waarin de mannen hun geheugen verliezen als ze zaad lozen of bloeden en de vrouwen als ze zogen of bloeden.
A vibrant novel set in Jerusalem recounts the memories of a young man from a religious neighborhood who, with the help of his older friend Mordechai Leder, seeks to break free from the constraints of his upbringing. The story of their friendship ends tragically with Leder's suicide. Influenced by the utopian ideas of the philosopher Popper-Lynkeus, introduced to him by Leder, the young man serves in a burial unit during the Yom Kippur War. Death, which had been a constant presence in his childhood, manifests in grotesque and tragic events, taking on a new face through the war. The narrator loses the innocence of a naive child who once absorbed the world with wonder. From then on, everything he thinks and experiences is tinged with the colors of war. The backdrop is a vivid Jerusalem populated by eccentric characters, some of whom appeared in a previous novel, including the Ringel family celebrating Emperor Franz Joseph's birthday in 1959, the supposed communist Dr. Pele, and the grave digger Riklin with his macabre tendencies. Be’er masterfully intertwines characters, narrative layers, and historical and political events, sharpening the focus on the details.
Op de van Shalev bekende humoristische en sensuele wijze biedt hij zijn lezers een inkijkje in zijn boekenkast en oppert hij als altijd opmerkelijke inzichten in bekende teksten; de humoristische manier waarop de (al dan niet goddelijke) auteur van het boek Genesis Tamar zich als hoer laat verkleden om Jakobs zaad te ontfutselen bewijst volgens Shalev dat iedere tekst die met plezier is geschreven met plezier wordt gelezen. Vooral over de liefde is een inspirerende en verleidelijke essaybundel die door Shalevs grote lezersschare in Nederland met veel enthousiasme gelezen zal worden.
Na počátku 20. století se mnoho idealistických Židů z Ruska usídlilo v Palestině a jejich úsilí položilo základ modernímu státu Izrael. Ruský román předního izraelského prozaika Meira Šaleva předestírá groteskně vážné zpodobení družstevní vesnice v Izraeli, jež připomíná Chagallovy obrazy: podobně jako ony je silné především atmosférou, barvami a symboly. Všechny postavy se pohybují na pomezí uvěřitelnosti - svérázný učitel Pines, jenž prokládá svou řeč biblickými citáty a sbírá broučky, strážník a terorista Rilov, trávící dny v kanalizaci, či strýc Efrajim, který zmizí s milovaným býkem na zádech. Podobně pozoruhodná jsou zvířata: zádumčivý mezek Zajcer se svými neotřesitelnými zásadami, pelikáni přinášející v zobáku poštu z Ruska či kocour Bulgakov, z nějž zkažená lidská společnost udělala zabijáka. Šalev si tropí šprýmy z národních mýtů a utopických vizí izraelských průkopníků, přičemž rafinovaně využívá poetiky východoevropské jidiš literatury.
While eleven-year-old Nazie has long been engaged to her cousin Moussa and anxiously awaits her marriage, fifteen-year-old Flora has been abandoned by her husband in the midst of a difficult pregnancy. In a novel brimming with vitality and sensuality - smells, colours and textures float effortlessly off the page - Rabinyan examines the lives of these young Jewish girls in a Persian village at the beginning of the twentieth century. Persian Brides is a widely-acclaimed, vibrant and award-winning debut of immense emotional power.
From the author of the critically acclaimed A Pigeon and a Boy , the extraordinary story of Zayde, his enigmatic mother Judith, and her three lovers When Judith arrives in a small, rural village in Palestine in the early 1930s, three men compete for her Globerman, the cunning, coarse cattle-dealer who loves women, money, and flesh; Jacob, owner of hundreds of canaries and host to the four meals which lend the book its narrative structure; and Moshe, a widowed farmer obsessed with his dead wife and his lost braid of hair which his mother cut off in childhood. During the four meals, which take place over several decades, Zayde slowly comes to understand why these three men consider him their son and why all three participate in raising him. A virtuoso performance of spellbinding storytelling, this is a deeply satisfying read—sensuous, hilarious, compassionate, and profound.
Americký deník The Boston Review nazval knihu Pan Mani "strojem času, jenž čtenáře provede historií Jeruzaléma, židovského národa i dějinami samotného sionismu". Román je jakousi rodinnou ságou, podává v pěti dílech líčení osudových momentů života pěti generací rodiny Mani, jejíž muži vynikají svým charizmatem, zároveň však trpí podivínstvím a vesměs jsou poznamenáni jakýmsi neviditelným prokletím. Kniha má zvláštní formu - každý z dílů je "rozhovorem" odehrávajícím se v jiném místě a čase, přičemž autor postupuje směrem do minulosti. Tím jako by postupně odkrýval jednotlivé vrstvy "velkých dějin" židovského národa moderní doby i "malých dějin" rodiny Mani.
In the summer of 1989, at Tel-Kedar, a small settlement in the Negev Desert,
the long time love affair between Theo, a sixty-year-old civil engineer, and
Noa, a much younger school teacher, is slowly disintegrating.
"Net als mijn vader en broer leef ik van brood. Alleen bak ik het niet meer, ik schrijf erover," aldus de verteller Esau in de roman 'de kus van Esau'. In 1927 ontvlucht de familie Levi - Abraham, Sara en de tweeling Jakob en Esau - Jeruzalem en vestigt hun bakkerij in een boerendorp. Als voor de bijziende tweeling één bril wordt gekocht, zet Jakob deze op. Hij wijdt zijn verdere leven aan het bakken van brood, terwijl Esau voor periodieke blindheid kiest, een verzameling van geuren en citaten aanlegt, het dorp verlaat en in Amerika een succesvol auteur wordt die over brood schrijft. In 'de kus van Esau' keert hij terug naar zijn vaderland om zijn zieke vader te verplegen en vertelt hij het wonderlijke verhaal van zijn familie.